Streptococcus pyogenes

Streptococcus pyogenes
Klasifikace
Čeleď:	Streptococcaceae
Rod:	Streptococcus
Skupina:	A
Základní údaje
Morfologie:	G+ kok
Vztah ke kyslíku:	fakultativně anaerobní
Kultivace:	KA
Antigeny:	kyselina hyaluronová, proteinové anitgeny M a T (přes 80 sériotypů) [1]
Faktory virulence:	exotoxiny (erytogenní), streptolyzin O, S, pyrogenní A, streptokináza
Onemocnění:	tonzilitis, faryngitis, otitis, erysipel, spála, flegmóna
Zdroj:	člověk
Přenos:	respirační cestou
Terapie:	penicilinová ATB

Obsah 1 Vlastnosti 1.1 Faktory virulence 1.1.1 Povrchové faktory virulence 1.1.2 Extracelulární faktory virulence 2 Nemoci 2.1 Onemocnění dýchacích cest 2.2 Onemocnění kůže (pyodermie) 2.3 Onemocnění hlubokých tkání 2.4 Invazivní a toxická onemocnění 2.5 Sterilní následky 3 Léčba 4 Prevence 5 Diagnostika 6 Fotogalerie 7 Odkazy 7.1 Související články 7.2 Externí odkazy 7.3 Reference 7.4 Zdroj 7.5 Použitá literatura

Streptococcus pyogenes je grampozitivní, fakultativně anaerobní, β-hemolytický kok, který roste ve dvojicích nebo tvoří řetízky. Patří do skupiny A (podle Lancefieldové). Je primárně patogenní pro člověka a člověk je jediným přirozeným zdrojem infekce. Je původcem infekcí dýchacích cest, kůže, systémových infekcí a příčinou poststreptokokových sterilních následků.

upravit Vlastnosti

upravit Faktory virulence

upravit Povrchové faktory virulence

Polysacharidový antigen C skupiny A

Stěnový polysacharid na bázi N-acetylglukosaminu a ramnózy, který určuje příslušnost ke skupině A (serologické třídění dle Lancefieldové). Protilátky, které se proti němu vytvoří, mohou atakovat povrch srdečních chlopní. Lze jej prokázat ve výtěru z krku při použití rychlého testu (tzv. Streptest) již v ordinaci a pomoci tak lékaři určit původce infekce a zahájit odpovídající léčbu.

M-protein

Je hlavním antigenem určujícím virulenci kmene. Jedná se o vláknitou strukturu vyčnívající z bakteriální stěny, existují různé sérotypy. Umožňuje adhezi na sliznici a chrání bakterii před fagocytózou. Má souvislost se vznikem revmatické horečky či glomerulonefritidy (zřejmě kvůli antigenní podobností s membránou ledvinných glomerulů). Má antifagocytární vlastnosti – obsahuje místa pro vazbu regulačního faktoru komplementu H a fibrinogenu. Inhibuje komplementovou kaskádu.

F-protein a další adhezivní molekuly

Zprostředkovávají přichycení k různým buňkám. F-protein interaguje s fibronektinem (vazba na epitel dýchacích cest).

Pouzdro

Hyaluronová kyselina (identická s tkáňovou), antifagocytární vlastnosti, „mimikry“, mukoidní kolonie.

upravit Extracelulární faktory virulence

Erytrogenní (pyrogenní) toxiny

Způsobují spálový exantém a fungují jako superantigen. Nadměrně stimulují buňky imunitního systému, dochází k vzestupu teploty, k nadprodukci různých mediátorů zánětu, k potlačení protilátkové odpovědi apod., může dojít až ke vzniku toxického šoku. Zvyšují citlivost k endotoxinu.

Streptolysin O

• Destruuje membrány buněk, a tím je usmrcuje.
• V plazmě je aktivita blokována, antigenní.
• Má kardiotoxické vlastnosti.
• Způsobuje lýzu bílé krevní řady (leukocyty, monocyty).
• Má podíl na vzniku poststreptokokové revmatické horečky.
• ASLO – antistreptolyzin O, protilátky, k retrospektivní diagnóze nedávno proběhlé streptokokové infekce a k diagnóze jejich případných poststreptokokových následků.

Streptolysin S

Má na svědomí vznik β-hemolýzy na krevním agaru. Usmrcuje leukocyty, které fagocytovaly streptokoka, neimunogenní.

Streptokinázy

Jsou enzymy, které aktivují fibrinolýzu a umožňují prostup do tkání. Dříve se používaly k léčbě trombóz.

Hyaluronidáza

Je další enzym, který usnadňuje šíření v tkáních.

Deoxyribonukleáza

Štěpí DNA z rozpadlých buněk. Tvoří se proti ní protilátky, které lze prokázat, a proto slouží k diagnostice.

