Polohování

Z WikiSkript

Poloha nemocného má značný význam v ošetřovatelské, léčebné a rehabilitační péči. Pokud je nemocný schopen samostatného pohybu, tedy je dostatečně mobilní, většinou zaujímá aktivní polohu, která je mu pohodlná a příjemná. Jinou polohu zaujímá pacient imobilní, který není schopen samostatného transferu. Jde o tzv. pasivní polohu, kterou pacient pro slabost či poruchu vědomí není schopen ovládat. V tomto případě se o změny polohy pacienta stará ošetřující tým.

Definice[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Umístění těla člověka do zdravých či prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, abychom podpořili zotavení. Ukládání nemocného nebo částí jeho těla tak, abychom předcházeli vzniku komplikací ze špatné polohy.

Cíle[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Poloha na lůžku s elevací dolních končetin

Způsob polohování vždy přizpůsobíme cíli, kterého chceme dosáhnout.

  • Eliminace bolesti.
  • Prevence zhoršení ventilace plic.
  • Prevence deformit.
  • Prevence dekubitů.
  • Prevence kontraktur.
  • Prevence omezení rozsahu pohybu v kloubech.
  • Prevence hypotrofie, atrofie svalů.
  • Zlepšení oběhových funkcí.
  • Správný senzomotorický input.
  • Podpora rozpoznání a uvědomění si postižených tělesných segmentů.
  • Omezení rizika poškození periferních nervů.

Pomůcky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Polohovací lůžka, speciální matrace a podložky.
  • Pomůcky všech tvarů a velikostí z molitanu a jiných speciálních hmot.
  • Polohovací dlahy, desky, bedničky, sáčky s pískem, klíny, válce.
  • Speciální pomůcky (nafukovací dlahy, dlahy z termoplastu, derotační boty…)

Obecné zásady polohování[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Poloha ve všech segmentech musí být pohodlná, nebolestivá.
  • Při polohování kontrolujeme oblasti s náchylností k dekubitům (spina scapulae, os sacrum, spina iliaca anterior superior, oblast loktů a pat…).
  • Pokud je pacient schopen polohu měnit sám, pak mu při její změně pouze dopomáháme a zajistíme ji pak pomůckami.
  • Pokud pacient není schopen měnit polohu, provádíme její změny pasivně.
  • Změny provádíme přes den nejdéle po 2 hodinách, v noci po 3 hodinách, v případě potřeby i mnohem dříve – bolest, poruchy čití apod.
  • Zvolenou polohu opakovaně kontrolujeme a dle potřeby opravujeme nebo měníme.
  • Pokud není pacient v bezvědomí, vyžadujeme jeho aktivní spolupráci.
  • Pokud je v bezvědomí, přesto na něj mluvíme a „komentujeme“ daný proces.
  • Pokud má pacient mobilní HK, snažíme se polohovat tak, aby se mohl sám obsloužit.

Typy poloh[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Poloha supinační[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Poloha na zádech, nejlépe tolerovaná pacientem. Vyšší riziko vzniku pneumonie a dekubitů v oblasti pat a sacra.

  • Hlava v mírné flexi;
  • mírná abdukce v ramenních kloubech a střídání vnitřní a vnější rotace;
  • loketní kloub střídavě v mírné flexi a extenzi;
  • střídání pronace a supinace;
  • ruka střídavě ve fyziologickém a funkčním postavení;
  • DK podloženy polštářem do semiflexe v kyčelním i kolenním kloubu;
  • paty umístěny na polštáři nebo v antidekubitních botičkách.

Poloha semisupinační[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Střední poloha mezi polohou na boku a na zádech. Trup je podepřen polštářem po celé jeho délce.

  • Spodní HK: rameno v abdukci a zevní rotaci, loket v semiflexi, předloktí v supinaci.
  • Svrchní HK: leží na těle, nebo je podložená za tělem, rameno ve středním postavení, loket v semiflexi, předloktí v pronaci.
  • Spodní DK: kyčelní kloub v mírné flexi a zevní rotaci, koleno ve flexi.
  • Svrchní DK: kyčel v semiflexi a mírné vnitřní rotaci, koleno ve flexi.
  • Mezi kolena a stehna klademe polštář.

Poloha na boku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Trup je kolmo k podložce a hlava podložena v ose. Poloha má příznivý antispastický vliv, chrání oblast sacra před dekubity.

  • Spodní HK: rameno ve flexi 90°, loket v semiflexi, předloktí v supinaci.
  • Svrchní HK: položena volně na polštáři, rameno v mírné addukci a flexi, loket v semiflexi, pronace.
  • Spodní DK: kyčel i koleno v semiflexi.
  • Svrchní DK: podložena polštářem, kyčel ve flexi 90°, zevní rotace, koleno ve flexi 90°, nohy v 0 postavení.

Poloha semipronační[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Střední poloha mezi polohou na boku a na břiše. Hrudník podložen polštářem, hlava mírně rotována a také podložena polštářem.

  • Spodní HK: rameno v abdukci a mírné rotaci, loket v extenzi.
  • Svrchní HK: položena na polštáři, který je pod trupem, rameno v abdukci a flexi, loket v semiflexi, pronace.
  • Spodní DK: kyčel v extenzi, koleno v semiflexi.
  • Svrchní DK: podložena polštářem, kyčel ve flexi 90°, zevní rotace, koleno ve flexi 90°, nohy v 0 postavení.

Polosed[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Poloha může být zaujímána na lůžku nebo ve vozíku, který je příslušně nastaven (zakloněná zádová opěrka, podpěra hlavy, pozvednuté stupačky, podpěra lýtek). Vozík musí být individuálně upraven a nastaven potřebám pacienta.

  • Hlava a krk podepřeny polštářem, loket a předloktí také.
  • Paže v semiflexi, mírné abdukci, mírné zevní rotaci v ramenních kloubech.
  • Loket ve flexi 90°.
  • Zápěstí i ruka ve středním postavení.
  • Trup zprvu 30–45° flexe, postupně zvyšujeme.

Poloha na břiše[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jinak také nazývána poloha pronační. Do této polohy ukládáme P/K při vědomí i P/K s poruchou vědomí. Tracheostomie či tracheální intubace není kontraindikací. U stavů s nutnou umělou plicní ventilací slouží tato poloha k drenáži plicních sklípků.

  • Hlava je otočena na stranu.
  • Hrudník může být podepřen polštářem.
  • Břicho a pánev leží volně.
  • Distální část bérce a noha je podložena tak, aby prsty nedosahovaly na podložku.
  • DK mohou být i v pozici „nakročení“.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.
  • ŠAMÁNKOVÁ, Marie, et al. Základy ošetřovatelství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 353 s. ISBN 80-246-1091-4.