Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte

Z WikiSkript

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom „CAN“ = Child abuse and neglect) lze definovat jako soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu, vývoje dítěte a jeho postavení ve společnosti a zároveň v rodině. Vzniká převážně úmyslným ubližováním dítěti, které je nejčastěji způsobeno jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. Extrémní podobou CAN je smrt dítěte.

Týrání dítěte je trestný čin. V trestním zákoně je ustanoven jako „Týrání svěřené osoby“ nebo „Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Neoznámení nebo nezabránění trestnému činu týrání svěřené osoby je trestným činem. Oznámení o podezření na týrání svěřené osoby je nutné podat policii ČR nebo příslušnému státnímu zástupci.[1]

Formy syndromu CAN[upravit upravit | editovat zdroj]

Týrání[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Tělesné týrání – definováno jako tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ubližování či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo mu vědomě nebylo zabráněno.
  • Citové týrání – zahrnuje takové podněty, které mají vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte. Citové týrání může mít formu verbálních útoků či zavrhování dítěte, vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy dítě má skoro stále pocit strachu, což může též způsobit citové ublížení. [2]

Sexuální zneužití[upravit upravit | editovat zdroj]

Nepatřičné vystavování dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti i chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba. [2]

  • Bezdotykové – takové zneužití, kde nedochází k tělesnému kontaktu (ukazování/přehrávání pornografie dítěti).
  • Kontaktní – dochází k tělesnému kontaktu, to je například laskání prsou a pohlavních orgánů, pohlavní styk orální a anální.

Zanedbávání[upravit upravit | editovat zdroj]

Lze definovat jako nedostatek péče způsobující vážnou újmu na vývoji dítěte anebo ohrožení.

  • Tělesné – neuspokojování základních tělesných potřeb dítěte (např. nedostatečná výživa, oblečení, přístřeší, zdravotní péče).
  • Citové – neuspokojování citových potřeb (náklonnost a pocit sounáležitosti).
  • Výchovy a vzdělání – znemožnění dítěti dosáhnout odpovídajícího vzdělání (důsledkem toho je zaostávání a systémové týrání).

Systémové týrání (druhotné ponižování)[upravit upravit | editovat zdroj]

Je zapříčiněno systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin. Takové týrání je např.:

  • podstupování nešetrných a zbytečných lékařských vyšetření způsobujících trauma (Münchhausenův syndrom v zastoupení neboli Münchhausen by proxy syndrome);
  • úzkost vzniklá nadbytečným stykem se soudním systémem;
  • upření práva na informace;
  • upření práva být vyslyšeno;
  • neoprávněné odloučení od rodičů.

Rizikové faktory syndromu CAN[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Ze stran rodičů – tj. svobodné a velmi mladé matky, nezpůsobilí rodiče nebo ti, kteří byli v dětství deprimováni, týráni či zneužíváni;
  • ze strany dítěte – tj. postižené a ty s odlišnou reaktivitou v útlém věku;
  • ze strany prostředí – tj. diskriminace, odlučování dětí a jejich rodin.

Projevy CAN[upravit upravit | editovat zdroj]

Tělesné týrání[upravit upravit | editovat zdroj]

Projevy násilí na dítěti
  • hematomy na těle – zejm. na trupu, zádech, hýždích, pažích a v obličeji;
  • otoky na tváři a jinde na těle;
  • spáleniny, mnohočetné drobné popáleniny;
  • zlomeniny – zejm. lebních kostí, mnohočetné fraktury žeber, odloučení epifýz a zlomeniny, které nemají charakter „vrbového proutku“;
  • tržné rány a odřeniny;
  • stopy zubů, stopy po bití páskem, otisky prstů po úderu;
  • poranění různého stáří, atd.[3]
Změna v chování dítěte
  • dítě si nepřeje kontaktovat rodiče;
  • projev agrese a citové lability;
  • snaha utéci nebo strach z návratu;
  • lekavé reakce na dotek nebo přiblížení;
  • dítě si zahaluje tělo i za teplého počasí;
  • zvýšená poslušnost vůči rodičům či jiným zákonným zástupcům.

