Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte

Z WikiSkript

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom „CAN“ = Child abuse and neglect) lze definovat jako soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu, vývoje dítěte a jeho postavení ve společnosti a zároveň v rodině. Vzniká převážně úmyslným ubližováním dítěti, které je nejčastěji způsobeno jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. Extrémní podobou CAN je smrt dítěte.

Dítě je týráno/zneužíváno/zanedbáváno tehdy, jestliže s ním dospělý zachází způsobem, který je v dané době v dané společnosti pokládán za nepřijatelný (podle International Society for Prevention of Cruelty to Children, ISPCC). V evropských zemí je asi 4–5 % dětí týraných a zneužívaných (a to je pravděpodobně jen „špička ledovce“). Chlapci jsou obecně týráni stejně často jako dívky, podíl dívek je vyšší v případě sexuálního zneužívání. Vyšší riziko týrání je u dětí prvorozených a fyzicky nebo mentálně handicapovaných. Těžkými formami týrání jsou nejčastěji postiženy děti do 2 let věku. Je prokázáno, že rodiče týraných děti, mají podobnou zkušenost ze svého dětství.[1]

Týrání dítěte je trestný čin. V trestním zákoně je ustanoven jako „Týrání svěřené osoby“ nebo „Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Neoznámení nebo nezabránění trestnému činu týrání svěřené osoby je trestným činem. Oznámení o podezření na týrání svěřené osoby je nutné podat policii ČR nebo příslušnému státnímu zástupci.[2]

Formy syndromu CAN[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Týrání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Tělesné týrání – definováno jako tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ubližování či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo mu vědomě nebylo zabráněno.
    • Fyzické týrání podle WHO:
      • jakýkoli úder jakékoli intenzity jakýmkoli předmětem nebo rukou do hlavy dítěte,
      • jakýkoli úder jakékoli intenzity jakýmkoli předmětem na jiná místa na těle dítěte,
      • úder rukou jinam než do hlavy, pokud tento úder zanechává vážnější stopy než přechodné zarudnutí kůže.
    • Typické známky tělesného týrání:
      • hematomy různého stáří (u 90 % týraných dětí),
      • alopecie způsobené vytrháváním vlasů,
      • natržený ušní boltec,
      • opakované fraktury (chip fractura – na koncích dlouhých kostí, vznikají nadměrným tahem, škubnutím, kroucením),
      • bodová popálení cigaretou nebo svíčkou, rozsáhlé popáleniny,
      • shake infant syndrom, otřes mozku a otřes míchy,
      • mnohočetná zranění vnitřních orgánů.[1]
  • Citové týrání – zahrnuje takové podněty, které mají vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte. Citové týrání může mít formu verbálních útoků či zavrhování dítěte, vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy dítě má skoro stále pocit strachu, což může též způsobit citové ublížení.[3]
    • Příklady: podceňování dítěte, nadávky, neustálá kritika, ignorování dítěte, nerespektování jeho soukromí, zesměšňování, ponižování, vyychvalování cizích dětí.
    • Projevy: depresivní ladění, lítostivost dítěte, poruchy příjmu potravy, nadměrná anxieta, apatie, bezdůvodná agrese; obtížné navazování kontaktů s vrstevníky, ale dobrá komunikace s dospělými, až abnormální vstřícnost k lékařům a ošetřovatelskému personálu („hlad po hlazení“). Zhoršení školního prospěchu, sociopatické jevy (drogová závislost, gamblerství, sexuální promistkuita, prostituce).[1]

Sexuální zneužití[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nepatřičné vystavování dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti i chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba.[3] Obtížně se odhaluje a prokazuje.[1]

  • Bezdotykové – takové zneužití, kde nedochází k tělesnému kontaktu (ukazování/přehrávání pornografie dítěti).
  • Kontaktní – dochází k tělesnému kontaktu, to je například laskání prsou a pohlavních orgánů, pohlavní styk orální a anální.
  • Varovné známky: úporný vaginální výtok, opakované cystitidy, uretritidy, fisury, ragády, hematomy a otok genitálií a anu, bolesti břicha, noční pomočování, atd.
  • Důsledky: deprese, suicidální chování, abúzus alkoholu a drog, poruchy příjmu potravy, psychosomatické obtíže, problémy při navazování partnerských vztahů, nízké sebehodnocení, problémy v sociální komunikaci, předčasné zahájení sexuálního života, promiskuita, atd.[1]

Zanedbávání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Lze definovat jako nedostatek péče způsobující vážnou újmu na vývoji dítěte anebo ohrožení.

