Poruchy vodního hospodářství
Z WikiSkript
Hodnoceno 2x, počet editací 15, počet autorů 8
Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)
- denně vytvoříme asi 0,5 l metabolické vody
- ADH – vstřebává se jen voda → ovlivní to osmolalitu
- aldosteron – střebává se Na a voda → ovlivní to objem
- hlavní stimul tvorby ADH – pokles osmolality, pokles objemu – méně (krvácení – není pocit žízně!)
Obsah |
upravit Hypovolemické stavy
- vždy spojeno s bilancí Na
upravit Isoosmolární dehydratace
- ztráta isoosmolární tekutiny
- ztráty krve, plasmy – popáleniny, punkce ascitu, píštěle, průjmy, předávkování diuretiky
- je isoosmotická → nemůžeme vodu doplnit z IC → hemodynamické příznaky
- není žízeň, hrozí renální a srdeční selhání!
upravit Hyperosmolární dehydratace
- ztráta hypoosmolární tekutiny (průjmy, profúzní pocení, poruchy ledvin – polyurie, osmotická diuréza, diabetes insipidus…)
upravit Hypoosmolární dehydratace
- ztráta hyperosmolární tekutiny
- vzniká často z dehydratace hyperosmolární, když jen hradíme vodu (musíme dávat i Na!)
- primární nedostatek aldosteronu
upravit Hypervolemické stavy
- kapacita ledvin je obrovská
- přesun vody do intersticia → klesá efektivní objem → renin → resorpce Na → stoupá ECT
- 3 důvody
- městnavé srdeční selhání
- cirhóza jater (pokles proteinů)
- nefrotický syndrom – proteinurie
- isoosmolární – retence isoosm. tekutiny – farmaka, otoky
- hyperosmolární – víc se zadržují soluty – infúzí, víc mineralokort., poruchy ledvin
- hypoosmolární – zadržování vody – nadměrná tvorba ADH
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
- SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.