C5a-peptidáza

Je enzym, který brání správné funkci komplementu.

upravit Nemoci

Často dochází k bezpříznakovému nosičství u dětí a mladých dospělých jedinců (asi 10% populace). Přítomnost streptokoka je ale omezována přirozenou mikroflórou a protilátkami proti proteinu M ve stěně bakterie.

upravit Onemocnění dýchacích cest

• spálová angína (lat. tonsillitis acuta) – tvoří asi 10–30 % zánětů hltanu (zbytek je způsoben převážně viry)^[2], onemocnění je provázeno celkovými příznaky, zánětem mandlí s čepy, bolestí v krku a rýmou, kašel nebývá přítomen
• spála (lat. scarlatina) – onemocnění probíhající při prvním kontaktu se S. pyogenes (většinou u dětí) spojené s vyrážkou
• zánět středního ucha (lat. otitis media)

upravit Onemocnění kůže (pyodermie)

• impetigo – zánět kůže s puchýřky a stroupky často postihující děti
• růže (lat. erysipelas) – zánět kůže charakterizovaný červenými skvrnami charakteru flegmóny (neohraničeného zánětu) s celkovými příznaky

upravit Onemocnění hlubokých tkání

• celulitida (zánět podkoží), který může přejít až v nekrotizující fasciitidu (život ohrožující infekci svalových povázek vyžadující chirurgické řešení)

upravit Invazivní a toxická onemocnění

• TSLS (toxic shock-like syndrom) – syndrom toxického šoku
• Nekrotizující fasciitida
• sepse, meningitidy, …

upravit Sterilní následky

Tzv. sterilní následky jsou onemocnění, která vzniknou poté, co už není streptokok přítomen. Příčina jejich vzniku je složitá, pravděpodobně se na nich podílí účinek některých bakteriálních produktů (např. streptolysin O a S) a ovlivnění imunitního systému nemocného. Nemoc je způsobena podobností bakteriálních antigenů s antigeny hostitele a kvůli ukládání imunokomplexů, tj. komplexů antigen–protilátka, do tkání. Tělo pak začne poškozovat vlastní tkáně. Patří k nim

• revmatická horečka (lat. febris rheumatica) – postižení kloubů, srdce s rizikem vzniku chlopenní vady a mozku (chorea minor – porucha motoriky, tzv. tanec sv. Víta); objevuje se asi 3 týdny po neléčené streptokokové angíně;
• glomerulonefritida – postižení ledvin vzniklé v důsledku ukládání imunokomplexů v bazální membráně glomerulů a aktivace komplementu; objevují se bolesti v bedrech, krev a bílkoviny v moči a poruchy krevního tlaku.

Rozvoji těchto následků lze předejít včasnou a správně vedenou antibiotickou léčbou.

upravit Léčba

S. pyogenes je dobře citlivý na antibiotika, lékem první volby je penicilin. V případě alergie na penicilin je možná léčba makrolidovými antibiotiky (např. klarithromycin) nebo linkosamidy. Je-li infekce závažná, provázená nekrózami tkáně, je na místě chirurgické ošetření.

upravit Prevence

Vakcína proti infekcím způsobeným S. pyogenes není v současné době k dispozici.

upravit Diagnostika

Diagnostika se provádí kultivací, mikroskopií a sérologicky. Lze doplnit biochemickými a bacitracinovým testem.

• mikroskopie – G+ koky s řetízcích, nesporulují
• kultivace – na krevním agaru roste v drobných koloniích se zónou úplné β-hemolýzy (projasnění)
• sérologicky – průkaz C, M a T antigenů (viz výše)
• bacitracinový test – Str. pyogenes neroste v přítomnosti 0,04 j bacitracinu. Lze tak odlišit streptokoka skupiny A od ostatních skupin
• katalázový test – negativní

upravit Fotogalerie

• 

  Streptococcus pyogenes na krevním agaru

• 

  Streptococcus pyogenes, detail β-hemolýzy

upravit Odkazy

upravit Související články

• Infekce streptokoky skupiny A
• Erysipel
• Impetigo
• Spála
• Spálová angína
• Zánět středního ucha
• Komplikace a léčba streptokokových infekcí

upravit Externí odkazy

• Streptococcus pyogenes (česká wikipedie)
• Streptococcus pyogenes (anglická wikipedie)

upravit Reference

1. ↑ HORÁČEK, Jiří, et al. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0006-4.
2. ↑ BÉBROVÁ, Eliška a Vilma MAREŠOVÁ. Směrnice pro antibiotickou léčbu akutních respiračních infekcí v komunitě [online]. [cit. 24. 3. 2010]. <http://old.lf3.cuni.cz/ustavy/mikrobiologie/horsta/pdf/resp.pdf>.

upravit Zdroj

• JANSKÝ, Petr. Zpracované otázky z mikrobiologie [online]. [cit. 2012-02-16]. <https://www.yammer.com/wikiskripta.eu/uploaded_files/3804405>.

upravit Použitá literatura

• BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.