Sexuální zneužívání[upravit upravit | editovat zdroj]

Fyzické znaky
  • bolest, svědění;
  • odřeniny nebo krvácení z genitálií nebo konečníku;
  • výskyt pohlavně přenosné choroby;
  • IMC, výtok z genitálií z nejasné příčiny;
  • psychosomatické potíže;
  • bolest při chůzi a sezení v oblasti konečníku či genitálií.
Změna v chování dítěte

Psychické týrání[upravit upravit | editovat zdroj]

Fyzické znaky
  • nepřiměřený růst nebo rozvoj;
  • vady řeči;
  • opožděný somatický nebo psychický rozvoj.
Změny v chování dítěte
  • nutkavé nebo neurotické návyky – např. houpání na židli, obtáčení vlasů kolem prstu;
  • pocit strachu z chybování;
  • sebepoškozování;
  • neschopnost přijmout chválu;
  • nízké sebevědomí;
  • dítě nechce kontaktovat rodiče;
  • problémy se zapojováním se do hry;
  • nadměrná potřeba uznání, vyžaduje zvýšenou pozornost.

Zanedbávání[upravit upravit | editovat zdroj]

Fyzické znaky
  • hladovění, úbytek na váze a podváha;
  • špinavý oděv a pleny;
  • špína na kůži a za nehty, zápach;
  • vši, svrab;
  • nevyhovující oděv vzhledem k počasí;
  • zanedbávání lékařské péče – neléčené choroby.[3]
Změny v chování dítěte
  • unavenost;
  • nedostatečná školní docházka;
  • málo kamarádů;
  • dítě vystaveno samotě a ponecháno bez dozoru;
  • nutkavé krádeže, prohrabování odpadků.

Postup při podezření na CAN[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Přesný záznam do dokumentace o sdělení rodičů a dítěte;
  • přesný záznam klinického nálezu;
  • odběr anamnézy a vyšetření nejlépe za přítomnosti svědka – dalšího zdravotníka;
  • vždy hospitalizace dítěte, přestože charakter zranění či postižení to nevyžaduje;
  • vyšetření dalšími odborníky (chirurg, gynekolog, psycholog, psychiatr);
  • okamžité nahlášení orgánům sociální a právní ochrany dítěte územní správy.

Pokud rodiče odmítají hospitalizaci, je třeba informovat orgány sociální a právní ochrany dítěte, v případě vážných obav o zdraví nebo život dítěte i policii.

V případě podezření na Münchhausenův syndrom v zastoupení upřednostňujeme neinvazivní vyšetřování a snažíme se přijmout dítě k pozorování a vyšetření bez přítomnosti matky.[3]

Terapie[upravit upravit | editovat zdroj]

Terapeutická práce je realizována v širokém záběru sahajícím od jednorázové krizové intervence (spojené s diagnostikou) přes krátkodobou individuální, skupinovou či rodinnou terapii, až k dlouhodobé formě psychoterapie, kdy je potřeba několikaměsíční péče. Důležitou složkou terapie je i forma socioterapie, kterou rozumíme terénní prací v podobě kontaktu s rodinou v jejím přirozeném prostředí. V praxi praktického lékaře pro děti a dorost se terapie řídí dle doporučení odborných ambulancí a sociálním statutem dítěte, které se nachází v biologické rodině nebo v náhradní rodinné péči a nebo v ústavní péči. [4]

Prevence syndromu CAN v praxi praktického lékaře[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. Primární prevence syndromu CAN vyžaduje: informování veřejnosti o syndromu, spolupráci s obcí a její samosprávou a spolupráci s důvěryhodnými nestátními organizacemi. Primární prevence syndromu CAN znamená vědomé a cílené zaměření se na zaregistrované děti z rizikových rodin.
  2. Sekundární prevence je závislá na včasné diagnostice syndromu CAN a spolupráci mezi pediatry, pedagogy, psychology a sociálními pracovníky.
  3. Terciární prevence zahrnuje resocializaci zraněného dítěte a jeho rodiny pomocí multidisciplinárního týmu. [4]


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. DVOŘÁK, Miroslav a Jan KILIAN. Základy forenzního zubního lékařství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1436-6.
  2. a b SEDLÁŘOVÁ, Petra, et al. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2008. 248 s. Kapitola 21.1
    Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávané dítěte (syndrom CAN). s. 190-196. ISBN 978-80-247-1613-8.
  3. a b c NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 57-59. ISBN 978-80-7262-512-3.
  4. a b DUNOVSKÝ, Jiří, et al. Sociální pediatrie :  vybrané kapitoly. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. 279 s. ISBN 80-7169-254-9.