Nápověda
Přidat tuto stránku do vaší knihy
Zobrazit knihu (0 stránek)
Doporučit stránkyTermografie
Jedná se o zobrazovací metodu, která umožňuje graficky znázornit teplotu na povrchu sledovaného objektu. Dělí se na termografii kontaktní, pokud je snímač přiložen k povrchu tělesa, a bezkontaktní, kdy je snímač mimo povrch tělesa.
Obsah |
upravit Bezkontaktní termografie
Bezkontaktní termografie je založena na skutečnosti, že každé těleso, teplejší než 0 K (absolutní nula) vyzařuje do okolí elektromagnetické záření. Vlastnosti tohoto záření souvisí s teplotou povrchu. Tepelné záření u každého tělesa nad 0 K má určité frekvenční spektrum, ve kterém je možné získat výpočtem vlnovou délku odpovídající maximu spektrální křivky.
Díky neinvazivní a relativně přesné bezkontaktní metodě lze radiotermometry, pyrometry nebo termokamerami lokalizovat patologická ložiska se zvýšenou teplotou. Těmito ložisky bývají nejčastěji nádory, onemocnění cév charakterizované změnou prokrvení, onemocnění nervové soustavy apod. Nevýhodou této techniky je závislost na zářivosti povrchu sledovaného tělesa.
Bezkontaktní měřiče teploty fungují na principu fotoemise dopadajícího elektromagnetického záření na snímací prvek, který toto záření přemění ve zvoleném frekvenčním spektru na elektrický signál. Tento signál je dále zpracován a výstupovou informací je zobrazení normálního tvaru tělesa s přiřazenými barvami na displeji. Barvy odpovídají určitým teplotám podle barevné škály.
upravit Kontaktní termografie
Tato metoda využívá optických vlastností organických látek, označovaných jako kapalné tekuté krystaly. Tyto tekuté krystaly jsou kapalinami, ale přitom vykazují optické a elektromagnetické vlastnosti pevných látek. V termografii se užívá tzv. cholesterické fáze kapalného krystalu, kdy jsou molekuly tyčinkovitého tvaru krystalu uspořádány do vrstev, kde každá vrstva má jinou orientaci podélné osy těchto tyčinek. Sousední vrstvy tyčinek jsou vzájemně pootočeny tak, aby myšlené vektory popisující převažující směr podélné osy tyčinek v jednotlivých vrstvách tvořily šroubovici. Osa šroubovice je kolmá na tyto vrstvy. [1]
S dopadajícím bílým světlem poté šroubovice odráží nejvíce tu vlnovou délku, která odpovídá stoupání této šroubovice. Toto stoupání je závislé na teplotě. Díky tomu je barva vrstvy indikátorem teploty.
Tekuté krystaly měří v rozmezí 10 – 120°C. Barvy jsou zde opačné než u bezkontaktní termografie, tj. červená pro studenou a modrá pro teplou.[1]
Kontaktní termografie se využívá buď ve formě spreje, nebo v medicíně častějších termografických desek.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
- NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 439-442. ISBN 80-247-1152-4.
upravit Reference
- ↑ a b NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 442. ISBN 80-247-1152-4.
