Steatóza

Z WikiSkript

Základní pojmy[upravit upravit | editovat zdroj]

  • steatóza (ztukovění) – hromadění tuků v podobě kapének intra- i extracelulárně
  • lipomatóza – zmnožení intersticiální tukové tkáně, bez poškození parenchymatózních buněk, mívá podobu lipomatózní atrofie (až pseudohypertrofie), kdy je úbytek buněk (numerická atrofie) kompenzován zmnožením tukové tkáně (horror vacui) – např. v sinus renalis při arteriolosklerotické nefroskleróze
  • lipidóza – dědičné enzymopatie postihující enzymy metabolizmu tuků (steatóza je získaná)
  • obezita (adipositas) – stav, kdy je více jak 20 % tělesného tuku u mužů a 25 % u žen (BMI nad 30)
  • nádory z tukové tkánělipom, liposarkom (bílá tuková tkáň), hibernom (hnědá tuková tkáň)

Histologie a fyziologie tukové tkáně[upravit upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Tuková tkáň.


Struktury, v nichž probíhá metabolismus tuků[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. mitochondrie – β-oxidace mastných kyselin (do mitochondrie vstupují MK s kratším řetězcem volně, s delším řetězcem (od C16) pomocí karnitinového přenašeče, β-oxidaci v matrix mitochondrií provádějí 3 typy dehydrogenáz (kódované různými lokusy) podle délky řetězce MK)
  2. endoplazmatické retikulum – syntéza a sekrece lipoproteinů (tvorba TAG v zevní membráně, v lumen ER se spojují s cholesterolem, fosfolipidy a Apo-B, další modifikace (např.glykosylace Apo-B) probíhá v GK)
  3. lyzosomy – hydrolýza lipidů kyselými hydrolázami (lipázy, fosfolipázy, glykosidázy, sulfatázy) na jednotlivé molekuly (MK, glycerol, sfingosin, hexózy, sulfát, cholesterol), které pak difundují přes lyzosomální membránu do cytosolu
  4. peroxisomy – metabolismus cholesterolu a MK (zejména oxidace MK s dlouhým řetězcem), oxidace probíhá za účasti kyslíku, vzniká H2O2, který je štěpen katalázou
Velkokapénková steatóza (bílé průhledné kapénky oválného tvaru, mírná fibróza (zeleně), hepatocyty zůstávají červené; barveno Massonovým trichromem, dobarveno podle Verhoeffa na elastiku)

Projevy steatózy[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. mikroskopické – tukové kapénky (resp. opticky prázdná místa) volně v cytoplasmě nebo obalené membránou (pocházejí-li z lysosomů nebo ER), buď více drobných kapének (malokapénková steatóza) nebo jedna velká kapénka (velkokapénková steatóza), tuková vakuola vytláčí jadro na periferii
  2. makroskopické – postižené orgány jsou žluté (dáno obsahem karotenoidů, zvýšené prokrvení dává barvu oranžovou), na řezu mastné, při zvýšeném prokrvení jsou zbarveny do oranžova

Mechanismy vedoucí ke steatóze[upravit upravit | editovat zdroj]

1. Porucha sekrece a syntézy lipoproteinů[upravit upravit | editovat zdroj]

Postihuje buňky tvořící lipoproteiny:

  • hepatocyty (tvoří VLDL s Apo-B-100)
  • enterocyty (tvoří chylomikra s Apo-B-48)

Jedná se o poruchy:

  • získané (játra – např. toxické působení)
  • dědičné (játra i enterocyty – poruchy syntézy Apo-B nebo MTP (microsomal TAG transfer protein) – a-β-lipoproteinemie (Basse-Kornzweig) popř. poruchy glykosylace v GK) poruchy.

Projevem jsou jednak steatóza, kdy se tukové kapénky (tvořené převážně TAG) nacházejí nejprve v lumen ER a GK, později však dochází k ruptuře membrány a k uvolnění lipidu do cytosolu, jednak deficit příslušného lipoproteinu v plazmě za současné hypertriacylglycerolémie nebo hypercholesterolémie.

2. Porucha utilizace MK v mitochondriích[upravit upravit | editovat zdroj]

Postihuje buňky, které využívají jako hlavní zdroj energie MK:

  • příčně pruhovaná svalovina (srdeční i kosterní)
  • hepatocyty
  • buňky renálních tubulů

Příčinou je buď nemožnost transportu MK do mitochondrií (porucha karnitinového přenašeče) nebo defekt v β-oxidaci. V obou případech se neutilizované MK v cytoplasmě reesterifikují na TAG a ty pak tvoří v cytoplasmě tukové kapénky, které jsou vázány na mitochondrie.

