Porfyrie

Obsah 1 Repetitorium biochemie - porfyriny 2 Porfyrie 3 Porfyrie kožní 3.1 Porfyria cutanea tarda (PCT) 3.2 Vrozená (kongenitální) erytropoetická porfyrie (CEP, Güntherova choroba) 3.3 Protoporfyrie (EPP) 4 Porfyrie jaterní 4.1 Akutní intermitentní porfyrie (AIP) 4.2 Porfyrie z deficitu 5-aminolevulátdehydratasy (ADP, Dossova porfyrie) 4.3 Hereditární koproporfyrie (HCP) 4.4 Porfyria variegata (VP) 5 Diagnóza 6 Léčba porfyrií 7 Odkazy 7.1 Související články 7.2 Externí odkazy 7.3 Zdroj 7.4 Použitá literatura

Repetitorium biochemie - porfyriny

• Cyklické sloučeniny tvořené 4 pyrrolovými kruhy spojenými methinovými můstky (=CH-); u porfyrinogenů methylenovými můstky (-CH₂-).
• Tvoří komplexy s ionty kovů (např. Fe v hemoglobinu, myoglobinu, cytochromech, katalase; Co ve vitaminu B12; Mg v chlorofylu).
• Barevné v různých odstínech červeně (na rozdíl od bezbarvých porfyrinogenů), v UV světle červeně fluoreskují ← zbarvení je dáno systémem konjugovaných dvojných vazeb v jejich molekule, které absorbují viditelné světlo.
• Pro život nepostradatelné, musí se proto v těle de novo syntetizovat (přijímané v potravě se rozkládají a slouží jako zdroj živin).

Porfyrie

• Dědičné poruchy metabolismu způsobené mutacemi genů, které řídí syntézu enzymů působících při syntéze hemu; dochází k nedostatku produktu metabolismu za blokem (hemu) nebo nahromadění metabolitu před ním.
  • Při defektu enzymu v časné fázi biosyntézy (před tvorbou porfyrinogenů) se v tělesných tekutinách hromadí výchozí látky ALA – kyselina δ-aminolevulová (kyselina 5-aminolevulová) a PBG – porfobilinogen, které mají toxický účinek (interferují se synaptickými funkcemi) na PNS a CNS, čímž vznikají typické příznaky – neuropatie (svalová slabost), abdominální bolest, zvýšená aktivita sympatiku a neuropsychické problémy (neklid, hysterie, psychotické stavy).
  • Defekty ve vyšších stupních syntézy vedou k hromadění porfyrinogenů, jejichž oxidační produkty (odpovídající porfyriny) způsobují fotosenzitivitu (reakci na viditelné světlo v oblasti 400 nm); při vystavení porfyrinů světlu o této vlnové délce dochází k jejich excitaci, reakci s molekulárním kyslíkem za tvorby kyslíkových radikálů, které poškozují buněčné organely včetně lysosomů → dochází k uvolnění lysosomálních enzymů, které poškozují světlu vystavenou kůži (erytém, puchýře, jizvení).
• Mezi příznaky onemocnění patří také červenání až hnědnutí zubů, moči a stolice; ústup dásní.
• ALA, PBG, uroporfyrin jsou ve vodě rozpustné → vylučují se močí; protoporfyrin není rozpustný ve vodě → vylučuje se žlučí; koproporfyrin se nachází v žluči i moči a jeho vylučování močí stoupá při poškození jater.
• Manifestace často až v dospělosti po určitém vyvolávajícím momentu (léky, oslunění, stres, hormonální vlivy).
• Podáním některých léků (barbituráty, anestetika) a také alkoholu se zvyšuje aktivita ALA-synthasy, což vede ke zvýšené tvorbě porfyrinů, a tím zhoršení příznaků u pacientů s porfyriemi;
• Glukóza indukci ALA-syntasy potlačuje, účinnější je aplikace derivátů hemu jako hem-albumin nebo hem-arginát nebo hematin
• Akutními porfyriemi jsou častěji postiženy ženy, chronickými muži.

