Plasty v protetice

Plasty jsou hlavní protetické materiály sloužící pro fixní i snímatelnou protetiku. Plastické hmoty používané v protetice jsou složeny z množství makromolekul.

Makromolekulové látky vznikají třemi základními reakcemi:

• polyadicí,
• polykondenzací
• polymerací

Plasty mohou být po zpracování:

• rigidní
• dočasně pružné
• trvale pružné

upravit Zástupci

1. Metakrylát – obvykle dodáván ve formě tekutiny a prášku, základem je perličkový polymer, tekutiny obsahují monomerní metakrylát, dalšími důležitými komponentami jsou iniciátory a stabilizátory reakce a pigmenty. Polymerační reakce je exotermická, lze jí zahájit zahřátím, pomocí chemických iniciátorů, ozářením světlem nebo pomocí mikrovln.
2. Polyamidy – vhodné použití mají např. pro zhotovení bazí celkových náhrad u pacientů s alergií na metakrylát.
3. Silikony – používají se především na podkládání deskových náhrad.
4. Epiminové pryskyřice – zhotovování ochraných korunek a můstků razidlouvou metodou.

Nejdéle jsou používané metakryláty. Nejčastěji pak methylmetakryláty (MMA), které dělíme na korunkové a bazální.

MMA se vyznačuje snadným laboratorním zpracováním, vyhovujícími mechanickými vlastnostmi a stálostí v prostředí dutiny ústní.

Podle způsobu formování je dělíme na lisovací, volně modelovatelné a licí.

upravit Nevýhody

• Jejich polymerace je provázena polymeračním smrštěním a výsledný polymer má značný koeficient tepelné roztažnosti.
• Alkohol a některá desinfekcia mohou narušit povrch tohoto materiálu.
• Po vyloučení monomeru při nedokonalé polymeraci může docházet k porozitě materiálu.
• Pro zajištění odolnosti náhrady je nutné dodržet předepsaný poměr prášku a tekutiny, pomalé ochlazování hotové náhrady a přechovávání náhrady ve vodě.