Poranění hrtanu

Z WikiSkript
  • Rozdělujeme na vnitřní a vnější,
  • dle lokalizace lze také dělit na supraglottická, glottická, subglottická.

Poranění vnitřní[upravit upravit | editovat zdroj]

Cizí tělesa[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Tělesa zaklíněná ve vchodu do hrtanu se projevují bezprostředním záchvatem prudkého kašle, laryngospazmem, dysfonií, bolestí,
  • tělesa lokalizovaná v subglottické oblasti – dušnost s exspiračním stridorem,
  • chronické cizí těleso způsobí místní zánět s tvorbou granulací,
  • u organických cizích těles může nastat celková reakce organismu, hrozí nabobtnání tělesa a tím je zhoršená jeho extrakce,
  • terapie – odstranění přímou či nepřímou laryngoskopií, někdy je nutno provést tracheostomii pro zajištění dýchacích cest.

Iatrogenní vnitřní poranění[upravit upravit | editovat zdroj]

Stenóza hrtanu
  • Při intubaci nebo po ní, působením intubační rourky,
  • dochází ke slizničním poraněním vchodu, glottis i subglottis s krevními sufúzemi, edémem,
  • někdy až tržná poranění s krvácením,
  • vzácněji může dojít k abrupci hlasivky či luxaci arytenoidní chrupavky,
  • eroze se často sekundárně infikují (typicky tvorba postintubačních granulomů),
  • může to vést až ke stenózám,
  • často je to vlivem neadekvátní velikosti endotracheální kanyly,
  • manžeta nesmí být nafouknuta v oblasti glottis a subglottis (velké riziko stenóz),
  • bezpečná doba intubace – dospělí cca 48h, děti 5–6dní,
  • nález – dušnost, méně často porucha hlasu, objeví se 2–6 týdnů po intubaci,
  • terapie – endoskopická nebo chirurgická.

Toxické vlivy[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Poleptání spolu s poleptáním polykacích cest – postižen je vchod do hrtanu,
  • celý hrtan je postižen při inhalaci toxických plynů nebo horkých spalin,
  • příznaky – inspirační dušnost až sufokace, dráždivý kašel,
    • při poranění vchodu i odynofágie a dysfágie,
    • v hrtanu – edém, fibrinové povlaky až nekrózy sliznice,
  • terapie – časné zajištění dýchání – kortikoidy.

Poranění zevní[upravit upravit | editovat zdroj]

Tupá poranění[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Komplex je dobře chráněn okolím (dolní čelist, sternum…), navíc má vůli a při působení síly uhýbá ve směru působící síly,
  • nejčastější příčinou tupých poranění jsou dopravní nehody, sportovní úrazy, napadení, vzácně oběšení,
  • dle stupně rozlišujeme komoci a kontuzi.

Komoce hrtanu[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Hrtan je bez známek anatomického poškození,
  • může vzniknout reflexní kardiopulmonální zástava.

Kontuze hrtanu[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Hrtan je anatomicky poškozen,
  • vznikají sufúze, hematomy, distorze krikoarytenoidního skloubení, zlomeniny štítné chrupavky,
  • nejzávažnější:
    • supraglottická avulze – kompletní obvodové přetržení hrtanu v úrovni ventriklů, tahem se horní část dislokuje za mandibulu a dolní za sternum,
    • subglottická dislokovaná zlomenina prstencové chrupavky – hroutí se jediná cirkulární opora hrtanu, obstrukce,
    • laryngotracheální avulze – odtržení hrtanu od trachey, vzniká úderem pod prstencovou chrupavku při hyperextenzi krku,
  • příznaky – palpační bolestivost, otok krku, chrapot až afonie, odynofonie, odynofagie, kašel, hemoptýza, krepitace úlomků, inspirační dušnost,
  • terapie
    • u sufokace – zajištění dýchacích cest pomocí tracheostomie,
    • konzervativní postup u lehčích poranění, u zlomenin bez dislokace; hlasový klid, příp. alimentační sonda,
    • horší – chirurgická revize.

Otevřená poranění[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Řezné, sečné a bodné rány jsou vzácné,
  • nejčastěji jsou otevřená poranění způsobena úlomky skla či suicidálními pokusy,
  • základní příznak – zalití rány zpěněnou krví, hemoptýza, dráždivý kašel, dušnost,
  • terapie – při projevech sufokace – rychlá a kvalitní PP, intubace, tracheostomie, koniopunkce…,
    • tracheostomii děláme co nejdál od místa poranění,
    • téměř vždy je nutná chirurgická revize.


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Traumatické změny

Zdroj[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
  • HAHN, Aleš, et al. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 390 s. ISBN 978-80-247-0529-3.