Nápověda
Přidat tuto stránku do vaší knihy
Zobrazit knihu (0 stránek)
Doporučit stránkySrdce
Obsah |
Srdce je svalový orgán se čtyřmi dutinami, který funguje jako kontinuálně pracující pumpa. Pohání tak krev přes cévy do všech částí těla a tím umožňuje výživu a výměnu látek ve tkáních.
Anatomie srdce
Srdce je uloženo za sternem v mediastinu, dvěma třetinami vlevo od střední čáry a jednou třetinou napravo. Hmotnost srdce se pohybuje průměrně kolem 260–300 g, u sportovních jedinců hmota srdce hypertrofuje. Celý svalový orgán je uzavřen v obalu zvaném perikard se serosní dutinou.
Obecná anatomie srdce
Poloha srdce
Srdeční sval je s tvarem nepravidelného kužele orientován ventrolaterálně vlevo svým hrotem (podélná osa srdeční směřuje z ústí v. cava superior seshora zprava zezadu dopředu doleva dolů). Hrot kužele se promítá do 5. mezižebří v blízkosti medioklavikulární čáry. Poloha hrotu se přitom s věkem a dechovou aktivitou mění (přibližně o jedno mezižebří). U dětí je posunut o jedno mezižebří výše a laterálněji, u starých lidí je naopak situován v 6. mezižebří.
Projekce srdce se uvádí čtyřmi hlavními body:
- Bod A: vpravo ve 2. mezižebří ve vzdálenosti 1 cm od hrudní kosti.
- Bod T: nachází se v 5. mezižebří, u pravého okraje sterna, zde je auskultační místo pro trikuspidální chlopeň.
- Bod M: v 5. mezižebří, vnitřně od medioklavikulární čáry, auskultační místo pro mitrální chlopeň.
- Bod P: vlevo ve 2. mezižebří, 2 cm od okraje sterna.
- Propojením bodů získáme přibližné rozměry srdečního stínu.
Celková poloha srdce je individuální a proměnlivá, závisející přitom na dýchání, poloze bránice, tvaru hrudníku, somatotypu apod.
- V případě širokého a krátkého hrudníku je poloha srdce více napříč – podélná osa srdeční svírá s transverzální rovinou menší úhel.
- Při dlouhém a úzkém hrudníku je srdce naopak uloženo více podélně – podélná osa svírá s transverzální rovinou větší úhel.
.svg)
Popis srdce
- basis cordis – kraniální část se síněmi, vstupují a vystupují zde hlavní cévy
- apex cordis – srdeční hrot
- facies sternocostalis (anterior) – přední vyklenutá plocha, míří proti sternu a žebrům
- facies diaphragmatica (inferior) – strana přivrácená k bránici
- facies pulmonalis – někdy tak označovaná levá plocha přivrácená k plíci
- margo acutus – pravý okraj srdce v ostré hraniční linii
- margo obtusus – levý, zaoblený okraj srdce
Jednotlivé síně a komory jsou od sebe makroskopicky odděleny.
- sulcus coronarius – odděluje v bazi síně od komor a vedou zde hlavní koronární cévy
- septum interatriale et septum interventriculare – jsou viditelná jako srdeční přepážky
- sulcus interventricularis anterior et posterior – viditelné vklesliny oddělující komory srdeční vpředu a vzadu
Histologie srdce
Z histologického hlediska je srdeční stěna tvořena 3 vrstvami, jsou to endokard, myokard a epikard.
Endokard
Endokard (vnitřní vrstva; tunica intima) vystýlá srdeční dutinu, je v kontaktu s protékající krví, plynule přechází v tunicu intimu cév, tvoří srdeční chlopně. Skládá se ze 4 vrstev:
- endotel (endotelové buňky);
- subendotel (kolagenní vazivo);
- elasticko-muskulární vrstva (kolagenní a elastické vazivo, hladké svalové buňky; tato vrstva je silná především v srdečních síních);
- subendokard (řídké vazivo, nacházející se zde struktury převodního systému srdečního).
