Spálová angína
Z WikiSkript
Hodnoceno 7x, počet editací 15, počet autorů 11
Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)
Spálová angína je akutní tonzilitida, jejímž původcem je β-hemolytický streptokok Streptococcus pyogenes produkující Dickův erytrogenní toxin, jehož uvolňování do krevního řečiště je odpovědné za doprovodné příznaky. Spálová angína se projevuje především horečkou a bolestmi v krku. Typicky se vyskytuje v menších epidemiích v dětských kolektivech (nejvíce ve věku 4–12 let).[1]
Obsah |
upravit Původce
- Streptococcus pyogenes patřící mezi streptokoky skupiny A, grampozitivní, oválné až kulaté, nepohyblivé, nesporulující bakterie. Produkuje erytrogenní exotoxin, který způsobuje spálu (akutní tonzilitidu provázenou exantémem).
- Povrchové antigeny: M-protein a hyaluronová kyselina pouzdra zvyšují virulenci a vykazují imunologicky zkříženou reaktivitu ke kardiálnímu myozinu a sarkolemě.[2]
upravit Inkubační doba
- 2–4 dny.[2]
upravit Klinický obraz
- katarální až lakunární angína,
- malinový jazyk,
- erytém obličeje s cirkumorálním výbledem (Filatovův příznak),
- zduření regionálních lymfatických uzlin,
- celkové příznaky: zvracení, bolesti břicha, bolesti hlavy, spálový exantém (hlavně v podbřišku, na hrudníku a vnitřních stranách končetin – embolizační predilekce), drobné papulky v oblasti lůžek nehtů a na boltcích (Šrámkův příznak)[1].
upravit Diagnostika
- výtěr z hltanu – kultivační průkaz streptokoků,
- hladina protilátek proti streptolysinu O (ASLO) a S, proti hyaluronidáze, streptokináze a deoxyribonukleáze – k hodnocení průběhu onemocnění, v akutní fázi nemají velký význam.
upravit Komplikace
- revmatická horečka – s latencí 10–20 dní,
- pankarditida, artritida, erythema anulare, chorea minor,
- akutní poststreptokoková glomerulonefritida – hematurie 6–10 dní po infektu[2].
upravit Léčba
- lékem volby je Penicilin V 100 000 IU/kg/d p.o. 10 dní (obtíže by měly ustoupit po 24–48 hod.),
- při selhání léčby nebo alergii na penicilin cefalosporiny (5 dní), amoxicilin s kyselinou klavulanovou, makrolidy ,
- CAVE: aminopeniciliny nepodávat při podezření na infekční mononukleózu[2].
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Reference
- ↑ a b ROTTENBERG, Jan. Diferenciální diagnostika, terapie a komplikace akutních tonzilitid [online] . In solen.cz. Jaro a léto v ordinaci a lékárně. 1. vydání. Olomouc : Solen, 2010. 138 s. s. 48-57. Dostupné také z <www.solen.cz>. ISBN 978-80-87327-32-6
- ↑ a b c d MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 158-159. ISBN 978-80-247-2525-3.