Silikóza

Z WikiSkript
Silikóza
Silicosis
Detail rtg plic se silikózou
Detail rtg plic se silikózou
Rizikové faktory expozice křemíkatého prachu
Klasifikace a odkazy
MKN-10 J62
MeSH ID D012829
MedlinePlus 000134
Medscape 302027

Silikóza je poškození plic (většinou spojené s profesí) způsobené inhalací anorganického materiálu – v tomto případě fibrogenních částic oxidu křemičitého SiO2.

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Charakteristika noxy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SiO2 je hlavní složka zemských minerálů, vyskytuje se:
  1. volně (není fibrogenní) – ve třech hlavních formách – krystalický, kryptokrystalický a amorfní,
  2. vázaný ve sloučeninách jako křemičitany (už jsou alespoň částečně fibrogenní) – křemen, tridymit a krystobalit.

Profesionální expozice[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Všude tam, kde dochází k rozpojování a opracovávání hornin s křemenem (žula, pískovec, břidlice),
  • hlavně – podzemní minéři, tuneláři, lamači kamene a horníci,
  • ve slévárnách – pískovači, slévači, tryskači křemenného písku,
  • kameníci (mramor a vápenec nejsou fibroproduktivní),
  • bílí zedníci (šamotové cihly), pracovníci v keramickém průmyslu.
  • zubní technici v malém množství při opracovávání keramiky,sklokeramiky a zirkonu a také při pískování slitin kovů a zirkonu

Etipatogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mechanismus vzniku onemocnění není zcela objasněn. Respirační částice SiO2 (velikosti 0,6–5,0 µm), které se dostanou do plicního intersticia a mízních uzlin (většina jich je vykašlána nebo spolknuta), aktivují plicní makrofágy k fagocytóze a uvolňování prozánětlivých cytokinů, fibroblastových růstových faktorů (stimulace proliferace fibroblastů a tvorby kolagenu), IL-1 a leukotrienu B4 (chemotaktický faktor na neutrofily).

Silikóza se může kombinovat se zaprášením sazemi (antrakosilikóza = uhlokopská nemoc) nebo částicemi železa (siderosilikóza), dříve se často kombinovala s tuberkulózou (tuberkulosilikóza).

Patologický nález u silikózy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Makroskopie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Charakteristické jsou silikotické uzlíky (hlavně kolem respiračních bronchiolů, perivaskulárně, subpleurálně), na řezu plící vidíme tuhé šedé noduly (2–6 mm v průměru), uzlíky mohou ukládat vápník (broková plíce na RTG), nebo se shlukovat do větších uzlů,
  • hilové a paratracheální uzliny jsou zvětšené, fixované (často tvoří dilatace trachey a bronchů), uzliny někdy též kalficikují pod pouzdrem („skořápková uzlina“),
  • fibrotická viscerální pleura často srůstá s parietální,
  • postiženy jsou zejména horní plicní laloky.

Mikroskopie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Základem je shluk makrofágů s částicemi SiO2 v cytoplasmě, v centru se tvoří koncentricky uspořádaná kolagenní vlákna, části se mění v nebuněčný hyalin obklopený cibulovitě vrstveným kolagenním pouzdrem.

Stadia silikózy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zaprášení probíhá ve třech stadiích:

  1. stadium – mírná difuzní retikulární fibróza,
  2. stadium – tvorba silikotických uzlíků velikosti jáhly, tvoří je koncentricky vrstvené hyalinizované vazivo, v centru mohou být nekrózy, okolo uzlíků perifokální emfyzém, jindy mají konturu cípatou,
  3. stadium – kompaktní fibróza splýváním silikotických uzlíků.

Vyšetřovací metody[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • RTG hrudníku – malé uzlíky do 10 mm jsou typické pro prostou nodulární silikózu, větší fibrotická ložiska pro komplikovanou silikózu, dále se posuzuje zbytnění hilových uzlin (skořápková kresba), často i dislokace trachey a bronchů, u akutní může být zastření dolních plicních polí nebo se nález podobá miliární tuberkulóze,
  • HRCT na jemné intersticiální léze,
  • vyšetření plicních funkcí (spirometrie) – u prosté silikózy jsou obvykle hodnoty v normě, u komplikované je různě velká restrikční porucha, jindy zjišťujeme lehkou obstrukční poruchu danou rozvojem CHOPN (jde tedy často o smíšenou poruchu),
  • BAL – průkaz částic.

Typy onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chronická silikóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzniká po expozici delší než 10 let. Dělí se na silikózu prostou a komplikovanou:

Prostá silikóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Může být dlouho zcela asymptomatická, příznaky (kašel, expektorace) se rozvíjí mnohdy velmi pomalu.

  • RTG nález – oboustranná diseminace drobných uzlíků, nejvíce v horních plicních lalocích, zvětšení plicních hilů se skořápkovitými kalcifikacemi (uzliny).

Komplikovaná silikóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzniká progresí prosté silikózy, dochází k zhoršení příznaků.

  • RTG nález – výskyt velkých fibrotických uzlů až okrsků masivní fibrózy, které vznikly splýváním, ve zbylém parenchymu se rozvíjí kompenzatorní emfyzém.

Subakutní (akcelerovaná) silikóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzniká po kratší intenzivnější expozici (2–5 let), obraz této formy odpovídá prosté nodulární silikóze.

Akutní silikóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Celkově velmi vzácná, vzniká po několikaměsíční velmi intenzivní expozici. V našich podmínkách se prakticky nevyskytuje. Příznaky obvykle rychle mizí (vzniká rychle progredující dušnost, kašel, únava, pokles hmotnosti).

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diferenciální diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kauzální léčba neexistuje, omezujeme se na symptomatické léčení, terapii komplikací

  • bronchodilatancia při obstrukční dušnosti,
  • oxygenoterapie,
  • antibiotika při léčbě infektů,
  • transplantace plic.

Přeze všechna opatření je silikóza nezadržitelně progredující onemocnění.

Posouzení profesionality[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Hodnocení rtg dle Mezinárodní klasifikace pneumokonióz ILO (International Labour Organization),
    • označení uzlíků – „p“ (do1,5 mm), „q“ (1,5–3 mm), „r“ (3–10 mm),
    • označení uzlů – „A“ (jedno ložisko 10–50mm, nebo více ložisek nad 10 mm, jejichž součet není nad 50), „B“ (víc než A, celkově nepřesahující pravé horní plicní pole), „C“ (přesahuje ekvivalent horního pravého pole),
    • označení četnosti – 1, 2, 3,
  • za nemoc z povolání považujeme p3, q2, r2 a všechny komplikované (A, B, C), ve spojení s tuberkulózou stačí "jedničky" (p1).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • PELCLOVÁ, Daniela. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 207 s. ISBN 80-246-1183-X.
  • ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 494-495. ISBN 978-80-7387-423-0.