  1. porucha karnitinového přenašeče – může být získaná (konsumpce karnitinu nadbytečnými karboxylovými kyselinami při různých metabolických poruchách, deplece karnitinu v myokardu účinkem difterotoxinu) nebo dědičná (deficit karnitinacyltransferasy)
  2. porucha β-oxidace – nečastější příčinou je ischemie a hypoxie, dědičné poruchy postihují dehydrogenázy β-oxidace

Při hladovění a při glykogenóze I (deficit glukosa-6-fosfatázy) se z tukové tkáně účinkem glukagonu uvolňují mastné kyseliny (lipolýza) a jejich nadbytek způsobuje steatózu v játrech z kombinace nedostatečné utilizace v mitochondriích a konverze na lipoproteiny. Typickým příkladem je hypoxická steatóza myokardu (zvláště vyznačená při těžkých anemiích), vedoucí k tzv. tygrování srdce (komorová svalovina je pod endokardem žlutavě žíhaná – steatóza vzniká podél venózních úseků kapilární sítě, které se v myokardu střídají s úseky prekapilárními), v játrech vzniká obraz tzv. muškátových jater (hepar moschatum – na řezu přimomínají muškátový oříšek – kombinace centroacinární steatosy a překrvení při pravostranném srdečním selhání). Defektem β-oxidace (deficit dehydrogenázy) je také vysvětlován Reyův syndrom, při němž často dochází k náhlým úmrtím dětí (např. při respirační infekci dojde k uvolnění MK z tukové tkáně a z důvodu mitochondriální insuficience k nakupení MK a jejich derivátů zvláště v játrech (masivní steatóza – akutní jaterní selhání) a mozku (mozkový edém).

3. Steatóza z lyzosomální dysfunkce[upravit upravit | editovat zdroj]

Může být získaná (relativní lyzosomální insuficience) nebo dědičná (lyzosomální enzymopatie – lipidózy)

1. získaná – týká se histiocytů (nazývaných lipofágy nebo pěnité buňky) s intenzivní endocytózou lipoproteinů nebo jiných struktur bohatých na lipidy (krevní destičky, erytrocyty, myelin…), lipidy se nejprve deponují intralyzosomálně (kapénky obalené membránou), později v cytoplasmě – většinou jde o cholesterol, který je v cytoplasmě esterifikován a poté odstraňován HDL, sekundárně se pak může zmnožit lipopigment ceroid, příklady:

  • zrnéčkové buňky v mozku (vznikají při fagocytóze myelinu z nekrotické nervové tkáně)
  • lipofágy ve sliznici žlučníku (cholesterolóza žlučníku – jahodový žlučník)
  • pozánětlivé pseudoxanthomy v chronických abscesech (fagocytóza hnisu se steatotickými neutrofily)
  • aterosklerotické léze
  • buňky proximálních kanálků ledvin při patologické propustnosti glomerulárního filtru pro lipoproteiny
  • idiopatická trombocytopenie (nadměrná fagocytóza trombocytů ve slezině)

2. vrozená – defekty lyzosomálních enzymů (lipidózy) – hypertrofie lyzosomálního aparátu, možný sekundární vznik lipopigmentů (ceroid, lipofuscin), jednotlivé lipidózy se liší topikou (neuronální, viscerální, neuroviscerální) a druhem střádaného metabolitu

4. Pokles hladiny HDL[upravit upravit | editovat zdroj]

Vázne odstraňování cholesterolu ze tkání, dochází tak ke steatóze zejména v histiocytech (zvláště při současné lyzosomální dysfunkci), příkladem může být Tangierská choroba, při které je zvýšená degeradace HDL

5. Defekty peroxisomů[upravit upravit | editovat zdroj]

Rozdělení steatóz[upravit upravit | editovat zdroj]

Intracelulární steatóza[upravit upravit | editovat zdroj]

Tukové kapénky volně v cytoplasmě nebo obalené membránou.

1. steatóza z nadměrného přívodu tuků k buňkám
  • saginativní – při výkrmu zvířat (husí játra)
  • transportativní – při mobilizaci MK z tukové tkáně (infekce, diabetes)
  • resorptivní – při resorpci lipidů makrofágy (zrnéčkové buňky v okolí encefalomalacie, jahodový žlučník, pozánětlivé pseudoxanthomy, aterosklerotické léze…)
2. toxická steatóza – poškození membrán a enzymů jedy (hepatotoxiny – CCl4, falotoxin…, kardiotoxiny – difterotoxin)
3. retentivní steatóza
  • z nedostatku kyslíku – vázne buněčné dýchání, deplece ATP a nedostatečné odbourávání MK, v srdci – tygrované srdce při anémii (na venózním konci kapilár), v játrech – muškátová játra při venostáze při P selhávání (centra acinů)
  • lipidózy – dědičné enzymopathie (defekty enzymů) – hromadění lipidů v lyzosomech nebo mimo ně, podle toho, kde chybí enzym

Extracelulární steatóza[upravit upravit | editovat zdroj]

Považujeme-li krevní systém za samostatný kompartment, pak jsou hyperlipoproteinémie analogií intracelulární steatózy, lipoproteiny jsou pak zvýšeně vychytávány histiocyty (zvláště modifikované (oxidované) lipidy, pro něž mají histiocyty zvláštní tzv. scavanager receptory), postihuje degenerativně pozměněné vazivo (hyalinizace, skleróza, senilní degenerace…) za současné hypercholesterolémie, základními projevy jsou:

  • eruptivní xanthomy kůže nebo šlach (nádorovité útvary tvořené histiocyty s fagocytovanými lipidy)
  • xanthelesma palpebrarum
  • tukový infarkt ledvinné papily (ukládání lipidů ve sklerotizovaném intersticiu ledvinných papil)
  • hepatosplenomegalie
  • arcus senilis corneae (gerontoxon) et myringis – intersticiální steatóza rohovky nebo bubínku
  • předčasná ateroskleróza
  • akutní pankreatitida


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit upravit | editovat zdroj]