Sexuální dysfunkce u žen

Z WikiSkript

Nízký zájem o sex (nízká apetence)

Pencil.png upravit


  • MKN–10: „Nedostatek nebo ztráta sexuální touhy“ F52.0
  • u mužů viz zde

Nízká sexuální apetence je porucha, která se jen vzácně vyskytuje izolovaně. Rovněž velmi vzácně jde o poruchu primární. Nejčastěji se vyskytuje jako sexuální porucha, a to v souvislosti s různými duševními a tělesnými potížemi, jakož i s partnerskými a jinými sociálními problémy.

Často se setkáváme se sekundárními a selektivními poklesy apetence. V těchto případech ženy zdůrazňují naprostý nezájem o sex s konkrétním partnerem. Častou příčinou poklesu a ztráty sexuální apetence je depresivní stav, který může probíhat larvovaně.

Hormonální poruchy: S nízkou sexuální apetencí je spojena hyperprolaktinémie (stresogenní, ale též při adenomu hypofýzy). Nedostatek estrogenů po menopauze vede u některých žen k rychlému poklesu sexuálního zájmu. Snížená sexuální apetence je uváděna u různých typů hypothyreózy a při poruchách činnosti nadledvin. Mnohá vleklá onemocnění vedou svým přímým i nepřímým vlivem k poklesu zájmu o sexuální život. Snížení sexuálního zájmu může být u žen vyvoláno též podáváním léků. Největší význam zde mají psychofarmaka a antihypertenziva.

Terapie: Léčba se musí řídit předpokládanou etiologií. Protože jen vzácně jde o stav primární, pátráme vždy po příčině a snažíme se její vliv oslabit. Ne vždy je ovšem možné podstatně zlepšit partnerské vztahy a sociální poměry pacientky.

Nízká sexuální vzrušivost (frigidita)

Pencil.png upravit


  • MKN–10: Nedostatečné prožívání sexuální slast F52.1

Jde o poměrně častou dysfunkci. Vyskytuje se u žen všech věkových kategorií. Může mít povahu primární dysfunkce, nebo dysfunkce sekundární (a selektivní). Často se velice zjednodušeně popisy této dysfunkce omezují jen na periferní komponentu sexuálního vzrušení. Tedy na nedostatek poševní lubrikace, který znesnadňuje koitus.

Terapie spočívá především v psychoterapii a ve snaze po odstranění všech rušivých faktorů. Největším problémem selektivních frigidit bývá otevřeně nebo skrytě konfliktní vztah k partnerovi (manželovi). Z ostatních vlivů je důležité rozpoznat larvovanou depresi a neurotické příznaky. U různých psychopatologických stavů je někdy obtížné odlišit vliv základního onemocnění od vlivu psychofarmak.

Medikamentózně je možné pokusit se sexuální vzrušivost ovlivnit dopaminergními preparáty, yohimbinem, nebo některými antidepresivy. Cílená psychoterapie spočívá ve vedení k bezkonfliktnímu prožívání sexuality jako pozitivní partnerské hodnoty.

Poruchy orgasmu u žen

Pencil.png upravit


  • MKN–10: Dysfunkční orgasmus F52.3

Je známou skutečností, že orgasmus žen je mnohem zranitelnější různými situačními a zevními vlivy, než orgasmus mužů. Žena je ve své sexualitě náročnější na partnera, je selektivnější. Pomaleji se také s věkem erotizuje. Není výjimkou, když žena první pocitové vyvrcholení dožije až po 30. roce života, a to orgasmus koitální, nekoitální, ale též masturbační. Také po dosažení prvého orgasmu má asi třetina žen problémy s touto emocí. Nejméně 8 % žen, tedy téměř každá desátá, zůstává bez prožitého orgasmu po celý život. Asi třetina žen má orgasmus je někdy, za určitých podmínek. Potíže s dosažením orgasmu, stejně jako anorgasmii, není proto možné vždy označit za sexuální dysfunkci.

Orgasmus je především emoce, tedy centrální funkce. O jeho prožitkové kvalitě však do značné míry rozhodují periferní projevy, především tonické a klonické stahy svalů pánevního dna. Zatímco centrální emoční prožitky lze těžko trénovat, stahy pánevního svalstva mohou být vhodným nácvikem posilovány.

Hlavní místo zde má psychoterapie. Zásadně horší prognózu má anorgasmie úplná. Lepší prognózu mají anorgasmie neúplné, kdy žena připustí vyvolání orgasmu alespoň někdy masturbací, nekoitálním drážděním, nebo zažila orgasmus ve svých snech.

V populaci je velmi zakořeněna představa obvyklosti, ba samozřejmosti koitálního orgasmu, dokonce simultánního koitálního orgasmu. Je třeba realisticky konstatovat, že takový simultánní koitální orgasmus zcela není pravidlem. Proto jej nemůžeme klást jako normu k řešení sexuálních problémů lidí. Velká část partnerských dvojic dosahuje orgasmus ženy prakticky jen nekoitální stimulací a nevidí v tom nic nepřirozeného.

