Populační polymorfismy a jejich příčiny

Z WikiSkript

Hodnoceno 2x, počet editací 17, počet autorů 7

Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)

Přejít na: navigace, hledání

Populace, kde genová frekvence nejčastější alely je menší nebo rovna 0,99 (99%) je polymorfní pro daný znak.
Ovšem, tato uvedená hodnota není žádnou objektivní hranicí, ale byla pouze stanovena dohodou.
Nejvhodnější je stanovovat stupeň polymorfismu pomocí heterozygosity, která je definována:

$H = 1 - \sum_{i=1}^m x_i^2$

kde m = počet alel sledovaného genu a x_i = genová frekvence i-té alely (platí C-H-W: x₁+x₂...+x_m=1)

nebo slovně jako zastoupení jedinců v populaci, kteří jsou heterozygotní pro určitý lokus.

$H = 1 - \sum_{i=1}^m x_i^2 =1-0,5^2-0,5^2=1-0,25-0,25=0,5 (50%)$

Toto je také maximum, kterého lze dosáhnout. Platí, že čím větší je m a nerovnoměrněji rozložená frekvence x, tím menší je H.

Minimum by bylo pro p → 1 a q → 0 (H ≈ 0), kde by tedy byla naprostá většina homozygotů.

Heterozygosita nám tedy může sloužit jako dobré měřítko mezi subpopulacemi jedné populace.

Obsah

genové frekvence se nemění;
př. populace v C-H-W rovnováze, nebo polymorfismus udržovaný frekvencí heterozygotů, příp. mutacemi a zpětnými mutacemi.

V populaci, kdy díky selekci je jedna alela postupně nahrazována jinou, jako je tomu např. při selekci proti homozygotům.

ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.

Článek neobsahuje vše, co by měl.
Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.