Srdeční glykosidy

Srdeční glykosidy představují skupinu látek rostlinného původu, které hrají nezastupitelnou roli v léčbě srdečního selhání. Používají se v případech, kdy je potřeba posílit kontraktilitu selhávajícího srdce, aby bylo dosaženo dostatečného srdečního výdeje.

Obsah 1 Chemické struktura 2 Mechanismus působení 3 Účinky 4 Indikace 5 Kontraindikace [2] 6 Dávkování 7 Odkazy 7.1 Související články 7.2 Reference 7.3 Použitá literatura

upravit Chemické struktura

Molekula srdečních glykosidů sestává ze sterolového jádra, nenasyceného laktonového kruhu a z cukerné složky.^[1]

upravit Mechanismus působení

Srdeční glykosidy mají pozitivně inotropní účinky na srdeční svalstvo, dokážou zvyšovat kontraktilitu myokardu. Působení farmaka začíná na buněčné membráně srdeční buňky, kde má léčivo inhibiční účinky na sodno-draselnou pumpu (Na⁺/K⁺-ATPáza), která je zodpovědná za normální rozložení iontů mezi buňkou a extracelulárním prostředím. Následkem poklesu aktivity sodíkové pumpy dochází k hromadění sodných kationtů uvnitř buňky a v závislosti na tom dochází i k vzestupu intracelulárního vápníku díky práci Na⁺/Ca²⁺ výměnné pumpy, která se snaží odstranit sodné kationty pryč z buňky výměnou za kationty vápenné. Inotropie je dána koncentrací nitrobuněčného vápníku, a proto se jeho intracelulární vzestup projeví zvýšenou stažlivostí myokardu.

Srdeční glykosidy též působí nepřímo na zpomalení srdeční frekvence tím, že zvyšují aktivitu vagového nervu.

upravit Účinky

• díky vagovému dráždění dochází ke zpomalení srdeční frekvence
• zpomalení vedení A-V uzlem
• zvýšení citlivosti baroreceptorů
• zvýšení ejekční frakce levé komory

Díky vagovému dráždění mají digitalisové glykosidy negativně dromotropní a chronotropní účinky. Tradičně se srdeční glykosidy využívají k udržení kontroly fibrilace síní.

upravit Indikace

Srdeční glykosidy podáváme nejčastěji pacientům se srdečním selháním doprovázeným fibrilací síní nebo flutterem siní.

upravit Kontraindikace ^[2]

Absolutní:

• hypertrofická obstrukční kardiomyopatie
• A-V blokáda
• hypokalémie
• hyperkalcémie
• komorová tachykardie
• srdeční selhání s pomalým sinusovým rytmem
• sick-sinus syndrom
• Wolff-Parkinson-Whiteův syndrom
• hypersenzitivita karotického sinu

Relativní:

• cor pulmonale
• plicní embolie
• akutní infarkt myokardu se sin. rytmem
• mitrální stenóza
• konstriktivní perikarditida
• acidobazická nerovnováha
• myokarditidy

upravit Dávkování

U digoxinu a jiných látek této skupiny je velmi malé malé rozpětí mezi terapeutickou a toxickou dávkou. Doporučení na základě výsledků z observačních studií jsou taková, aby dávka nepřekročila 2 ng/ml. Pro pacienta s normální hmotností a se sinusovým rytmem je vhodná denní dávka 0,125 mg. Digoxin je z těla eliminován ledvinami, a proto se u pacientů s renální insuficiencí musí podat dávka nižší. ^[3]

upravit Odkazy

upravit Související články

• Kardiotonika
• Fibrilace síní
• Flutter síní
• Antiarytmika
• Poruchy srdečního rytmu

upravit Reference

1. ↑ WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.
2. ↑ WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.
3. ↑ ASCHERMANN, Michael, et al. Kardiologie. 1. vydání. Galén, 2004. 0 s. ISBN 80-7262-290-0.

upravit Použitá literatura

• WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.

• VÍTOVEC, Jiří a Jindřich ŠPINAR. Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění. 1. vydání. Praha : Grada, 2000. ISBN 8071695521.