Tepelné ztráty organizmu

Podmínkou udržení stále teploty v organismu je rovnost tepla vzniklého metabolickými procesy a tepla odváděného do okolí. To se děje převážně regulací rychlosti odvádění tepla – teplo se odvání hlavně kůží a plícemi, uvnitř těla se tepelné výměny účastní proudění krve. Taktéž je krví zajištěn přenos tepla z vnitřku organismu na povrch.

Ztráty tepla jsou modifikovány mnoha faktory.

Na tepelných ztrátách se podílejí:

Obsah 1 Záření (sálání, radiace) 2 Vedení (kondukce) 3 Proudění (konvekce) 4 Vypařování vody (evaporace) 5 Odkazy 5.1 Související články 5.2 Použitá literatura 5.3 Zdroj 5.4 Reference

upravit Záření (sálání, radiace)

Každé těleso o určité teplotě vyzařuje elmag. záření, které má vlnové délky v ultrafial. spektru pro vysoké teploty, ve viditelném pro nižší a v infračerveném pro teplotu, ve které žijeme. Množství tělesem vyzářené energie je přímo úměrné čtvrté mocnině rozdílu jeho absolutní teploty a okolí. Vyšší živočichové ztrácejí až 60 % tepla zářením^[1].

upravit Vedení (kondukce)

Ztráta tepla vedením představuje nepříliš efektivní přenos tepla. Uskutečňuje se přímým stykem s předměty (i vzduchem), kdy v rozdílné teplotě molekuly teplejšího místa odevzdávají svou kinetickou energii sousedním chladnějším molekulám. Tyto ztráty nejsou zásadní, po vyrovnání teplot gradient předání tepla výrazně klesne a dále výměna neprobíhá. Kondukce tak spolu s vylučováním moči, stolice a dýcháním představuje asi 3 % tepelných ztrát^[1].

upravit Proudění (konvekce)

Ztráta tepla prouděním je významným článkem ve ztrátách tepla. Díky pohybu molekul plynů nebo kapaliny z místa s jednou teplotou do míst s jinou teplotou zajišťuje výměnu kondukcí ohřátého vzduchu v těsné blízkosti těla za vzduch chladnější. Umožňuje tak kondukci pokračovat v ohřívání znovu ochlazeného vzduchu.Teplý vzduch je lehčí než studený a tak uniká buď samovolně, nebo pomocí vnějších sil (např. větru). Konvekcí se ztrácí kolem 15 % tepla^[1].

upravit Vypařování vody (evaporace)

Díky vysoké hodnotě skupenského tepla vypařování vody (2,4 MJ/kg) je pro organismus významné. K vypařování dochází během dýchání a pocení, zrychluje se se zvyšující tělesnou teplotou, zpomaluje při nasycení vzduchu vodními parami nebo při absenci proudění vzduchu okolo těla. Až 20 % odváděného tepla se ztrácí evaporací ^[1].

Pod 19 °C je výdej tepla snížen díky minimálnímu prokrvení kůže. 19–31 °C prokrvení kůže dokáže zajistit rovnováhu mezi produkovaným a odváděným teplem. Nad 31 °C přistupuje ke způsobům záření a proudění a vedení tepla ještě vypařování. Pokud je teplota okolí vyšší než teplota těla, jediným možným mechanismem ochlazení je právě evaporace^[2].

upravit Odkazy

upravit Související články

• Termoregulace

upravit Použitá literatura

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

upravit Zdroj

• KUBATOVA, Senta. Biofot [online]. [cit. 2011-01-31]. <http://uloz.to/1162346/biofot.doc>.

upravit Reference

1. ↑ ^{a b c d} TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 425. ISBN 80-247-0512-5.
2. ↑ TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 427. ISBN 80-247-0512-5.