Poruchy mezibuněčné hmoty
- Poruchy amorfní složky – hlenová dystrofie (hromadění nebo úbytek mezenchymového hlenu).
- Poruchy vláknité složky
- Hyalinní dystrofie – zpevnění vazeb mezi stavebními jednotkami kolagenu – hyalin je bezstrukturní eosinofilní hmota různého složení a původu, makroskopicky sklovitý vzhled, barví se stejně jako kolagen (v HE růžově, v modrém trichromu modře).
- Fibrinoidní dystrofie – ztráta vláknitého uspořádání kolagenu a změna barvitelosti (hmoty se barví obdobně jako fibrin – v HE intenzivně červeně, v modrém trichromu červeně a ve Weigertovi žlutě).
Obsah |
Normální obraz mezibuněčné hmoty
Průkaz bílkovin lze provést jednak histochemicky, jednak sérologicky (značené protilátky proti dané bílkovině):
- Vláknitá složka
- kolagen (typ I – kolagenní vazivo, typ II – chrupavka, typ III – retikulární vlákna, typ IV – bazální membrány) – barví se v HE eosinem růžově, v trichromech žlutě, modře a zeleně, ve Weigertovi van Giesonovi červeně;
- elastin – barvení na elastiku (orcein, aldehyd-fuchsin, resorcin-fuchsin);
- retikulární vlákna (kolagen III) – stříbření (argyrofilní), PAS+.
- Amorfní složka
- proteoglykany (proteiny + glykosaminoglykany) – neutrální hleny (mesenchymového původu);
- glykoproteiny.
Mukosubstance (hleny) se prokazují nespecificky mucikarmínem.
- Kyselé hleny (mucin – epitelového původu) – alciánová modř;
- Neutrální hleny (mukoid – mesenchymového původu) – PAS+.
Hlenová dystrofie
[editovat část] Hlenová dystrofie je porucha amorfní složky mezibuněčné hmoty, která se týká hromadění nebo úbytku hlenu.
Hromadění hlenu epitelového původu (kyselé mukopolysacharidy – mucin)
Hypersekrece hlenu při zánětu
- Postihuje-li zánět hlenotvornou sliznici, dochází k hypersekreci hlenu, který se pak mísí s exsudátem – tzv. zánět katarální.
Alopecia mucinosa
- Hromadění mukosubstancí mezi epiteliemi vystýlajícími vlasové folikuly.
Cystická fibróza (mukoviscidóza)
- Vrozená porucha metabolismu, AR dědičné onemocnění. Vzniká mutací v genu CFTR na 7. chromozomu, který je exprimován v epiteliálních buňkách vystýlajících žlázové vývody. Jeho produktem je transmembránový protein, který slouží jako transportér <chemform>Cl-</chemform> a <chemform>H2O</chemform> přes membránu. Výsledkem defektu je velké zahuštění sekretu. Postihuje plíce, pankreas, játra, střevo, gonády.
Zvýšená hlenotvorba v některých nádorech
- Např. hlenotvorný karcinom (carcinoma adenomatosum muciparum) nebo gelatinózní karcinom z buněk typu pečetního prstenu.
Hromadění hlenu mezenchymového původu (neutrální mukopolysacharidy – mukoid)
Ganglion
- Vzniká při opakované traumatizaci tkáně (např. v podkožním vazivu v oblasti úponů šlach) jako vazivově opouzdřená dutinka vyplněná hlenem. Podobný proces ve stěně tepny se označuje jako cystická adventiciální degenerace.
Myxedem
- Hromadění hlenových látek ve škáře při hypotyreóze (může být získaná – myxedem, nebo vrozená – kretenismus). Mukopolysacharidy váží vodu a vzniká edem – pretibiálně, ruce, nohy, víčka, jazyk a podslizniční vazivo laryngu (zhrubnutí hlasu).
Erdheimova cystická medionekróza
- Postihuje medii aorty, ve které zaniká svalovina a elastika, vznikají zde dutinky vyplněné hlenem. Tyto představují predispozici k disekci aorty.
Mukopolysacharidózy
- Hromadění hlenů v různých tkáních v důsledku enzymového defektu. Mohou být získané nebo vrozené.
- Lze je rozdělit na mukopolysacharidózy:
- s mukopolysacharidurií (enzymopatie postihující lysosomy) – často se hleny hromadí v koriu (zhrubnutí kůže – gargoylismus – chrličství) nebo v kostech (poruchy vzrůstu);
- bez mukopolysacharidurie (chybná distribuce enzymů – v lysosomech chybí, vyskytují se extracelulárně).
Úbytek hlenu mezenchymového původu
Skleróza
- Relativní zmnožení kolagenu (dané úbytkem GAG), např. v senilně atrofované kůži.
