Pneumonie

Obsah 1 Epidemiologie 2 Klasifikace pneumonií 2.1 Dle průběhu 2.2 Dle etiologie 2.3 Dle kliniky a epidemiologie [4] 2.3.1 Komunitní pneumonie 2.3.2 Nozokomiální pneumonie 2.4 Dle klinického a RTG obrazu 2.4.1 Typické (bakteriální) 2.4.2 Atypické pneumonie 2.5 Dle mechanismu vzniku 2.6 Dle patologicko-anatomického obrazu 2.7 Dle RTG nálezu 3 Diagnostika 4 Léčba 4.1 Antibiotika 4.2 Symptomatická léčba 4.3 Nebulizační terapie 4.4 Režimová opatření 5 Komplikace 6 Odkazy 6.1 Související články 6.2 Externí odkazy 6.3 Zdroj 6.4 Použitá literatura

Pneumonie, neboli zápal plic, je akutní nebo chronicky probíhající zánět plicního parenchymu na podkladě infekční, alergické, fyzikální nebo chemické noxy. Většinou představuje akutně probíhající zánět na úrovni respiračních bronchiolů, alveolárních prostor a intersticia. V celosvětovém měřítku jsou pneumonie třetí nejčastější příčinou smrti. Vyvolávající agens bývá rozpoznáno nanejvýš v 50 % případů. ^{[1] [2] [3]} Pneumonie patří mezi nejčastější zánětlivá onemocnění vůbec.

upravit Epidemiologie

Pneumonie se vyskytují zvláště často v prvním roce života, poté jejich výskyt klesá. V ČR je každoročně hlášeno 80 000 až 150 000 pneumonií s letalitou 10–20 %. Letalitu zvyšuje prodloužení věku a s tím související polymorbidita, rezistence agens, nová agens (SARS), migrace obyvatelstva, AIDS, drogová závislost, klimatizace, …^[2]

Pneumonie jsou nejčastěji infekčního původu a přenáší se kapénkovou infekcí. Obvykle začínají infektem horních cest dýchacích, odkud se šíří do bronchů a alveolů. Hematogenní rozsev je vzácnější.^[1]

upravit Klasifikace pneumonií

upravit Dle průběhu

• akutní
• chronické – zánět trvající déle než 3 měsíce
• recidivující – opakovaný zánět v téže lokalizaci
• migrující – plicní infiltráty migrují, objevují se v různé době v různých částech plic

upravit Dle etiologie

• infekční – bakteriální, virové, mykotické a mykobakteriální, parazitární
• neinfekční (tzv. „pneumonitidy“) – aspirační, inhalační, postradiační, polékové, hypersenzitivní (alergické)

upravit Dle kliniky a epidemiologie ^[4]

upravit Komunitní pneumonie

Nejčastější typ pneumonií, až 90 %, získané v běžném prostředí mimo nemocniční zařízení. Léčí se většinou ambulantně, jsou dobře citlivé na běžná ATB.

Nejčastější původci

• G+ – Str. pneumoniae, Str. pyogenes, Staph. aureus
• G- – H. influenzae, Klebsiella pneumoniae

upravit Nozokomiální pneumonie

1. Časná nozokomiální pneumonie se rozvíjí za více než 48 hodin po přijetí do nemocnice. Nejčastější původci:

• G-: Pseudomonas aeruginosa, Klebsiella pn., E. coli, Proteus vulg.;
• G+: Staph. aureus; anaeroby.

1. Pozdní nozokomiální pneumonie se rozvíjí po 4 dnech, více se objevují G- původci.

Terapii je nutno zahájit empiricky a co nejrychleji, každé pracoviště alespoň přibližně zná svou epidemiologickou situaci, potom upravit na základě kultivace. Kromě klasických patogenů (Klebsiella, enterobakterie) se objevují i oportunní patogeny (RS virus, CMV, Herpes zoster, Pneumocystis, mykobakterie) Tito původci způsobují pneumonie u imunokompromitovaných nemocných. Jedná se o pacienty léčené cytostatiky, zářením, po transplantaci, HIV pozitivní.

Ventilátorová pneumonie vzniká u pacientů napojených na ventilátor. Jde o nozokomiální pneumonii vzniklou mikroaspirací mikroorganismů z orofaryngu a žaludku.

Pneumonie v ústavech sociální péče postihuje starší polymorbidní pacienty, kteří často navštěvují zdravotnická zařízení, častěji se vyskytují rezistentní kmeny.

upravit Dle klinického a RTG obrazu

upravit Typické (bakteriální)

Mají klasické klinické symptomy pneumonie (horečka, kašel a dušnost). Jsou způsobeny bakteriálními patogeny. Na RTG se jeví jako lobulární, lobární, až alární pneumonie či bronchopneumonie, s tvorbou exsudátu v plicních sklípcích.

