Psychoterapie – základní školy

Obsah 1 Hlubinná psychoterapie 1.1 Psychoanalýza 1.2 Individuální psychologie Alfréda Adlera 1.3 Analytická psychologie C. G. Junga 2 Rodgerovská psychoterapie 3 Behaviorální psychoterapie 4 Kognitivně behaviorální terapie 5 Existenciální psychoterapie 5.1 Daseinanalýza 5.2 Logoterapie 6 Transpersonální psychoterapie 7 Eklektické a integrativní pojetí psychoterapie 8 Dynamická a interpersonální psychoterapie 9 Odkazy 9.1 Související články 9.2 Zdroj

upravit Hlubinná psychoterapie

upravit Psychoanalýza

• zakladatel: Sigmund Freud
  • upozornil na nevědomou složku lidské psychiky
  • zdůraznil význam pudových sil (pud sexuální a pud destrukční)
  • vytvořil teorii pregenitální infantilní sexuality (orální, anální, …)
  • definoval Oidipovský komplex
  • kastrační komplex – strach chlapce ze ztráty penisu
  • 3 teoretické modely osobnosti

1. traumatický model – předpokládá, že psychotraumatizující zážitky vedou k obtížím
2. topografický model – rozlišuje nevědomí, předvědomí a vědomí, během léčby se nevědomé stane vědomým
3. strukturální model – „id“ = ono – pudová složka, „superego“ = nadjá, ideály, etika, „ego“ = já, regulace duševního života; konflikt způsobí neurózy

• během psychoanalýzy dojde k náhledu na věci v nevědomí, k uvědomění intrapsychických konfliktů
• rozpracoval metody volných asociací, rozbor snů
• nové proudy psychoanalýzy
  • egopsychologie (studium vývoje psychiky v 1. roce)
  • psychologie objektivních vztahů (odklon od pudů ke vztahům)
  • selfpsychologie (sebepojetí)

upravit Individuální psychologie Alfréda Adlera

• pro člověka je důležité dosáhnout během života uplatnění a prosazení ve společnosti
• když to nejde – pocit méněcennosti
• neuróza je snahou o kompenzaci této méněcennosti
• velký význam sourozeneckých vztahů

upravit Analytická psychologie C. G. Junga

• vyšel z Freudovy psychoanalýzy
• tvrdil, že existuje ještě tzv. kolektivní nevědomí, zahrnuje v sobě zkušenosti kultury tzv. archetypy – persona (role jedince), stín (spontaneita, kreativita), animus (mužské prvky v ženské psychice), anima (přítomnost ženských prvků v mužské psychice), self (celost osobnosti)
• život má dvě složky – socializace, individuace
• průběh psychoterapie:
  • oba sedí v křeslech, probírají pacientovi vynořující se pocity a myšlenky
  • pozornost se věnuje snům
  • aktivní imaginace – rozvíjení představ majících vztah k pacientovu problému

upravit Rodgerovská psychoterapie

• nesoustředí se na pacientovu minulost ale na jeho přítomnost
• předpokládá, že člověk má v sobě potenciál dalšího pozitivního vývoje
• empatie

upravit Behaviorální psychoterapie

• výzkum procesu učení, staví na teoriích učení (Skinner)
• zabývá se projevem psychických poruch v chování, metodou učení se je snaží odstranit, změní se chování a to změní intrapsychický problém
• metoda desenzibilizace – pacient se uklidní, relaxuje a představuje si věci navozující strach (léčba fobií)
• technika selektivního zpevňování – odměna, trest
• nácvik asertivního jednání
• není tak časově náročná

upravit Kognitivně behaviorální terapie

• novější směr
• rozšiřuje původní zaměření behaviorální terapie, soustřeďuje se na proces učení a jeho využití v léčbě
• bere v úvahu myšlenkové postupy, názory a postoje
• předpokládá, že změnu myšlení lze navodit změnou chování
• konstruktivistické paradigma – pohled člověka na svět je jeho vlastním produktem, který odpovídá zkušenosti jedince
• úkolem terapie je změna konstrukce, tj. pohledu na svět
• pacient dostává úkoly, které vedou ke změně jeho myšlenkových stereotypů
• cíle jsou předem stanoveny – musíme přesně definovat myšlenkové postupy, k tomu slouží kognitivně-behaviorální vyšetření
• změna atributů – reatribuce (např. někdo vám neodpoví na pozdrav, pomyslíme si, že je nevychovaný, pak dojde k reatribuci a začneme brát v úvahu i jiné možnosti – únavu druhé osoby, je hluchý, němý apod.)

upravit Existenciální psychoterapie

• zdůrazňuje jedinečnost osobnosti člověka

upravit Daseinanalýza

• klade si za cíl pochopení lidské existence, jedinečnost problematiky každého pacienta, pacient má být sám sebou
• má blízko k filosofii

upravit Logoterapie

• vychází z názoru, že hlavní hodnota člověka je nalezení smyslu života
• pomáhá nalézt smysl života, útěk z existenciální frustrace
• i pro lidi s tělesným postižením, snaží se najít životní cíl

upravit Transpersonální psychoterapie

• zdůrazňuje spirituální dimenzi člověka, zajímá se o zážitky vzniklé za změněného stavu vědomí (halucinogeny, holotropní dýchání, …), pocity z prenatálního života

upravit Eklektické a integrativní pojetí psychoterapie

• kombinace různých škol

upravit Dynamická a interpersonální psychoterapie

• vychází z psychoanalýzy, akceptuje některá její východiska (nevědomí, intrapsychologický konflikt z dětství)
• zdůrazňuje důležitost aktuálních sociálních faktorů, problémů ve vztazích
• nesouhlasí s tím, jaký význam dává Freud pudů a sexualitě
• problém ve vztazích je dán maladaptavním chováním, které mívá souvislost se zážitky z dětství
• pomáhá porozumět jeho podílu na problému
• pomáhá pochopit souvislost minulých událostí a současných problémů
• má tomu porozumět, získat novou zkušenost ve vztazích
• korektivní emoční zkušenost – pacient se setká s jinou reakcí než na jaké byl zvyklý (rodiče ho podceňovali, psychoterapeut ho oceňuje, …)

upravit Odkazy

upravit Související články

• Psychoterapie

upravit Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.

• RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Galén a Karolinum, 2001. 622 s. s. 468-474. ISBN 80-7262-140-8.