Radionuklidová vyšetření respiračního traktu

Z WikiSkript
Ventilační a perfuzní scintigrafie plic (výpadky naznačují místa embolizace plicních arterií)

Radionuklidová vyšetření respiračního traktu pomáhají především v hodnocení plicních parametrů a funkcí. K vyšetření respiračního traktu také nedílně patří nukleární metody pro vyhledávání a sledování zánětlivých a maligních procesů v hrudníku.

Metody lze rozdělit podle sledovaného parametru na:

  • vyšetření ventilace;
  • vyšetření perfuze plicního řečiště;
  • vyšetření permeability alveolokapilární membrány;
  • vyhledávání nádorů a zánětů;
  • vyšetření funkce řasinkového epitelu.

Ventilační plicní scintigrafie[upravit upravit | editovat zdroj]

Ventilační plicní scintigrafie sleduje rozsah výměny plynů mezi okolním prostředím a alveoly. Podle provedení záznamu se dělí na dynamickou a statickou.

Radiofarmaka[upravit upravit | editovat zdroj]

K metodám ventilační plicní scintigrafie je nutné využít radionuklidy v plynném skupenství nebo značené kapaliny, rozptýlené v mlhu.

'133Xe a 81mKr jsou radioaktivní plyny s krátkým poločasem rozpadu. Tím se výborně hodí pro tuto metodu, kdy je potřeba v krátkém intervalu několika nádechů získat co nejvíc signálů. Podstatnou nevýhodou je i krátký poločas mateřských radionuklidů a tím potřeba časté obnovy zdroje (generátoru). Vyšetření s těmito radionuklidy se může kombinovat s jinými metodami, kdy je využito technecium, neboť jejich fotony mají různou energii.

99mTc se používá pro ventilační scintigrafii podstatně méně. Je potřeba jej rozpustit ve vodě (ve formě technecistanu) a následně značený roztok proměnit v mlhu. To se děje buď v ultrazvukových nebulizátorech (lat. nebula = mlha, pára) nebo pomocí rozprašovacích trysek.

Dynamická ventilační scintigrafie[upravit upravit | editovat zdroj]

Pacient dostane do úst trubičku napojenou na zásobník se značeným plynem, ze kterého je odebírán CO2 a dodáván kyslík.

Záznam začíná v okamžiku, kdy se pacientovi otevře ventil k zásobníku. Sledujeme nárůst a rozložení aktivity v oblasti plic, které odpovídá průniku značeného plynu do alveolů. Tato fáze se nazývá wash-in (vmytí).

Po ustálení, dosažení ekvilibria, se aktivita nad plícemi nezvyšuje. Důležitý je čas, za který bylo ekvilibria dosaženo, a maximum aktivity.

Poté se ventil k zásobníku opět uzavře a zaznamená se fáze tzv. wash-out (vymytí). V této fázi uniká značený plyn z alveolů a s tím se snižuje aktivita nad plícemi.

Statická ventilační scintigrafie[upravit upravit | editovat zdroj]

Vyšetřovaný vdechuje značený plyn nebo mlhu po celou dobu vyšetření. Vyšetření sledujeme scintilační kamerou.

Při použití techneciem značených aerosolů je nutné počítat se vznikem artefaktů, které vznikají usazováním radiofarmaka na sliznici dýchacích cest. Spolknuté radioaktivní sliny se dostávají i do jícnu a žaludku.

Perfuzní plicní scintigrafie[upravit upravit | editovat zdroj]

Vyšetření se provádí u pacientů s podezřením na patologie plicního řečiště. K typickým indikacím patří plicní embolie, plicní hypertenze, defekty s P→L zkraty a CHOPN.

Radiofarmaka[upravit upravit | editovat zdroj]

Ke sledování cévního řečiště v plicích se využívají mikrosféry nebo makroagregáty 99mTc-albuminu. Částice musí mít dostatečnou velikost, aby došlo k jejich zaklínění v kapilárním řečišti, ale nesmí být příliš velké, aby nekončily svou cestu již v arteriální části. Optimální velikost se pohybuje mezi 10 až 50 μm.

Provedení[upravit upravit | editovat zdroj]

Značené částice se podávají nitrožilně, vhodná je aplikace do žil na dorzu nohy, tak můžeme přímo sledovat i případný zdroj trombů.

Částice proplují pravým srdcem, arteriálním plicním řečištěm a embolizují kapilární řečiště. Ucpána je asi každá desetitisícá kapilára, proto by nemělo docházet k výraznému zvýšení plicního tlaku.

Scintilační kamerou sledujeme oblast plic. Lze provést jak planární scintigrafii tak SPECT. Planární scintigrafie je méně přesná, provedení SPECT však komplikují dýchací pohyby pacienta.

Výsledky[upravit upravit | editovat zdroj]

Výsledkem vyšetření je zobrazení míst, kterými protekla krev a kde se zachytily značené částice. Porovnáváme celkový tvar řečiště, rozdíly mezi pravou a levou plící, rozdíl prokrvení bazí a apexů. Lokální výpadky, případně místa zvýšené aktivity, poukazují na patologické ložisko (absces, maligní nádor...).

Scintigram dále porovnáváme s vyšetřením plicní ventilace (viz výše). Sledujeme tak vztahy míst s výpadkem prokrvení a výpadkem ventilace.

Vyšetření zánětů a malignit[upravit upravit | editovat zdroj]

Záněty[upravit upravit | editovat zdroj]

Ke sledování zánětů se nejčastěji používá 67Ga-citrát, 111In-značené leukocyty a 99mTc-protilátky proti neutrofilům. Při PET vyšetření se používá 18F-FDG.

Zánětlivá ložiska se projeví jako tzv „horké uzly“, ve kterých dochází ke kumulaci radiofarmaka. Ložisko se může vyskytovat i v okolních tkáních (mediastinum, hrudní stěna). Pro jeho přesnou lokalizaci je vhodné využít hybridní SPECT/CT nebo PET/CT.

Ke konečné diagnóze zánětlivého ložiska je nezbytná znalost klinických faktů o pacientovi, neboť většina radiofarmak je vychytávána i nádory (viz níže).

Malignity[upravit upravit | editovat zdroj]

Pro vyhledávání malignit lze použít 67Ga-citrát, 201Tl-chlorid, při PET vyšetření 18F-FDG. Pokud je znám charakter nádoru, případně metastázy, lze použít 111In a 201Tl značené protilátky. U endokrinních nádorů lze použít také značená analoga somatostatinu.

Provedení vyšetření a hodnocení výsledků je obdobné jako u zánětů (viz výše).


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. P3K, 2007. 185 s. ISBN 978-80-903584-9-2.