Dělí se podle:

1. nejvíce postižených orgánů produkujících porfyriny:
   • hepatální – AIP, PCT, HCP, VP, ADP;
   • erytropoetické – CEP;
   • erytrohepatální – EPP;
2. projevů:
   • kožní – PCT, EPP, CEP; VP a HCP také způsobují kožní projevy;
   • jaterní – AIP, ADP, VP, HCP;
3. průběhu:
   • akutní – AIP, PV, HCP, ADP;
   • chronické – PCT, EPP, CEP;

Tab.: Sumarizace nálezů u porfyrií

Typ porfyrie	Postižený enzym	Hlavní příznaky	Laboratorní nález
Akutní intermitentní (hepatální)	uroporfyrinogen I kosynthetasa	abdominální bolest, neuropsychiatr. příznaky, není fotosenzitivita	U-PBG ↑, U-uroporfyrin ↑
Kongenitální erytropoetická	uroporfyrinogen III kosynthetasa	fotosenzitivita	U-uroporfyrin ↑, U-PBG ↓
Porphyria cutanea tarda (hepatální)	uroporfyrinogen dekarboxylasa	fotosenzitivita	U-uroporfyrin ↑
Porphyria variegata (hepatální)	protoporfyrinogenoxidasa	fotosenzitivita, abdominální bolest, neuropsychiatrické příznaky	U-PBG ↑, F-protoporfyrin ↑
Protoporhyria (erytrohepatální)	ferrochelatasa	fotosenzitivita	F-protoporfyrin ↑, Ery-protoporfyrin ↑
Hereditární koproporfyrie (hepatální)	koproporfyrinogenoxidasa	fotosenzitivita, abdominální bolest, neuropsychiatrické příznaky	U-PBG ↑, U-uroporfyrin ↑

Porfyrie kožní

[editovat část]

Porfyria cutanea tarda (PCT)

• AD dědičný defekt uroporfyrinogendekarboxylasy, výskyt 1:25 000 (nejčastější forma).
• Porfyriny jsou v nadbytku vytvářeny v játrech, hromadí se zde, přenáší se krevním oběhem až do kůže, kde způsobují fotosenzitivitu, což je typický symptom; po vystavení kůže slunečnímu záření se objevují tekutinou naplněné rozsáhlé puchýře, které se hojí velice pomalu za vzniku jizev a milií (tečkovitá bělavá ložiska).
• Klinická manifestace je dávána do souvislosti s poškozením jater způsobeným alkoholem, léčbou estrogeny, hemochromatózou nebo hepatitidou.
• Neléčená může vést ke karcinomu jater.
• Existuje i nedědičná forma (sporadická, tzv. PCT 1.typu).
• V moči uroporfyrin.
• Léčba: opakované venepunkce zbavující tělo nadbytečných porfyrinů a železa + podávání antimalarika chlorochininu, které způsobuje pomalé vyplavování porfyrinů; ochrana před slunečním zářením (oděv, speciální krémy).

Vrozená (kongenitální) erytropoetická porfyrie (CEP, Güntherova choroba)

• AR dědičný defekt uroporfyrinogen-III-synthasy (UROS) vedoucí k zvýšené tvorbě porfyrinů v kostní dřeni, které se hromadí v organismu, hlavně v erytrocytech.
• Výskyt 1:2-3 mil..
• Zpravidla se projeví již v dětství.
• Projevy onemocnění se různí – patří mezi ně např. tmavě červená moč (dáno přítomností uroporfyrinu a koproporfyrinu), citlivost kůže (tvorba puchýřů, jizvení) a její tmavnutí, citlivost očí, ztráta řas, anémie, splenomegalie, červené zbarvení zubů, nadměrné ochlupení (zvláště na rukou a v obličeji).
• Léčba: transplantace kostní dřeně, ochrana před slunečním zářením, krevní transfúze, splenektomie.

Protoporfyrie (EPP)

• AD dědičný defekt ferrochelatasy → dochází k hromadění protoporfyrinu v játrech, kostní dřeni a kůži.
• Nejčastějšími příznaky jsou zarudnutí, svědění a otok kůže i po krátkodobém (několik minut) vystavení kůže slunečnímu záření; příznaky vymizí po hodinách až dnech → při opakovaném vystavení dochází k jizvení kůže a dalším variabilním kožním projevům.
• Většinou se projeví již v dětství.
• V několika málo procentech případů dochází k jaternímu poškození.
• Léčba: zmírnění projevů pomocí beta-karotenu, antihistaminik, melanotanu, fototerapie; prevencí je používání ochranného oblečení a speciálních krémů.
• Na rozdíl od akutních jaterních porfyrií EPP nezhoršují žádné léky.

