Pseudomonas aeruginosa

Obsah 1 Úvod 2 Výskyt 3 Kultivace 3.1 Podmínky kultivace 3.2 Vzhled 4 Antigenní struktura 5 Patogeneze 5.1 Buněčné struktury 5.2 Extracelulární produkty 6 Patogenita 7 Prevence a léčba 7.1 Prevence 7.2 Léčba 8 Odkazy 8.1 Reference 8.2 Použitá literatura

upravit Úvod

Pseudomonas aeruginosa patří mezi gram negativní, aerobní, pohyblivé, nefermentující bakterie. P. aeruginosa je klinicky nejvýznamnější z celého rodu. Bývá někdy obalena slizovou vrstvou, která je podobná bakteriálnímu pouzdru.

upravit Výskyt

Nejčastěji se vyskytuje v odpadních vodách, na rostlinách a v půdě. „U zdravých jedinců může v prostředí silně kontaminovaném pseudomonádami dojít k jejich kolonizaci; takto se ale mohou stát důležitým vektorem šíření nosokomiálních nákaz.“^[1] Kolonizuje hlavně sliznice dýchacího a močového ústrojí. Často se vyskytuje v nemocničním prostředí a kontaminuje právě katétry, dýchací přístroje apod.

upravit Kultivace

upravit Podmínky kultivace

Pseudomonas aeruginosa je velmi nenáročná bakterie, roste dobře na základních půdách při 30–37 °C, ale roste i při pokojové teplotě.

upravit Vzhled

Kolonie se vyznačují typickým vzhledem:

• beta-hemolýza,
• pigmentace:

1. modrozelený pigment – pyocyanin (pyo – hnis, kyaneos – modrý);
2. žlutozelený pigment – fluorescein.

• zápach:

1. mladší kolonie – vůně jasmínového a lipového květu nebo fialky;
2. starší kolonie – amoniak.

• perleťový až kovový lesk.

upravit Antigenní struktura

Podle somatických antigenů rozlišujeme 17 sérotypů, dále pseudomonas vlastní antigeny vázané na bičík a fimbrie.

upravit Patogeneze

„Patogenita je dána strukturami vázanými na bakteriální buňku i tvorbou různých exolátek.“^[1]

upravit Buněčné struktury

• Extracelulární polysacharid – aglinát:
  • ve velkém množství mukózních kolonií (především u cystické fibrózy) – ochrana před obranou hostitele.
• Slizová vrstva.
• Lipopolysacharidový komplex.

upravit Extracelulární produkty

• Proteolytické enzymy:

1. Štěpí:
   1. fibrin,
   2. elastin,
   3. kasein,
   4. kolagen.
2. Účinek na organismus:
   1. poškození kapilár,
   2. vznik hemoragií a nekróz,
   3. inhibice fagocytózy,
   4. zástava opsonizace (narušení funkce komplementu).

• Hemolyziny.
• Toxiny:
  • cytotoxin – porušuje membrány.

upravit Patogenita

Může způsobit infekci jakéhokoli orgánu nebo systému těla. Mezi prognosticky nejhorší patří: infekty popálenin (smrtnost 60 %), sepse novorozenců, osteomyelitidy, infekty oka (proteolytické enzymy). Způsobuje infekce především u osob:

• s porušenou imunitou,
• s těžkým základním onemocněním:

1. hemoblastózy,
2. tumory,
3. diabetes,
4. autoimunitní choroby,
5. cystická fibróza plic aj.

• s popáleninami,
• s imunosupresí – po transplantaci,
• používajících širokospektrá ATB,
• s dlouhodobě zavedenými cévky, kanyly, močovými katétry apod.

upravit Prevence a léčba

upravit Prevence

• Využití polyvalentních vakcín vyrobených ze somatických antigenů.

upravit Léčba

Je nutné používat kombinaci dvou látek:

• Piperacilin,
• Cefalosporiny III.,
• Aminoglykosidy,
• Fluorochinolony.

upravit Odkazy

upravit Reference

1. ↑ ^{a b} VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. s. 35. ISBN 80-902896-6-5.

upravit Použitá literatura

• BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.

• VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.