Myokard
Myokard (srdeční sval; prostřední vrstva srdeční stěny; tunica media) je tvořený příčně pruhovanou svalovinou srdeční, jejíž základní stavební jednotkou je srdeční buňka neboli kardiomyocyt, dále se zde nachází specializované buňky převodního systému. Typická srdeční svalovina zajišťuje kontrakce srdce, převodní systém koordinuje kontrakce jeho jednotlivých oddílů. Inervace vychází z autonomního nervového sytému, který řídí frekvenci kontrakcí. Vlastní kontrakce vznikají spontánně a nikdy nepodléhají volní kontrole.
Myokard je nejmohutnější vrstvou srdeční stěny. Jelikož v komorách je mnohem vyšší tlak než v síních, je zde myokard mohutnější. Myokard pravé komory je tenčí než myokard levé komory. Myokard je tvořen 3 vrstvami: zevní – longitudinální, střední – cirkulární, vnitřní – longitudinální. Z hlediska morfologického i funkčního dále rozlišujeme: pracovní myokard, převodní systém srdeční a srdeční skelet.
Skladba typické srdeční svalové tkáně
Svalové buňky srdeční svalové tkáně jsou cylindrického tvaru (rozměry 100–150 μm délka, 10–20 μm šířka). Jádra buněk uložená ve středu buňky jsou protáhlého tvaru a obsahují jedno až dvě jadérka. Na povrchu kardiomyocytů se nachází plazmatická membrána svalové buňky, tzv. sarkolema. V srdečních komorách vytváří sarkolema tzv. systém T-tubulů.
Cytoplazma kardiomyocytů obsahuje příčně pruhované myofibrily, které v buňce vytváří pole myofilament. V extrafibrilární sarkoplazmě jsou pod sarkolemou a u pólů jádra v hojném množství zastoupeny mitochondrie. V sarkoplazmě se dále nachází Golgiho komplex, kapénky lipidů, glykogenové partikule a v blízkosti jádra žlutý nebo hnědý pigment lipofuscin.
Díky svému rozvětvení jsou buňky ve vzájemném kontaktu. Mezibuněčné kontakty kardiomyocytů tvoří interkalární disky, sestávající z desmozomů, fasciae adherentes a kontaktů nexusového typu. Buňky se spojují v soubory vláken, které dále vytvářejí svalové vrstvy spirálovitě probíhající od apexu srdce až k jeho bázi.
Epikard
[editovat část] Epikard (zevní vrstva srdeční stěny; tunica serosa) je mezotelová výstelka tvořící viscerální list perikardu. Od srdeční dutiny je nejvzdálenější, komunikuje asi s 50 ml perikardiální tekutiny. V subepikardu probíhají koronární arterie.
Dutiny srdeční
Krev při průchodu srdcem protéká čtyřmi dutinami – pravou předsíní, pravou komorou, levou předsíní a levou komorou. Jednotlivé dutiny v pravém a levém srdci jsou od sebe odděleny chlopněmi, které zabraňují zpětnému toku krve.
Pravá předsíň (atrium dextrum)
- vzadu shora ústí vena cava superior – horní dutá žíla; její ústí – ostium venae cavae superioris
- zdola přichází vena cava inferior – dolní dutá žíla; její ústí – ostium venae cavae inferioris
- obě duté žíly vstupují zadní části pravé předsíně označované jako sinus venarum cavarum
- jako sulcus terminalis je pojmenována mělká vkleslina napravo od ústí obou žil a odděluje je tak od zbytku předsíní
- na dutinové straně mu odpovídá crista terminalis, která je podložena pruhem svaloviny
- krev přitékající z dolní duté žíly do srdce je usměrňována nástěnnou řasou valvula venae cavae inferioris, analogicky je jiným směrem pomocí tuberculum intervenosum usměrňována krev z v. cava superior
Vlastní pravá předsíň je prostor před sinus venarum cavarum a obsahuje několik útvarů:
- auricula dextra – pravé ouško, což je cípovitá výchlipka viditelná na sternokostální ploše srdce
- musculi pectinati jsou svalové trámečky, které jsou nejnápadnější v aurikule
Mediální stěnu tvoří septum interatriale, s nápadnou fossou ovalis. Ta sloužila za embryonálního vývoje jako přechodná spojka mezi oběma síněmi.
