Transkripce
Transkripce je přepis genetické informace z DNA do molekuly RNA. Jedná se v drtivé většině o přepis informace z jednoho genu, sloužícího k tvorbě jedné specifické bílkoviny, kterou buňka v danou chvíli potřebuje. Vlákno RNA se vytvoří na principu komplementarity k vláknu DNA.
Poté, co je informace přepsána, je díky mRNA přenesena na proteosyntetický aparát, kde se podle opsaného pořadí zahájí proteosyntéza.
Obsah |
upravit Iniciace a přepis
- transkripce je enzymatický proces, kdy je jako enzym využívána RNA polymeráza (DNA-dependentní RNA-polymerasa)
- prozkoumávání řetězce má směr od konce 5' ke konci 3'
- RNA polymeráza hledá v DNA startovní sekvenci nukleotidů, tzv. promotor (za jeho rozpoznání je zodpovědná podjednotka enzymu – tzv. sigma faktor)
- ačkoli je molekula DNA dvouřetězcová, je promotor asymetrický, z čehož plyne, že:
- dochází vždy k přepisu jen z jednoho vlákna – vlákno pracovní (smysluplné, +)
- druhé vlákno pro transkripci tohoto genu význam nemá – vlákno paměťové (nesmyslné, −)
- druhé vlákno má samozřejmě zase smysl při transkripci jiných genů
- po rozpoznání promotoru a rozpojování vodíkových můstků se podle komplementarity bází k pracovnímu vláknu DNA nasyntetizuje RNA vlákno
- jakmile polymeráza narazí na stop sekvenci v řetězci, dojde k zastavení přepisu a uvolněná RNA může putovat dále
- základními enzymy podílejícími se na transkripci jsou DNA-dependentní RNA-polymerasy I.– III.:
Označení Lokalizace Produkt I. jadérko pre – rRNA II. jádro pre – mRNA (hnRNA) III. jádro pre – tRNA, 5S rRNA
- na transkripci eukaryot se podílí řada bílkovin – tzv. transkripční faktory (TF)
- rozlišené římskými číslicemi a písmeny
- transkripce je zahájena navázáním TF IID do oblasti TATA boxu
- následuje připojení dalšího TF, RNA polymerasy a dalších TF
- transkripcí u eukaryot vznikají RNA prekurzorového typu, tj. takové, které se teprve posttranskripčními úpravami stávají definitivními funkčními molekulami
upravit Regulační sekvence
- Promotor:
- směřuje k 5' konci pracovního vlákna DNA před začátkem transkripce
- bývá proměnlivé délky, obvykle kolem 300–400 pb;
- jeho funkcí je označení začátku transkripce a podílí se na regulaci její intenzity
- v oblasti promotoru se často vyskytují tzv. signální sekvence:
- 30–40 pb před začátkem transkripce bývá tzv. TATA box ← obsahuje vyšší množství T a A
- další známou signální sekvencí je CCAAT box ← obvykle na pozici 75–80 pb
- u genů, které jsou touto signální sekvencí vybaveny, je její přítomnost podmínkou účinné transkripce
- existuje řada genů, které neobsahují ani TATA ani CCAAT box – jedná se většinou o geny vyskytující se v každé buňce = housekeeping genes (např. geny determinující enzymy citrátového cyklu)
- Enhancery = „zesilovače“:
- jsou to úseky DNA, které mohou být od genu, který ovlivňují, značně vzdáleny
- jde o krátké sekvence, jejichž funkce není ovlivněna vzdáleností od řízeného genu
- mohou působit jak ve směru 5' → 3', tak i naopak
- jejich účinek je podobný jako u promotoru
U bakterií a prokaryot obecně k žádným posttranskripčním úpravám mRNA nedochází. Zato u eukaryotních buněk je situace značně složitější. Primární transkript prochází tzv. sestřihem, kdy jsou z něj odstraněny nekódující sekvence. Lasovitým stáčením primárního transkriptu dochází k odstřižení intronů (části řetězce nekódující žádné aminokyseliny) Kódující úseky (exony) jsou pak pospojovány do finálního řetězce. Opět se zde uplatňují specifické sekvence, které označují hranice mezi introny a exony. Odstřižené introny jsou ihned odbourávány. Primární transkript je na 5' konci vybaven tzv. čepičkou vytvořenou zvláštním nukleotidem (7-methylguanosin, připojený třemi zbytky kyseliny fosforečné) a na opačném 3' konci je vybaven tzv. polyadenilovým koncem (několik set adeninových zbytků).
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Zdroje
ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11.02.2010]. <http://www.stefajir.cz>.
ŠÍPEK, Antonín. Transkripce a posttranskripční úpravy [online]. [cit. 18.04.2010]. <http://genetika.wz.cz/>.