Srovnání eukaryot a prokaryot

Obsah 1 Rozdíly genetické informace 2 Rozdíly stavby buňky 3 Rozdíly v proteosyntéze 4 Odkazy 4.1 Související články 4.2 Použitá literatura

Život na naší planetě se vyvíjel z nejjednodušších organismů přes prokaryotní buňky, jejichž spoluprácí vznikly buňky eukaryotní. Přesto ale prokaryota nevymřela! Zde můžeme sledovat dvě strategie přežití.

Prokaryotní strategie

Prokaryota „vsadila“ na jednoduchost. Jejich buňky jsou velice jednoduše organizovány. Jejich reprodukce je pouze nepohlavní (přesto jsou schopny sexuálních procesů!). Proto je jejich přizpůsobivost odkázána pouze na spontánní mutace, předávání plazmidů a rekombinace cizorodé DNA. Ovšem jejich jednoduchost jim umožňuje rychlé množení (jeden cyklus může trvat jen 20 minut).

Eukaryotní strategie

Eukaryotní buňky jsou složité a vysoce organizované systémy. Ty, které jsou diploidní, jsou schopny sexuálního rozmnožování, čímž se radikálně zvyšuje schopnost tvorby nových kombinací genů. Jejich složitost ovšem zpomaluje jejich reprodukční schopnost (jeden cyklus asi 6 hodin).

upravit Rozdíly genetické informace

---	Prokaryota	Eukaryota
jádro	nemají jádro (pouze nukleoid)	mají plnohodnotné jádro
chromosom	pouze jeden kruhový	jeden i více lineárních
geny	bez intronů	obsahují introny a exony
počet genů	6 až 8 tisíc	více jak 10 tisíc
ploidie	pouze haploidní	diploidní i haploidní
jadérko	nemají jadérko	mají jadérko
nejaderná DNA	plazmidy	mtDNA, popřípadě plastidová
jaderné proteiny	bez histonů	histony

upravit Rozdíly stavby buňky

---	Prokaryota	Eukaryota
velikost	0,3–6 μm	5 μm – několik cm
organely	pouze nemembránové	membránové i nemembránové
ribosomy	prokaryotní (70 S)	eukaryotní (80 S) i prokaryotní (mitochondrie)

upravit Rozdíly v proteosyntéze

---	Prokaryota	Eukaryota
modifikace	posttranslační	posttranslační
translace	v cytoplasmě	v cytoplasmě/mitochondriích (mtDNA)/přímo do ER

upravit Odkazy

upravit Související články

• Prokaryota
• Eukaryota

upravit Použitá literatura

• NEČAS, Oldřich. Obecná biologie pro lékařské fakulty. 3. vydání. Jinočany : H+H, 2000. ISBN 80-86022-46-3.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.