  • Tělesné – neuspokojování základních tělesných potřeb dítěte (např. nedostatečná výživa, oblečení, přístřeší, zdravotní péče).
  • Citové – neuspokojování citových potřeb (náklonnost a pocit sounáležitosti).
  • Výchovy a vzdělání – znemožnění dítěti dosáhnout odpovídajícího vzdělání (důsledkem toho je zaostávání a systémové týrání).
  • Varovné známky: poruchy růstu a vývoje, retardace nebo nerovnoměrnost psychomotorického vývoje, karenční příznaky, zvýšená nemocnost a úmrtnost, nedostatečné sociální dovednosti, psacivita, uzavřenost, lhostejnost, cytová plochost, poruchy chování, závislé chování, sociálně patologické chování, náhradní emocionální vazby, nedostatečná kultivovanost chování atd.[1]

Šikanování[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • z francouzského chicané = zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování;
  • poměrně častá forma psychického případně i fyzického týrání;
  • nejčastěji probíhá v horizontální rovině – ve skupině školních dětí, mezi sourozenci, obyvateli dětských domovů atp.; ve vertikální linii se obvykle objevuje ve formě zneužití moci.[1]

Systémové týrání (druhotné ponižování)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je zapříčiněno systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin. Takové týrání je např.:

  • podstupování nešetrných a zbytečných lékařských vyšetření způsobujících trauma (Münchhausenův syndrom v zastoupení neboli Münchhausen by proxy syndrome);
  • úzkost vzniklá nadbytečným stykem se soudním systémem;
  • upření práva na informace;
  • upření práva být vyslyšeno;
  • neoprávněné odloučení od rodičů.

Syndrom třeseného dítěte[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • shaken baby syndrome, součást CAN;
  • způsoben agresivním třesením kojence, drženého pevně za trup nebo paže, hlava přitom vykonává pohyb od prudké flexe do násilné hyperextenze;
  • typická triáda poškození CNS:
    1. plášťové subdurální či subarachnoidální krvácení;
    2. akutní encefalopatie, otok či difuzní axonální poranění mozku;
    3. krvácení do sítnice;
  • sériové zlomeniny žeber nebo pažních kostí.[4]

Rizikové faktory syndromu CAN[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Ze stran rodičů – tj. svobodné a velmi mladé matky, nezpůsobilí rodiče nebo ti, kteří byli v dětství deprimováni, týráni či zneužíváni;
  • ze strany dítěte – tj. postižené a ty s odlišnou reaktivitou v útlém věku;
  • ze strany prostředí – tj. diskriminace, odlučování dětí a jejich rodin.

Projevy CAN[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tělesné týrání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Projevy násilí na dítěti
  • hematomy na těle – zejm. na trupu, zádech, hýždích, pažích a v obličeji;
  • otoky na tváři a jinde na těle;
  • spáleniny, mnohočetné drobné popáleniny;
  • zlomeniny – zejm. lebních kostí, mnohočetné fraktury žeber, odloučení epifýz a zlomeniny, které nemají charakter „vrbového proutku“;
  • tržné rány a odřeniny;
  • stopy zubů, stopy po bití páskem, otisky prstů po úderu;
  • poranění různého stáří, atd.[5]
Změna v chování dítěte
  • dítě si nepřeje kontaktovat rodiče;
  • projev agrese a citové lability;
  • snaha utéci nebo strach z návratu;
  • lekavé reakce na dotek nebo přiblížení;
  • dítě si zahaluje tělo i za teplého počasí;
  • zvýšená poslušnost vůči rodičům či jiným zákonným zástupcům.

Sexuální zneužívání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fyzické znaky
  • bolest, svědění;
  • odřeniny nebo krvácení z genitálií nebo konečníku;
  • výskyt pohlavně přenosné choroby;
  • IMC, výtok z genitálií z nejasné příčiny;
  • psychosomatické potíže;
  • bolest při chůzi a sezení v oblasti konečníku či genitálií.
Změna v chování dítěte

Psychické týrání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fyzické znaky
  • nepřiměřený růst nebo rozvoj;
  • vady řeči;
  • opožděný somatický nebo psychický rozvoj.
Změny v chování dítěte
  • nutkavé nebo neurotické návyky – např. houpání na židli, obtáčení vlasů kolem prstu;
  • pocit strachu z chybování;
  • sebepoškozování;
  • neschopnost přijmout chválu;
  • nízké sebevědomí;
  • dítě nechce kontaktovat rodiče;
  • problémy se zapojováním se do hry;
  • nadměrná potřeba uznání, vyžaduje zvýšenou pozornost.

