Rod Staphylococcus

Obsah 1 Definice rodu 2 Staphylococcus aureus 2.1 Diagnostický postup 2.2 Onemocnění 2.3 MRSA 3 Staphylococcus intermedius 4 Staphylococcus epidermidis 4.1 Diagnostický postup 4.2 Onemocnění 5 Další druhy rodu Staphylococcus 5.1 Staphylococcus saprophyticus 5.2 Staphylococcus haemolyticus 5.3 Staphylococcus hominis ssp. hominis 5.4 Staphylococcus hominis ssp. novobiosepticus 6 Fotogalerie 7 Odkazy 7.1 Související články 7.2 Externí odkazy 7.3 Reference 7.4 Použitá literatura

Definice rodu

• doposud rozeznáno 40 druhů^[1]
• MORFOLOGIE: G+ koky ve shlucích, nesporulující, nepohyblivé, neopouzdřené.
• METABOLIZMUS: pozitivní Katalázový test, jsou fakultativně anaerobní a aerobní.
• VÝSKYT: na kůži a sliznicích člověka i zvířat jako součást normální mikroflóry.
• KULTIVACE: poměrně nenáročné na kultivační podmínky, rostou na KA, játrovém bujónu.
• ODBĚR MATERIÁLU: Pro diagnózu se odebírá klinický materiál z hnisavých infekcí, moči, likvor, krve, stolice a sputa.

Stafylokoky se dělí podle schopnosti koagulovat plazmu pomocí plazmakoagulázového testu na:

• koaguláza pozitivní – Staphylococcus aureus; Staphylococcus intermedius
• koaguláza negativní – Staphylococcus epidermidis, S. saprophyticus, S. haemolyticus

Staphylococcus aureus

Patří mezi biochemicky nejaktivnější druhy bakterií, produkuje celou řadu exoenzymů a toxinů. Patří mezi nejčastější původce pyogenních infekcí a intoxikací člověka a zvířat.

Diagnostický postup

• MATERIÁL: moč, likvor, sputum, krev.
• IDENTIFIKACE:
  • mikroskopie: G+ koky;
  • kultivace: KA (okrové kolonie s beta-hemolýzou);
  • testy: pozitivní plazmakoagulázový test.
• SEROLOGICKÉ METODY: průkaz TSST-1 a enterotoxinu.

Onemocnění

Při infekci vytváří abscesy než flegmony. Způsobuje záněty, abscesy, folikulitidy, sinusitidy, bronchopneumonie, sepse. Lidský organizmus je proti stafylokokovým infekcím značně odolný. Při chirurgických zákrocích, úrazech nebo imunologické nedostatečnosti může ale dojít k onemocnění. Díky značné virulenci mají stafylokokové infekce sklon k recidivám nebo k chronickému průběhu. Pokud se bakterie dostanou z léze do krve, může dojít k vzniku sekundární pneumonie, osteomyelitidy nebo endokarditidy.

Jak již bylo zmíněno, stafylokoky patří k nejčastějším původcům poúrazových a pooperačních infekcí. Po 1 až 2 dnech inkubace se objevuje serózní exsudace v poraněné tkáni a erytém v okolí. Zánětlivý proces se rychle mění v pyogenní reakci s následnou rozsáhlou nekrózou a dehiscencí rány. Častou komplikací je zde sepse a vznik pyogenních metastáz.^[1]

Další onemocnění způsobují toxiny – syndrom toxického šoku, stafylokoková enterotoxikóza.

• produkce toxinů a enzymů:
  1. TSST-1 (toxin syndromu toxického šoku)
  2. exfoliatin (způsobuje syndrom opařené kůže, SSSS, Ritterův syndrom)
  3. enterotoxiny
  4. cyto- a leukotoxiny
  5. hylauronidáza

• Terapie: Povrchové infekce se hojí spontánně, hluboké již vyžadují chirurgický zákrok a použití antibiotik např. oxacilinu. 80% kmenů je ale v současné době rezistentní k penicilinu. Tento problém řeší semisyntetické beta-laktamáz rezistentní peniciliny.^[1]

