Princip spirometrie
K měření nejrůznějších hodnot respiračního systému se využívají spirometrické metody. Podle měřených veličin je dělíme na:
- statické – objemy a kapacity respiračního systému (vitální kapacita plic, klidový respirační objem...)
- funkční – projevy funkcí a jejich poškození (usilovný výdech, alveolární difuze...)
Spirometrie využívá různé přístroje. Nejjednoduší spirometry jsou založeny na měření objemů. Složitější, dnes většinou digitalizované, jsou schopné měřit i funkční hodnoty. Tlakové hermetické komory jsou složitější zařízení, sloužící k měření změn tlaků při dýchání. Radioaktivně značené plyny se využívají ke sledování difuze látek alveolární membránou.
Výsledky lze přímo zapisovat pisátkem připevněným na měřidlo a posunem papíru. Častěji jsou spirometry připojeny k počítači a záznam se provádí a vyhodnocuje digitálně.
Schéma nejjednoduššího spirometru. Plicní objemy se měří jako změna objemu kalibrovaného pístu. Měření lze provádět i při zátěži, kdy se mohou projevit výrazné nedostatky.
Schéma moderního spirometrického vyšetření. Dechové objemy jsou převáděny jako křivky přímo na monitor počítače.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
|
Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. |