Zanedbávání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fyzické znaky
  • hladovění, úbytek na váze a podváha;
  • špinavý oděv a pleny;
  • špína na kůži a za nehty, zápach;
  • vši, svrab;
  • nevyhovující oděv vzhledem k počasí;
  • zanedbávání lékařské péče – neléčené choroby.[5]
Změny v chování dítěte
  • unavenost;
  • nedostatečná školní docházka;
  • málo kamarádů;
  • dítě vystaveno samotě a ponecháno bez dozoru;
  • nutkavé krádeže, prohrabování odpadků.

Postup při podezření na CAN[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Přesný záznam do dokumentace o sdělení rodičů a dítěte;
  • přesný záznam klinického nálezu;
  • odběr anamnézy a vyšetření nejlépe za přítomnosti svědka – dalšího zdravotníka;
  • vždy hospitalizace dítěte, přestože charakter zranění či postižení to nevyžaduje;
  • vyšetření dalšími odborníky (chirurg, gynekolog, psycholog, psychiatr) - pozor však na ochranu dítěte před sekundární viktimizací - cílem je dítěti pomoci, ne jej více poškodit;
  • okamžité nahlášení orgánům sociální a právní ochrany dítěte územní správy.

Pokud rodiče odmítají hospitalizaci, je třeba informovat orgány sociální a právní ochrany dítěte, v případě vážných obav o zdraví nebo život dítěte i policii.

V případě podezření na Münchhausenův syndrom v zastoupení upřednostňujeme neinvazivní vyšetřování a snažíme se přijmout dítě k pozorování a vyšetření bez přítomnosti matky.[5]

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Terapeutická práce je realizována v širokém záběru sahajícím od jednorázové krizové intervence (spojené s diagnostikou) přes krátkodobou individuální, skupinovou či rodinnou terapii, až k dlouhodobé formě psychoterapie, kdy je potřeba několikaměsíční péče. Důležitou složkou terapie je i forma socioterapie, kterou rozumíme terénní prací v podobě kontaktu s rodinou v jejím přirozeném prostředí. V praxi praktického lékaře pro děti a dorost se terapie řídí dle doporučení odborných ambulancí a sociálním statutem dítěte, které se nachází v biologické rodině nebo v náhradní rodinné péči a nebo v ústavní péči. [6]

Prevence syndromu CAN v praxi praktického lékaře[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Primární prevence syndromu CAN vyžaduje: informování veřejnosti o syndromu, spolupráci s obcí a její samosprávou a spolupráci s důvěryhodnými nestátními organizacemi. Primární prevence syndromu CAN znamená vědomé a cílené zaměření se na zaregistrované děti z rizikových rodin.
  2. Sekundární prevence je závislá na včasné diagnostice syndromu CAN a spolupráci mezi pediatry, pedagogy, psychology a sociálními pracovníky.
  3. Terciární prevence zahrnuje resocializaci zraněného dítěte a jeho rodiny pomocí multidisciplinárního týmu. [6]


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e f g LEBL, Jan, Kamil PROVAZNÍK a Ludmila HEJCMANOVÁ, et al. Preklinická pediatrie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 213. ISBN 978-80-7262-438-6.
  2. DVOŘÁK, Miroslav a Jan KILIAN. Základy forenzního zubního lékařství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1436-6.
  3. a b SEDLÁŘOVÁ, Petra, et al. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2008. 248 s. Kapitola 21.1
    Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávané dítěte (syndrom CAN). s. 190-196. ISBN 978-80-247-1613-8.
  4. HAVRÁNEK, Petr. Syndrom třeseného dítěte a jeho chirurgické aspekty. Pediatrie pro praxi. 2012, roč. 13, vol. 2, s. 76-78, ISSN 1213-0494. 
  5. a b c NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 57-59. ISBN 978-80-7262-512-3.
  6. a b DUNOVSKÝ, Jiří, et al. Sociální pediatrie :  vybrané kapitoly. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. 279 s. ISBN 80-7169-254-9.