Existuje rozsáhlá mezinárodní literatura, která se otázkou ženské vzrušivosti a ženského orgasmu zabývá. Opakovaně se v ní objevuje snaha klasifikovat ženský orgasmus podle různých vlastností. Nejčastější je klasifikace podle místa, z něhož je orgasmus vyvolán. Tedy v nejjednodušším případě se rozlišuje orgasmus:

  1. klitoridální,
  2. vaginální,
  3. uterinní a
  4. "smíšený".

Podle našeho názoru jsou tyto klasifikace jen vyjádřením vyšší variability ženského orgasmu ve srovnání s orgasmem mužským. Zřejmě nejvhodnější bude rozlišovat orgasmus žen hlavně podle intenzity subjektivního prožitku na:

  1. "malý" a
  2. "velký".

Malý orgasmus není následován uvolněním a refrakterní fází, velký orgasmus tyto atributy má. Není při tom rozhodující, ze kterého místa je vlastně orgasmus vybaven.

Dyspareunie a algopareunie

Pencil.png upravit


  • MKN–10: Selhání genitální odpovědi F52.2 (pro izolovanou nedostatečnost lubrikace), nebo Neorganická dyspareunie F52.6

Jde o stavy koitálního dyskomfortu, při kterých frikční koitální pohyby penisu v pochvě vyvolávají nepříjemné pocity (dyspareunie) až bolest (algopareunie). Tyto dysfunkce mohou být čistě funkční povahy, odvozené od nízké sexuální vzrušivosti, nebo vaginismu. Jsou pak velmi vděčným objektem pro psychoterapii a párovou nácvikovou léčbu.

Vaginismus

Pencil.png upravit


  • MKN–10: 'Neorganický vaginismus F52.5

Vaginismus je sexuální dysfunkce charakterizovaná silnými a mimovolnými stahy svalstva poševního vchodu při pokusu o penetraci. Každá dilatace je výrazně bolestivá. Může být přítomna také neurotická nadstavba. K typickým stahům pochvy se někdy přidávají též odmítavé reakce na pokus o imisi až neochota a odpor ke každému doteku na genitálu. V naprosté většině případů, které jsme pozorovali, šlo o poruchu primární. Vaginismus je častou příčinou nekonzumovaného manželství. Na takových dvojicích je zajímavé, jak dlouho, často řadu roků, dokáží žít ve spokojeném manželství, s pravidelnými sice, ale jen nekoitálními sexuálními styky.

Terapie vaginismu spočívá v postupné a trpělivé dilataci zmíněných vaginálních spasmů. V ideálním případě si s problémem poradí správně vedený pár. Po počáteční dilataci prsty zpravidla nasazujeme menší vaginální vibrátor.

Poruchy sexuální satisfakce

Pencil.png upravit


Ani dosažení orgasmu a uspokojivý průběh sexuálního vzrušení nemusí ještě znamenat úplnou spokojenost s průběhem sexuálního života. Samotný orgasmus může být zdrojem velice negativních pocitů. Takové stavy jsou sice extrémně vzácné, nicméně musíme na ně upozornit. Patří sem například silné koitální a orgastické bolesti hlavy migrenózního typu.

V průběhu sexuálního vzrušení a orgasmu se mohou manifestovat různé vegetativní potíže. Například škytavka, zvracení, průjem.

U žen se stresogenní inkontinencí moči může při orgastických stazích docházet k pomočení. Negativně mohou ženy pociťovat i vydatné orgastické expulze moče při tzv. "ženské ejakulaci".

Také poševní lubrikace může být tak hojná, že její vypuzení z pochvy pacientku zneklidní.

Do oblasti psychopatologie patří různé popisované stavy depresí, vyčerpání a oslabení při pohlavním styku.

Léčebná opatření u takových stavů musí být přísně individuální. Při koitálních migrénách působí dobře ergolinové deriváty, podané preventivně, při ostatních vegetativních symptomech vegetativní sedativa.

Premenstruální tenze

Pencil.png upravit


Je známo, že téměř polovina žen prodělává několik dní před termínem menstruace výrazné zhoršení duševního stavu. Tato tenze má většinou podobu prostého neurastenického syndromu, může však nabývat i závažných psychopatologických forem. S pohlavním životem tento stav interferuje zejména tehdy, kdy zhoršená nálada sníží sexuální apetenci a vzrušivost. Často bývají tyto poruchy kombinovány s partnerskými konflikty, které do období menstruální tenze zákonitě patří. V premenstruačním období je u žen zvýšené riziko nehod, úrazů, hospitalizací a počátků pracovních neschopností.

Terapeuticky se u syndromu premenstruální tenze uplatní psychofarmaka. Příznivé zkušenosti jsou hlášeny s antidepresivy řady selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI = selective serotonin reuptake inhibitor). Často úspěšným opatřením je podávání antikoncepčních tablet k potlačení ovulace a navození arteficiálních hormonálních poměrů. Je klinickou zkušeností, že ženy s anovulačním cyklem stavy premenstruální tenze téměř netrpí.

Odkazy

Související články

Reference

Autor: doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. (přednosta Sexuologického ústavu 1. LF a VFN)