Radionuklidová vyšetření lymfatického systému

Obsah 1 Radiofarmaka 2 Přímá lymfoscintigrafie 3 Nepřímá lymfoscintigrafie 4 Hodnocení vyšetření 5 Odkazy 5.1 Související články 5.2 Použitá literatura

Radionuklidová lymfografie se využívá především ke sledování a léčbě maligních tumorů a jejich metastáz. Velmi užitečná tak může být při ozřejmení etiologie otoků končetin (prasklá nebo obliterovaná lymfatická céva). Rozlišujeme přímou a nepřímou lymfoscintigrafii.

upravit Radiofarmaka

Pro přímou lymfoscintigrafii se používají různé radionuklidy, nejčastěji ^99mTc, rozpuštěné ve fyziologickém roztoku.

K nepřímé lymfoscintigrafii se využívají koloidní agregáty lidkého albuminu nebo olejové emulze značené ^99mTc. Obdobně jako u vyšetření jater lze použít sulfidy rhenia značené opět ^99mTc, které jsou vychytávány makrofágy. Velikost částic se pohybuje od 50 až do 600 μm.

upravit Přímá lymfoscintigrafie

Metoda je náročná na provedení. Proto se dnes již neprovádí. Spočívala v subkutánním podání metylenové modři, kterou se obarvily lymfatické cévy. Ty se pak pod lupou vypreparovaly a napíchly tenkou jehlou. Radiofarmakum se tak aplikovalo přímo do cévy. Scintigrafie se pak prováděla po několika hodinách.

upravit Nepřímá lymfoscintigrafie

V současné době se používá mnohem častěji než předešlá metoda. Radiofarmakum se aplikuje subkutánně. Značené koloidy se pak postupně dostávají z intersticia do lymfatických cév a jsou vyhychtávány makrofágy v uzlinách.

Obdobně se vyšetřuje sentinelová uzlina, kdy se radiofarmakum aplikuje přímo do tumoru nebo do jeho okolí.

upravit Hodnocení vyšetření

U normální lymfoscintigrafie je nález na obou stranách stejný: tenký proužek aktivity naznačuje lymfatickou cévu. Horká ložiska, která jsou často uspořádaná v řetězu za sebou, jsou uzliny. Průběh lymfatických cév a počet uzlin je velmi variabilní, proto nelze výsledky vyšetření zcela objektivizovat.

Pokud je uzlina postižena metastázou, zánětem nebo jinou patologií zabraňující lymfě v odtoku, další uzliny se nezobrazí.

Lymfedém se projeví jako difůzní rozložení aktivity v postižené tkáni, radiofarmakum vytéká do okolního intersticia.

Sentinelové uzliny jsou ty, které se zobrazí jako první. Lymfoscintigrafie není schopna přesně vyjádřit postižení uzliny, pouze pokud je tok lymfy zastaven úplně. Proto je nutné její chirurgické odnětí a histologické vyšetření. Radifarmakum naakumulované v uzlině lze použít při operaci, kdy chirurg používá malé ruční scintilační sondy k přesnému vyhledání uzliny.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Otok

upravit Použitá literatura

• KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. vydavatel, 2007. 185 s. ISBN 978-80-903584-9-2.