Tinnitus

Z WikiSkript

Hodnoceno 2x, počet editací 19, počet autorů 10

Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Jako tinnitus (ušní šelest) označujeme sluchové vjemy, pro které neexistuje zvukový zdroj v zevním okolí.

Objektivní tinnitus je vyvolán skutečným zdrojem zvuku v blízkosti sluchového ústrojí; zvuk slyší nejen pacient.

Tok krve v cévní malformaci (arteriovenózní zkraty), stenóze, aneurysmatu nebo v nádoru, lze ovlivnit stlačením přívodní tepny.
Vzácněji kontrakce svalů středouší, mívá charakter lupání nebo brumu¨.

Sluchový vjem nemá vazbu na skutečný fyzikální zvuk, vnímá jej jen pacient.

Obvykle čisté tóny, šumy či hluky:
- Převodní nedoslýchavost zpravidla doprovází hučení a šumění.
- Percepční nedoslýchavost nejčastěji provází pískání, bzučení, zvonění či syčení.
Někdy i u lézí středouší (např. otoskleróza, tympanoskleróza).
Tinnitus může být první příznak vestibulárního schwannomu.

Popisujeme souměrnost/lateralizaci, intenzitu, charakter, výšku, trvání a ovlivnitelnost.

KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.

HYBÁŠEK, Ivan. Ušní, nosní a krční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 1999. 220 s. ISBN 80-7262-017-7, 80-7184-949-9.