Salmonelová enteritida
Salmonelózy u nás patří k nejčastějším průjmovým onemocněním dětí i dospělých. Existuje více než 2000 sérotypů salmonel. U lidí způsobují onemocnění nejčastěji Salmonella enteritidis a S. typhimurium. Zdrojem nákazy jsou zvířata, ptáci a jejich produkty – maso a vejce. Jedná se tedy o antropozoonózy. Dominují příznaky postižení GIT.
Jen málo salmonel je adaptováno pouze na člověka – patří mezi ně S. typhi, S. paratyphi A a S. paratyphi C. Jejich typickým příznakem je horečka.[1]
Obsah |
upravit Etiologie
Zdrojem infekce je kontaminovaná potrava – nedostatečně zpracované výrobky z masa a vajec (majonézy, vaječné krémy, zmrzlina, sekaná, tlačenka, ...). Infekční dávka je vysoká (k nákaze je nutné 106–109 živých mikrobů v 1 g kontaminované potravy). Vnímavější jsou novorozenci, kojenci a lidé se sníženou aciditou žaludku, u nichž stačí k infekci podstatně nižší množství mikrobů. Přímý přenos z člověka na člověka je nepravděpodobný.
Inkubační doba je 8–48 hodin (většinou 10–12 hodin).[1]
upravit Klinický obraz
- nevůle, zvracení, horečka, vodnaté až zelené stolice,
- škroukání a bolesti v břiše,
- při delší dehydrataci je riziko extrarenální urémie až smrti,
- u imunokompromitovaných může dojít k tyfoidnímu průběhu – dominují horečky,
- vzácně může dojít k postižení orgánů – osteomyelitidě, endokarditidě či abscesům v měkkých tkáních,
- vylučování salmonel může přetrvávat týdny až měsíce.[1]
upravit Terapie
- rehydratace, úprava minerálního metabolismu,
- antibiotika nejsou vhodná – zpravidla prodlouží dobu vylučování salmonel,
- lze podat dezinficiencia (Endiaron®) či adsorbencia obsahující kaolin (Smecta®),
- kontraindikovány jsou prostředky zpomalující peristaltiku,
- při přetrvávající pozitivitě v rekonvalescenci, event. u nosičů pracujících v potravinářství lze podat fluorochinolony – CAVE! u dětí jsou kontraindikovány,
- při tyfoidním průběhu nebo při orgánových manifestacích je nutná hospitalizace a intenzivní ATB léčba (chloramfenikol, cefalosporiny III. generace, event. fluorochinolony).[1]
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Reference
- ↑ a b c d HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. s. 607-608. ISBN 80-7262-178-5.