Spojení na páteři

Obsah 1 Disci intervertebrales 2 Ligamenta páteře 3 Meziobratlové klouby 4 Kraniovertebrální spojení 5 Speciální spojení páteře 6 Odkazy 6.1 Související články 6.2 Použitá literatura

Páteř (columna vertebralis) tvoří osovou strukturu lidského těla. Skládá se z 33–34 obratlů, které pomocí svých vzájemných spojení vytvářejí do značné míry pohyblivý aparát umožňující takřka veškeré pohyby kolem všech tří os. Pohyby jsou vždy kombinací a součtem pohybů v jednotlivých úsecích páteře, které se od sebe svou pohyblivostí mnohdy velmi liší. Spojení na páteři nabývá těchto rozměrů:

1. meziobratlové ploténky (disci intervertebrales);
2. ligamenta páteře;
3. meziobratlové klouby (articulationes zygapophysiales = articulationes intervertebrales);
4. kraniovertebrální skloubení (articulatio atlantooccipitalis + art. atlantoaxialis lateralis et mediana);
5. speciální typy spojení.

upravit Disci intervertebrales

Disci intervertebrales (meziobratlové ploténky) jsou pružné, ale pevné destičky z vazivové chrupavky, které jsou svou strukturou přizpůsobené namáhání v tahu, krutu a tlaku. Jsou vytvořeny jako průžné vložky mezi obratli presakrálního (pohyblivého) úseku páteře, nejsou však mezi kostí týlní a atlasem, ani mezi atlasem a axis. Svým tvorek kopírují tvar obratle a jejich výška směrem kraniokaudálním postupně roste. Ploténky se skládají z periferní oblasti tvořené cirkulárně uspořádanými vzájemně se proplétajícími vlákny kolagenu typu I tvořícího vazivovou chrupavku. Na povrchu přechází vlákna v husté kolagenní vazivo a na straně přivrácené k tělu obratle v chrupavku hyalinní. Tato oblast se nazývá anulus fibrosus. Naopak vnitřek ploténky (posunutý dorsálně) vyplňuje kulovitá až válcovitá tekutá hmota – nucleus pulposus – která slouží jako osa, kolem které se sousední obratle naklání. Meziobratlové ploténky v celkovém počtu 23 (první mezi C2/C3, poslední L5/S1) tak tvoří asi 1/5 až ¼ celkové délky páteře.

upravit Ligamenta páteře

Ligamenta páteře se dělí do několika skupin podle délky a uložení na páteři:

1. dlouhé vazy páteře – rozpínají se v celé délce páteře;
2. krátké vazy páteře – spojují sousední výběžky a oblouky sousedních obratlů.

Dlouhé vazy páteře

• lig. longitudinale anterius – probíhá po přední straně obratlových těl od arcus anterior atlantis až po facies pelvica ossis sacri, je pevněji připojen k obratlovým tělům, k destičkám přiléhá volněji;
• lig. sacrococcygeum anterius – tvoří pokračování předchozího vazu po přední straně kosti křížové až po kost kostrční;
• lig. longitudinale posterius – je analogický přednímu podélnému vazu, probíhá však po zadní straně obratlových těl uvnitř canalis vertebralis od kosti týlní až po zadní stranu kosti křížové, uvnitř canalis sacralis, lne více k destičkám než k tělům obratlů;
• lig. sacrococcygeum dorsale profundum – pokračování lig. longitudinale posterius, spojuje kost křížovou a zadní plochu kosti kostrční;
• lig. sacrococcygeum dorsale superficiale – uzavírá canalis sacralis a jde od crista sacralis mediana přes cornua sacralia kosti křížové až na cornua coccygea kosti kostrční.

Krátké vazy páteře

• ligg. interarcualia (ligg. flava) – makroskopicky žlutého zbarvení díky vysokému podílu elastinu, který těmto vazům dodává potřebnou pružnost, ligg. flava se nacházejí mezi oblouky obratlů v páteřním kanálu, který tímto uzavírají, umožňují pružné oddalování obratlových oblouků při ventrální flexi;
• ligg. interspinalia – krátké vazy mezi trny, probíhající v celé délce páteře. V horním hrudním a v krčním úseku jsou zesíleny v ligg. supraspinalia a v lig. nuchae, brání nadměrnému rozevírání obratlových trnů při ventrální flexi;
• ligg. intertrasversaria – mezi příčnými výběžky obratlů, omezují lateroflexi a rotaci;
• retinaculum caudale cutis – drobný vaz jdoucí od kostrče a upínající se do kůže, čímž vytváří mělkou jamku – foveola coccygea.

upravit Meziobratlové klouby

Meziobratlové klouby (art. intervertebrales) jsou vytvořeny mezi procc articulares obratlů. Tyto klouby mají volná pouzdra umožňující vzájemné pohyby obratlů. Zakřivením kloubních ploch a orientací kloubních výběžků je určen konečný rozsah jednotlivých pohybů v daném úseku páteře.

upravit Kraniovertebrální spojení

Kraniovertebrální skloubení je speciální typ skloubení zahrnující 3 samostatné funkční jednotky, které umožňují spolu s příslušnými vazy připojení lebky k páteři a její pohyby ve značném rozsahu. Tvoří ho art. atlantooccipitalis, art. atlantoaxialis mediana a lateralis.

• art. atlantooccipitalis – jedná se o párový elipsovitý kloub mezi kondyly kosti týlní (hlavice) a facies articularis superior atlasu (jamka). Tento kloub umožňuje předozadní kývavé pohyby a drobné pohyby do stran;
• art. atlantoaxialis mediana – nepárové skloubení dens axis (hlavice) a foveola dentis atlasu(jamka). Tento kloub umožňuje výlučně rotační pohyby lebky s atlasem kolem dens, jako by kolem čepu (odtud český ekvivalent pro axis = čepovec), skloubení je doplněno několika důležitými vazy (ligg. alaria, lig. transversum atlantis , lig. apicis dentis, membrana tectoria);
• art. atlantoaxialis lateralis – párové skloubení mezi processus articulares atlantis et axis.

Kraniovertebrální spojení je vpředu kryto pomocí membrana atlantooccipitalis anterior zezadu pomocí obdobné membrana atlantooccipitalis posterior.

upravit Speciální spojení páteře

Mezi speciální spojení na páteři patří synchodrózy, které jsou nepohyblivé a nacházejí se mezi křížovými a kostrčními obratli. S postupujícím věkem osifikují. Dalším typem spojení mohou být tzv. unkovertebrální klouby (art. uncovertebrales) vyskytující se mezi procc. uncinati v krčním úseku páteře. V některých případech může být u těchto spojení vytvořena kloubní štěrbina se synoviální tekutinou.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Atlantookcipitální dislokace
• Výhřez bederní meziobratlové ploténky
• Lumbago

upravit Použitá literatura

ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2., uprav. a dopl vydání. Praha : Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.