- ostium sinus coronarii je vstup hlavního kmene sběrných žil srdce do pravé síně, částečně zakrytý pomocí valvula sinus coronarii
- na vnitřní ploše jsou další patrné otvůrky, které slouží za vstupy menších sběrných žil srdce
- pars membranacea septi – vazivová, ztenčená část srdečního septa bez svaloviny
Pravá komora (ventriculus dexter)
Vtoková část:
- začátek je v ostium atrioventriculare dextrum s trojcípou chlopní (valva atrioventricularis dextra; valva tricuspidalis)
- cuspides – anterior, posterior, septalis
- proti cípům chlopně jsou nataženy musculi papillares, které svým tahem generovaným přes chordae tendinae zamezují překlopení chlopně do atria
- v pravé komoře jsou hlavní m. papillaris anterior et posterior, v nekonstantním počtu jsou i mm. papillares septales
- konec v ostium trunci pulmonalis s poloměsíčitými chlopněmi (valva trunci pulmonalis)
- na stěnách přítomné trabeculae carneae ventriculi dextri, což jsou svalové trámce podobné musculi pectinati v předsíni. Od komorového septa k bazi předního papilárního svalu se nachází svalový snopec trabecula septomarginalis obsahující část převodního systému srdečního.
Výtoková část:
- trabekuly nejsou přítomny, proto je hladká část označena jako pars glabra
- conus arteriosus je pojmenována výtoková část kraniálním směrem do ostium trunci pulmonalis, má kuželovitý charakter
- ostium trunci pulmonalis je opatřeno chlopní valva trunci pulmonalis, kterou vytvářejí tři valvulae semilunares, poloměsíčité chlopně
- valvula semilunaris anterior, dextra et sinistra – poloměsíčité lamely tvaru vlaštovčího hnízda
- jako lunula se označuje ztenčený okraj, prostředek každé lamely obsahuje nodulus valvulae semilunaris, který zajišťuje uzavření středu chlopně
Levá předsíň (atrium sinistrum)
- ostia venarum pulmonalium – ústí plicních žil, zpravidla dvě z levé a dvě z pravé strany, bez chlopní či řas
- auricula sinistra – levé ouško obsahující stejně jako pravé ouško musculi pectinati
- septum interatriale – předsíňová přepážka,v místě pravostranné fossa ovalis se označuje jako valvula foraminis ovalis
- ostium atrioventriculare sinistrum je ústí levé předsíně do levé komory opatřeno dvoucípou chlopní (valva atrioventricularis sinistra; valva mitralis nebo valva bicuspidalis)
Levá komora (ventriculus sinister)
- na příčném průřezu okrouhlá se silnější svalovou stěnou (přibližně trojnásobná hmota svaloviny oproti pravé komoře)
Vtoková část:
- rozsáhlejší než u pravé komory, od ostium atrioventriculare sinistrum dopředu dolů ke hrotu a k přední stěně komory
- ostium atrioventriculare sinistrum – součástí valva atrioventricularis sinistra (valva mitralis)
- valva má dva hlavní cípy – cuspis anterior et posterior
- k cípům jsou nataženy dva papilární svaly – m. papillaris anterior et posterior
- opět pomocí tahu přes chordae tendinae zajišťují správnou polohu chlopně
- trabeculae carneae – silnější a s většími prohlubněmi než u pravé komory
- funkčně se při systole komory k sobě těsně přiloží a vyplní dutinu vtokové části, která se tak vyprázdní docela
Výtoková část:
- kratší než vpravo a je uložena ventromediálně od ostium atrioventriculare sinistrum; směřuje kaudálně
- ostium aortae – těsně vedle atrioventrikulárního ústí, ventromediálněji položené
- obsahuje valva aortae sestávající ze tří poloměsíčitých chlopní (valvulae semilunares)
- valva semilunaris dextra, sinistra et posterior
- analogicky jako pulmonální chlopeň obsahují lunulae (ztenčení) a noduli se stejnou funkcí
- sinus aortae je rozšířený začátek aorty nad každou ze tří lamel chlopně, odsud odstupují dvě hlavní koronární tepny (viz níže)
Při pohledu z levé komory skrze septum interventriculare lze vidět vazivové, ztenčené místo septa označované jako pars membranacea septi interventricularis. Tím pádem je tedy pars membranacea položené mezi vtokovou částí pravé komory a výtokovou částí levé komory.
