Nápověda
Editor knih (vypnout)

Sekretorická otitida

Z WikiSkript
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
Hodnoceno 2x, počet editací 35, počet autorů 17   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)   
star1-1 star2-1 star3-1 star4-0 star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Hlavové nervy a vybrané struktury vnitřního a středního ucha: 1. Nervus vestibularis, 2. Nervus cochlearis, 3. Nervus intermediofacialis, 4. Ganglion geniculi, 5. Chorda tympani, 6. Cochlea, 7. Ductus semicirculares, 8. Malleus, 9. Membrana tympani, 10. Tuba auditiva
Cholesteatom

Otitis media secretorica (OMS, sekretorická mezotitida, chronický tubotympanální katar, catarrhus tubotympanalis chronicus, klihové ucho – glue ear) je sterilní zánět středouší, u něhož dochází k retenci tekutiny za neporušeným bubínkem. Při delším trvání může docházet k atrofii a retrakci bubínku s následnou atelektázou středouší. Vyskytuje se především u dětí.

upravit upravit Klasifikace

upravit upravit Epidemiologie

Jedná se o jedno z nejčastějších onemocnění dětského věku, přičemž se ukazuje na vysoký stupeň korelace se záněty HCD.

upravit upravit Etiopatogeneze

OMS vzniká jakožto následek dysfunkce Eustachovy trubice (Porucha ventilační, bariérové a drenážní funkce). Blokáda Eustachovy trubice může být jak funkční, tak mechanická. Nejčastější příčinou obstrukce je adenoidní vegetace, deformity nosního septa, zánětlivé zduření sliznice, VVV nosohltanu (rozštěpy), tumory nosohltanu, cholesteatom, ložiska infekce HCD.

Dysfunkce tuby → podtlak ve středouší → vpáčení bubínku, hyperémie, exsudace, transudace → změna epitelu na cylindrický s pohárkovými buňkami, sekrece se mění na mucinózní → fibrotizace exsudátu (z rozpadových produktů vzniká cholesterol, který se sráží v krystaly = cholesterolové granulomy) → vznik adhezí mezi středoušními kůstkami, bubínkem a promontoriem.

upravit upravit Podpůrné faktory

upravit upravit Klinické příznaky

Mezi hlavní příznaky řadíme převodní hypakuzi, pocit zalehlosti ucha a pocit přelévající se tekutiny v uchu, šumění, autofonie, výjimečně vertigo.

upravit upravit Diagnostika

upravit upravit Diferenciální diagnostika

upravit upravit Léčba

  1. sanace zánětů horních cest dýchacích, adenoidní vegetace chirurgicky odstraňujeme (adenotomie), dbáme o průchodnost nosu;
  2. paracentéza, odsátí sekretu pod mikroskopem, se zavedením ventilační trubičky;
  3. v případě absence infekce – snaha o provzdušnění středouší přetlakem pomocí tzv. Politzerovy sprchy (metoda se v běžném slangu označuje jako „kukání“ nebo „politzerování“);
  4. podání dekongescií, antialergická léčba, žvýkačky ke stimulaci polykání.


upravit upravit Odkazy

upravit upravit Související články

upravit upravit Reference

upravit upravit Použitá literatura

  • HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-178-5.
  • ŠAŠINKA, Miroslav, Tibor ŠAGÁT a László KOVÁCS, et al. Pediatria. 2. vydání. Bratislava : Herba, 2007. ISBN 978-80-89171-49-1.
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Portály
Vypracované otázky
Nástroje
Tisk a PDF