V krevním obraze bývá leukocytóza.

upravit Atypické pneumonie

Projevují se symptomy netypickými pro bakteriální pneumonie (celkové „chřipkové“ příznaky – bolesti hlavy, svalů, kloubů, rovněž nevolnost, zvracení). Radiologický nález odpovídá diseminovanému plicnímu procesu.

Původci jsou charakterizovány intracelulárním parazitismem.

Zánět je intersticiální, na úrovni stěny plicních sklípků a vlastního intersticia.

V krevním obraze leukopenie s relativní lymfocytózou

upravit Dle mechanismu vzniku

• primární – izolované plicní postižení
• sekundární – komplikace jiných systémových onemocnění

upravit Dle patologicko-anatomického obrazu

• alveolární – zánět postihuje především plicní sklípky
• intersticiální – zánět je lokalizován ve vmezeřeném vazivu plicní tkáně

upravit Dle RTG nálezu

• alární – postiženo celé plicní křídlo
• lobární – postižen jeden lalok
• segmentální – postižení segmentu
• bronchopneumonie – infiltrát nerespektuje anatomické uspořádání plic (hranice laloků a segmentů)^[2][5]

upravit Diagnostika

• fyzikální nález – konsolidace plicní tkáně
• RTG plic
• mikrobiologické vyšetření sputa (nejlépe před ATB léčbou, kvalitní vzorek) – barvení dle Grama, kultivace, detekce antigenů S. pneumonie, H. infuenzae, (jen některé serotypy), L. pneumophila, amplifikační metody (L. pneumophila)
• hemokultura – 2x před začátkem ATB léčby
•  vyšetření výpotku – biochemie, cytologie, barvení dle Grama, kultivace, BK, MTD, detekce antigenů S. pneumonie
•  vyšetření moči – detekce antigenů S. pneumonie, L. pneumophila
•  serologie – v akutní fázi pouze IgM, IgA protilátky
• krevní obraz, FW, CRP, ABR, …

upravit Léčba

upravit Antibiotika

Antibiotika penicilinové, tetracyklinové a makrolidové řady (u typických pneumonií nejméně 10 dní, u atypických 14 dní až 3 týdny; intravenózně 2 až 5 dnů). U nozokomiálních infekcí cefalosporiny III., IV. generace (cefotaxim, ceftazidim, cefepim), penicilinová antibiotika vyšší generace (ticarcilin, piperacilin/ tazobaktam atd.), fluorochinolony, karbapenemy (imipenem, meropenem) nebo v kombinaci např. s aminoglykosidy.

upravit Symptomatická léčba

• expektorancia, mukolytika, při dráždivém suchém kašli antitusika
• antipyretika
• analgetika při pleurální bolesti
• oxygenoterapie při respirační insuficienci

upravit Nebulizační terapie

upravit Režimová opatření

• dostatečný přísun tekutin, kalorií, vitaminů
• dechová rehabilitace

6 týdnů po odeznění pneumonie je indikováno funkční vyšetření plic^[3]

upravit Komplikace

• respirační insuficience, pleurální výpotek, empyém, plicní absces, plicní gangréna, atelektáza a následné bronchiektazie
• sepse s diseminací infekce do jiných lokalit (artritida, otitida, nefritida, endokarditida, meningitida, peritonitida) až septický šok^[3]

upravit Odkazy

upravit Související články

• Pneumonie u kojenců • Pneumonie u větších dětí
• Bakteriální pneumonie • Atypické pneumonie
• Abscedující pneumonie
• RDG vyšetření u zánětů dolních cest dýchacích

upravit Externí odkazy

• Pneumonie (česká wikipedie)
• Pneumonia (anglická wikipedie)

upravit Zdroj

1. ↑ ^{a b} MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 348-349. ISBN 978-80-247-2525-3.
2. ↑ ^{a b c} KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 370. ISBN 80-7262-430-X.
3. ↑ ^{a b c} BABÁČKOVÁ, P. Zdravotnické noviny : Pneumonie [online]. Mladá fronta a.s, ©2007. [cit. 2011-02-03]. <http://www.zdn.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/pneumonie-287447>.
4. ↑ ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 473-474. ISBN 978-80-7387-423-0.
5. ↑ KRÁKOROVÁ, G, J FERDA a B KREUZBERG. Atypické pneumonie. Postgraduální medicína [online]. 2001, roč. -, vol. 9, s. -, dostupné také z <http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/atypicke-pneumonie-140497>. ISSN 1214-7664. 

upravit Použitá literatura

• KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 370. ISBN 80-7262-430-X.

• ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 473-480. ISBN 978-80-7387-423-0.