Cévní zásobení srdce
Podrobnější informace naleznete na stránce Cievne zásobenie srdca.Zásobení srdce zajišťují dvě hlavní koronární tepny odstupující jako první větve aorty. Žilní návrat obstarávají žíly slévající se v kmen sinus coronarius, ústící do pravého srdečního atria.
Srdeční skelet
[editovat část] Srdce má skelet z hustého fibrózního vaziva, na které je uchycen myokard spolu se všemi chlopněmi. Skelet elektricky odděluje myokard síní od myokardu komor (jedinou spojkou mezi myokardem síní a myokardem komor je tzv. Hisův svazek procházející skrze trigonum fibrosum dextrum). Skládá z několika částí:
- Anuli fibrosi – čtyři vazivové prstence kolem srdečních chlopní:
- anulus fibrosus dexter – u pravého síňokomorového ústí s trojcípou chlopní;
- anulus fibrosus sinister – u levého síňokomorového ústí s mitrální chlopní;
- anulus aorticus – prstenec semilunární chlopně aorty;
- anulus trunci pulmonalis – prstenec semilunární chlopně plicnice.
Tyto prstence jsou navzájem propojeny vazivovými útvary trigonum fibrosum dextrum (mezi anulus dexter, sinister a aorticus) a trigonum fibrosum sinistrum (mezi anulus sinister a aorticus). S pravým trigonem je propojena pars membranacea septi.
Srdeční chlopně
Srdeční chlopně jsou ventily zajišťující jednostranný tok krve v srdci. Nejsou inervované a jsou bezcévné (otevírají a zavírají se na základě tlakového gradientu). Z histologického hlediska se jedná o duplikatury endokardu. Jsou tvořené vnitřní fibrózní ploténkou (kolagenní a elastická vlákna), na povrchu jsou kryté endotelem. Jsou připojeny k fibrózním prstencům srdečního skeletu. V srdci nacházíme 4 srdeční chlopně, jsou to:
- trikuspidální chlopeň (valva atrioventricularis dextra seu tricuspidalis) − mezi pravou síní a pravou komorou;
- pulmonální chlopeň (valva trunci pulmonalis) − mezi pravou komorou a arterií pulmonalis;
- mitrální chlopeň (valva atrioventricularis sinistra seu bicuspidalis seu mitralis) − mezi levou síní a levou komorou;
- aortální chlopeň (valva aortae) − mezi levou komorou a aortou.
Převodní systém srdeční
Podrobnější informace naleznete na stránce Převodní systém srdeční.Tento systém zajišťuje generování akčních potenciálů pro práci myokardu nezávisle na nervových spojeních – srdeční automacie.
Mízní cévy srdce
[editovat část] Mízní cévy srdce začínají ze třech pletení:
- subendokardová
- myokardová
- subepikardová
Za diastoly protéká lymfa od subendokardové pleteně do myokardové sítě a z ní při systole do sítě subepikardové. Ze sítě subepikardové se poté sbírá pravý a levý kolektor srdce.
RTG obraz srdce
Podrobnější informace naleznete na stránce Srdeční stín.Odkazy
Související články
- Srdce/histologie
- Perikard
- Převodní systém srdeční
- Cévní zásobení srdce
- RTG obraz srdce
- Vrozené srdeční vady
- Cor pulmonale
Externí odkazy
Zdroj
- SEDMERA, David. Srdce [online]. [cit. 13.10.2011]. <https://el.lf1.cuni.cz/lekls08>.
Použitá literatura
- ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2. vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. s. 8-60. ISBN 80-247-1132-X.
- GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA. Základy anatomie : 5. Anatomie krajin těla. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. 0 s. ISBN 978-80-7262-179-8.