• při léčbě MRSA infekcí se používají záložní ATB, jako vankomycin a teikoplanin

MRSA

[editovat část]

MRSA, z angl. methicillin-resistant Staphylococcus aureus, je kmen bakterie Staphylococcus aureus, který získal rezistenci vůči antibiotiku meticilinu. Toto antibiotikum se ve světě používá pro léčbu S. aureus, obdoba v Česku používaného oxacilinu. Tento kmen se rozšířil zejména v nemocnicích kvůli používání širokospektrálních antibiotik, které vyvíjejí selekční tlak na bakterie. MRSA se staly obvykle rezistentní i na řadu dalších antibiotik a k léčbě je nutné používat intravenózně podávaný vankomycin.

V r. 2002 se ale objevily kmeny VRSA (z angl. vancomycin-resistant S. aureus) rezistentní i vůči vankomycinu. Dva nahlášené kmeny v USA se ukázaly jako náchylné k quinupristin-dalfopristinu, linezolidu a TMP-SMX, byly ale rezistentní k tetracyklinu.

Pacienta s MRSA je nutné izolovat na speciálně určený pokoj a dodržovat velmi přísné zásady hygieny, aby se zabránilo dalšímu šíření tohoto nebezpečného kmene.

Tato část je převzata z článku MRSA, kde také naleznete použitou literaturu.

Staphylococcus intermedius

• původce infekcí u zvířat – pyodermie a otitidy u psů
• možný přenos na člověka
• pozitivní plazmakoagulázový test

Staphylococcus epidermidis

• Fyziologicky osidluje kůži a sliznice člověka. Nejčastěji se vyskytuje na obličeji, v axilách, inguinální krajině a končetinách.

Diagnostický postup

• MATERIÁL: moč, likvor, sputum, krev.
• IDENTIFIKACE:
  • mikroskopie: G+ koky;
  • kultivace: KA (porcelánově bílé kolonie bez hemolýzy);
  • testy: negativní plazmakoagulázový test, novobiocin citlivý, ureáza pozitivní
• SEROLOGICKÉ METODY: netvoří toxiny.

Onemocnění

Je oportuním patogenem, napadá tedy oslabené, imunokompromitované pacienty (popáleniny, chirurgické zákroky). Stafylokokové buňky velmi dobře adherují na umělé hmoty – katedry, kloubní náhrady, umělé chlopně. Způsobuje tedy často infekce umělých materiálů, používaných v ortopedii a chirurgii. Onemocnění způsobená S. epidermidis jsou často nemocničního původu, mají nozokomiální charakter.

• Terapie: Pro zvládnutí infekce je vedle antibioterapie často nezbytné i odstranění infikované umělé hmoty z organismus pacienta.^[1]

Další druhy rodu Staphylococcus

Staphylococcus saprophyticus

• příležitostně na kůži lidí a zvířat
• způsobuje cystitidy, uretritidy, septikémie, infekce ran
• U mladých žen je příčinou až 20% všech infekcí močových cest.^[1]
• používané testy: novobiocin rezistentní, plazmakoaguláza negativní

Staphylococcus haemolyticus

• způsobuje endokarditidy, cystitidy, peritonitidy, infekce ran a kostí, septikémie
• testy: novobiocin citlivý, ureáza negativní

Staphylococcus hominis ssp. hominis

• septikémie, cystitidy
• testy: novobiocin citlivý, ureáza pozitivní

Staphylococcus hominis ssp. novobiosepticus

• septikémie, sepse, meningitidy
• test: novobiocin rezistentní

Fotogalerie

• 

  Staphylococcus aureus na krevním agaru

• 

  Staphylococcus aureus, detail β-hemolýzy

• 

  Staphylococcus epidermidis, kultivace na KA

• 

  Staphylococcus epidermidis, detail kultivace na KA

Odkazy

Související články

• Stafylokokové infekce

Externí odkazy

Reference

1. ↑ ^{a b c d e} BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.

Použitá literatura

• BEDNÁŘ, M, V FRAŇKOVÁ a J SCHINDLER, et al. Lékařská mikrobiologie – bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.