- Při ateroskleróze se rovněž mění poměr v zastoupení mukosubstancí (zmnožení dermatan- a heparansulfátu, pokles množství chondroitinsulfátu).
Fibróza
- Absolutní zmnožení kolagenu (množství GAG zůstává normální).
Hyalinní dystrofie
- Při hyalinní dystrofii dochází ke zpevnění vazeb mezi stavebními součástmi kolagenu, které v EM mají vzhled tenkých, neuspořádaných fibril, mezi nimi je více amorfní bílkovinné hmoty.
- Ve světelném mikroskopu se hyalin jeví jako eosinofilní hmota:
- Barví se jako kolagen – v HE růžově, v modrém trichromu modře.
- Podobá se amyloidu, makroskopicky jeho ložiska připomínají chrupavku.
- Pozn.: Při hyalinní dystrofii jde o extracelulární hyalin, na rozdíl od hyalinního zkapénkovatění, kdy jsou amorfní eosinofilní hmoty lokalizované intracelulárně.
- Hyalinně degenerované vazivo (tzv. hyalinizované vazivo – tuhé, zpevněné vazivo) má sklon ke steatóze a ke kalcifikaci (typicky při ateroskleróze).
- Hyalin se často vyskytuje v jizvách a při chronických zánětech:
- při primárně proliferativním zánětu serózních membrán – polyserositis (Curschmannova nemoc) – tvoří chrupavčitě tuhá bělavá ložiska, např. v pouzdře sleziny – polevová slezina (perisplenitis cartilaginea) nebo na povrchu volných těles v peritoneální dutině (corpus liberum).
Fibrinoidní dystrofie
[editovat část] Fibrinoidní dystrofie je ztráta vláknitého uspořádání kolagenu a změna barvitelnosti:
- Hmoty barvící se jako fibrin – v HE cihlově červeně, v Weigertovi žlutě, v modrém trichromu červeně.
- Ve skutečnosti jde opravdu o fibrin. Název fibrinoid byl vytvořen dříve, když se nevědělo skutečné složení této „fibrinu podobné hmoty“.
Makroskopicky nejsou žádné změny. Vzniká na autoimunitním podkladě jako fibrinoidní nekróza:
- Intersticiální fibrinoid – ložisko nekrózy je prostoupeno zánětlivým exsudátem při intersticiálním fibrinózním zánětu. Příklady:
- revmatická horečka – postižení především srdce – pancarditis – kdy v endokardu a myokardu vznikají mikroskopická ložiska (granulomy – Aschoffovy uzlíky – v centru fibrinoidní nekróza, kterou ohraničuje lem z Aschoffových buněk);
- polyarteritis nodosa;
- kolagenózy – systémový lupus erytematodes, skledordermie, dermatomyositis.
- Od intersticiálního fibrinoidu je nutno odlišit vaskulární fibrinoid:
- Vzniká ve stěně tepen (zejména arterioly ledvin, sleziny a pankreatu) při hypertenzi, kdy dochází k průniku plazmy do cévní stěny (plasmorhagie) a její bílkovinné složky (fibrinogen, imunoglobuliny) se barví jako fibrin.
Hyalinní zkapénkovatění
[editovat část] Intracelulární výskyt hyalinu v podobě ložisek nebo kapének, příklady:
- Malloryho hyalin – cytokeratin stočený do klubka v cytoplazmě hepatocytů u alkoholické cirhózy
- Councilmanova tělíska – apoptotická tělíska v hepatocytech při hepatitidě, bývají uvnitř ER (stejně jako inkluze deficitu α1-antitrypsinu).
- Crookeovy buňky – nenádorové buňky v okolí hypofyzárního adenomu produkujícího ACTH (a působícího tak Cushingovu nemoc). Obsahují v cytoplazmě vírovitě stočené cytokeratiny.
- Russelova tělíska – inkluze v cytoplazmě plazmatických buněk při chronickém zánětu (odpovídají Ig nakupeným v GER). Buňka nabývá až morušovitého vzhledu, při její ruptuře se hyalin dostává do extracelulárního prostoru.
- Trachomová tělíska – v cytoplazmě epitelu spojivky při infekci Chlamydia trachomatis, obsahují glykogen.
- Virové inkluse – tvoří je buď vlastní virové inkluze nebo bílkoviny buňky poškozené virem, mohou být:
- intranukleární – např. v keratinocytech při herpetických infekcích;
- intracytoplasmatické – např. v gangliových buňkách u vztekliny (tzv. Negriho tělíska).
- Dystrofické změny gangliových buněk – u degenerativních onemocnění mozku, např. Lewyho tělíska (kulovité eosinofilní inkluze v cytoplazmě gangliových buněk, v jejich okolí je projasnění, jsou větší než jádro).
Odkazy
Zdroj
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. ©2006. [cit. 2011-10-22]. <http://langenbeck.webs.com>.