Sebevražda

Z WikiSkript

Sebevražda je uskutečnění vlastního dobrovolného rozhodnutí připravit se o život.[1]

Charakteristika[upravit upravit | editovat zdroj]

Je velmi obtížné rozlišit, zda se jedná o vraždu či sebevraždu. Nejdůležitější je vždy ohledat místo činu. Na sebevraždu většinou poukazuje jednoduchý způsob provedení (zejména zkratkovitá jednání). Relativně vzácně jsou sebevraždy promyšlené a připravované (ucpání škvír v oknech při otravě plynem, zastřelení v kombinaci s oběšením atd.). Na těle bývají patrny stopy po předchozích případech sebepoškozování a neúspěšných pokusech o sebevraždu (řezné rány na zápěstí atd.). Rány se nacházejí pouze na místech pro sebevraha dosažitelných.

Schopnost jednání[upravit upravit | editovat zdroj]

Sebevrah používá zpravidla nástroj, který dobře zná a to většinou ze svého zaměstnání (řezníci jateční pistoli, zdravotníci narkotika apod.). Například známky násilí v krajině srdeční často poukazují na sebevražedný úmysl. Méně často sebevrah používá nástroje jemu cizí, často tak jedná v důsledku zkratkovitého jednání či rozčilení. Zvláštní pozornost je třeba věnovat prohlídce použitého nástroje, včetně odebrání biologických stop. Je nutno posoudit, zda-li mohl nalezený nástroj způsobit shledaná zranění. Nález nástroje v ruce, poblíž rukou či na místě činu ještě vůbec nemusí dokazovat sebevraždu.

Posuzování[upravit upravit | editovat zdroj]

Při posuzování, zda jde o sebevraždu nebo o jiný druh násilné smrti, je nutno přihlédnout i k místu, kde byla mrtvola nalezena. Pro sebevraha je toto místo často něčím významné, bývá velmi těžko přístupné nebo dobře zabezpečené proti vniknutí zvenčí. Někdy chce sebevrah zamezit identifikaci svého těla, takže zničí své osobní doklady a odstraní z oděvu všechny předměty sloužící k určení jeho totožnosti. Na druhou stranu jsou velmi důležité nálezy dopisů na rozloučenou, které bývají psány většinou těsně před smrtí a zanechány na místě sebevraždy či jiném nápadném místě. Bývá zde uvedena příčina sebevraždy a různá přání sebevraha (např. opatření ve prospěch rodiny, jak zařídit pohřeb). Tyto dopisy mají být pečlivě prozkoumány, zda skutečně byly psány sebevrahovou rukou. Dále je pak možné z textu a písma posuzovat duševní stav sebevraha. Rukopis však může být změněn v důsledku rozčilení nebo opilosti, která je při sebevraždě častá.

Druhy sebevražd[upravit upravit | editovat zdroj]

Společná sebevražda je nejčastější u manželů, milenců a rodin. Aktivní osobou při společných sebevraždách bývá zpravidla muž, který nejdříve usmrtí svou partnerku a potom obvykle stejným způsobem usmrtí i sebe. Někdy svojí sebevraždu nedokončí a je následně stíhán pro trestný čin vraždy. Společnou sebevraždu je třeba rozlišovat od vraždy milenky nebo manželky mužem, který poté sám spáchá sebevraždu. Při rodinných sebevraždách jeden člen usmrtí všechny ostatní členy rodiny a nakonec usmrtí sám sebe. Sebevražda může být předstírána, aby se zakrylo usmrcení druhou osobou. Nejčastějším způsobem, kdy vrah předstírá, že šlo o sebevraždu, je oběšení mrtvoly nebo zastřelení. Často dochází u příbuzných k disimulaci sebevražd (k zakrývání či popírání skutečnosti). Nejčastěji z důvodů náboženských, pojišťovacích, rodinných i společenských. V těchto případech bývá tělo pečlivě umyto a oblečeno tak, aby byly zakryty všechny známky násilí a unikly tak pozornosti prohlížejícího lékaře (strangulační rýha na krku bývá překryta uvázaným šátkem, vstřel a výstřel na hlavě přikryt vlasy atd.).

Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • VOREL, František. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. ISBN 80-7169-728-1.
  • ŠTEFAN, Jiří a Jan MACH. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. s. 152. ISBN 80-247-0931-7.

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. ŠTEFAN, Jiří a Jan MACH. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. s. 152. ISBN 80-247-0931-7.