Porfyrie jaterní

[editovat část]

Akutní intermitentní porfyrie (AIP)

• AD dědičný defekt hydroxymetylbilan syntázy (jinými názvy porfobilinogen deaminasa, PBGD nebo uroporfyrinogen-I-syntáza) vedoucí k hromadění prekursorů hemu v játrech.
• Manifestuje se akutní atakou po zátěži některými chemickými látkami (steroidy, léky), hladověním, infekcí či stresem; většinou v období po pubertě.
• Hlavní příznaky – abdominální bolest, zácpa, zvracení, hypertenze a psychické problémy (hysterie), bolesti hlavy, parézy až plegie.
• V moči zvýšená hladina ALA, PBG, hyponatrémie, hypokalémie, abnormality metabolismu cukrů a tuků; diagnózu potvrdí snížená aktivita PBGD v erytrocytech.
• Léčba – v akutní fázi infuze s glukózou a hematinem; prevencí další ataky je vyvarování se vyvolávající látky (zákaz užívání některých léčiv).

Porfyrie z deficitu 5-aminolevulátdehydratasy (ADP, Dossova porfyrie)

• AR dědičný deficit 5-aminolevulátdehydratasy.
• Symptomy – abdominální bolest, neuropsychické potíže.
• V moči ALA a koproporfyrin.

Hereditární koproporfyrie (HCP)

• AD dědičný defekt koproporfyrinogenoxidasy.
• Symptomy – vzácně abdominální bolest, neuropsychické potíže, fotosenzitivita, avšak časté jsou naprosto asymptomatické formy.
• V akutním stádiu v moči zvýšené hladiny ALA, PBG, koproporfyrinu (ten také ve stolici).

Porfyria variegata (VP)

• AD dědičný defekt protoporfyrinogenoxidasy
• Symptomy – abdominální bolest, neuropsychické potíže, u některých postižených také kožní příznaky (fotosenzitivita).
• V moči vysoké hodnoty ALA, PBG, koproporfyrinu; ve stolici zvýšená exkrece protoporfyrinu a koproporfyrinu.

Diagnóza

• Stavenovení porfyrinů v tělesných tekutinách, v moči a ve stolici (specifická fluorescence).

Pozn.: porfyrinurie a vylučování ALA mohou být ale také příznakem při otravě olovem (inhibuje ALA-dehydratasu a ferrochelatasu), jehož výsledkem je anémie a nedostatek ATP.

Léčba porfyrií

Nemocní by měli dbát na správnou životosprávu – dostatek vitaminů; vyvarovat se alkoholu, česneku (obsahuje enzymy zhoršující projevy porfyrie), slunečního světla a UV záření. K symptomatologické léčbě jsou využívány krevní transfúze a vstřikování hemu.

Odkazy

Související články

• Vyšetření metabolismu porfyrinů

Externí odkazy

• Porfyrie (česká wikipedie)
• Porphyria (anglická wikipedie)

• [1]
• [2]
• [3]

Zdroj

• MASOPUST, Jaroslav a Richard PRŮŠA. Patobiochemie metabolických drah. 2. vydání. Univerzita Karlova, 2004. 208 s. s. 118–119. 

Použitá literatura

• MURRAY, Robert, Daryl GRANNER a Peter MAYES, et al. Harperova biochemie. 4. české vydání. Jinočany : Nakladatelství H+H, 2002. 872 s. s. 354-360. ISBN 80-7319-013-3.

• LEDVINA, Miroslav, Alena STOKLASOVÁ a Jaroslav CERMAN. Biochemie pro studující medicíny : II.díl. 2. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2009. s. 336-341. ISBN 978-80-246-1415-1.

• MASOPUST, Jaroslav a Richard PRŮŠA. Patobiochemie metabolických drah. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, 1999. 182 s. s. 104-110. ISBN 80-238-4589-6.

• KALOUSOVÁ, Marta, et al. Patobiochemie ve schématech. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2006. 264 s. s. 51-57. ISBN 80-247-1522-8.