Spojení na lebce
| Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | ||||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v sobotu 10. 12. 2011 v 14.06. | ||||
Ke spojením na lebce patří synchondroses cranii (lebeční synchondrosy), suturae cranii (lebeční švy), ligamenta a articulatio temporomandibularis (kloub čelistní).
Obsah |
upravit Synchondroses cranii
Lebeční synchondrosy jsou části lebeční báze, které neosifikovaly. Persistuje zde tedy původní chrupavka z prenatálního vývoje. Některé z nich zůstavají zachovány po celý život.
- Synchondroses sphenopetrosa a petrooccipitalis - spojují kost skalní ventrolaterálně s kostí klínovou a dorsomediálně s kostí týlní, tyto synchondrosy zůstávají zachovány celý život.
- Synchondroses intraoccipitalis anterior et posterior - leží mezi jednotlivými základy týlní kosti, zanikají do 4.-7.roku života.
- Synchondrosis intersphenoidalis - spojuje dvě poloviny těla kosti klínové, zachází mezi 8.měsícem a 6.rokem.
- Synchondrosis sphenooccipitalis - spojuje kost klínovou a týlní, udržuje se nejdéle ze všech synchondros, až do 18.-20.roku života.
upravit Suturae cranii
Suturae cranii, neboli lebeční švy, jsou vazivová spojení jednotlivých plochých kostí lebky. Tento typ spojení nacházíme výhradně na lebce a je pro ni zcela typický. Za růstového období slouží švy jako místa růstu kostí do plochy. Vazivo uvnitř švu je buď derivátem perichondria (ochrustavice) kostí osifikujících enchondrálně, nebo pochází z okrajů kostí osifikujících endesmálně. Uspořádání styčné linie je rozličné, od hladkého průběhu po složité interdigitace pilovitých švů. Mezi nejvýznamnější švy na lebce patří:
- sutura sagittalis - šev šípový, spojuje vzájemně kosti temenní, podle něj je nazvána rovina sagitální, která dělí tělo na pravou a levou polovinu
- sutura coronalis - šev korunový, spojuje kost čelní s oběma kostmi temenními, podle něj je pojmenována rovina koronální, která dělí tělo na ventrální a dorsální polovinu, tato rovina je shodná s rovinou frontální
- sutura lambdoidea - šev lambdový, spojuje kost týlní s kostmi temenními
- sutura squamosa - šev šupinový, spojuje šupinu kosti spánkové (squama ossis temporalis) s kostí temenní
- sutura intermaxillaris - šev, který spojuje horní čelisti (maxillae), horní čelist je tedy tvořena dvěma kostmi, narozdíl od čelisti dolní
- sutura metopica - šev, který na lebce novorozence spojuje levý a pravý základ budoucí kosti čelní, probíhá tedy svisle vzhůru nad kořenem nosu uprostřed čela
upravit Ligamenta na lebce
Na lebce samotné mnoho vazů nenajdeme. Prakticky jediným samostatným vazem je ligamentum stylohyoideum, které spojuje processus styloideus na kosti spánkové s malými rohy jazylky. V dospělosti se mohou v ligamentu vyskytnout drobné kůstky. Tento vaz tedy spojuje jazylku s lebkou a umožňuje ji počítat mezi kosti lebky. Další ligamenta jsou součástí čelistního kloubu (articulatio temporomandibularis), a proto jsou popsány spolu s kloubem.
upravit Odkazy
upravit Použitá literatura
WEIGNER, Karel. Topografická anatomie se zřetelem k studiu anatomie a k potřebám klinickým : 1.díl, topografická anatomie hlavy-část lebeční. 3. vydání. Praha : Springer, 1930. 424 s.
ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2001. 516 s.