Revmatická endokarditida

Z WikiSkript

Revmatická endokarditida (nebo také revmatická horečka) je akutní zánětlivé onemocnění, které vzniká 2–4 týdny po streptokokové tonzilitidě či faryngitidě (po infekci faryngu či tonzil β-hemolytickým streptokokem skupiny A, vzácně skupiny C nebo G). Revmatická horečka je systémové onemocnění, při kterém může dojít k postižení:

  • kloubů (migrující artritida),
  • srdce (karditida),
  • CNS (chorea minor) nebo
  • kůže (erythema marginatum, podkožní uzlíky).

Některé části streptokoka mají antigenní potenciál a stimulují tak buněčnou i humorální imunitu. Zkříženou reakcí pak vznikají protilátky reagující s kardiomyocyty za vzniku myokarditidy, buňkami endokardu za vzniku endokarditidy, vzácněji i s neurony za vzniku chorey.

  • Co se endokardu týče, nejčastěji je postižena mitrální chlopeň (mitrální regurgitace, mitrální stenóza),
  • méně často pak chlopeň aortální (aortální regurgitace v kombinace s aortální stenózou).
  • Nezřídka při revmatickém postižení srdce vídáme i AV-blokádu I., II. nebo III. stupně.

V rámci revmatické horečky mohou být postiženy všechny tři vrstvy srdeční stěny. V takovémto případě hovoříme o tzv. pankarditidě, což je kombinace současně probíhající endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy.

  • Postižení srdce při revmatické horečce je přitom vždy velice vážným stavem, který může v důsledku těžké myokarditidy či hemodynamicky závažné chlopenní vady vyústit až v srdeční selhání či smrt.

Klinické příznaky[upravit upravit | editovat zdroj]

Mezi klinické příznaky revmatické pankarditidy řadíme:

  • horečku,
  • únavu,
  • palpitace,
  • dušnost,
  • popř. další známky kardiální insuficence.

Diagnostika[upravit upravit | editovat zdroj]

Diagnostika se opírá o:

  • anamnézu (streptokoková tonzilitida, streptokoková faryngitida, postižení dalších orgánů v rámci revmatické horečky);
  • fyzikální vyšetření (chlopenní šelest, perikardiální šelest, známky srdečního selhání);
  • laboratorní vyšetření (CRP, FW, leukocytóza, ASLO protiláky);
  • EKG (AV blokáda, nespecifické ST změny);
  • transtorakální, popř. transezofageální echokardiografii.

Léčba[upravit upravit | editovat zdroj]


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • ASCHERMANN, Michael, et al. Kardiologie. 1. vydání. Galén, 2004. s. 1183-1185. ISBN 80-7262-290-0.
  • KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-430-X.