Nápověda
Přidat tuto stránku do vaší knihy
Zobrazit knihu (0 stránek)
Doporučit stránkyTvrdé zubní tkáně
Cementum
|
Acelulární
Acelulární cement tvoří tenkou vrstvičku mineralizované matrix cementu. Jsou do něj zalita tzv. Sharpeyova vlákna.
Celulární
Celulární cement je tvořen lamelami s cementocyty uloženými v lakunách. Cementocyty jsou hvězdicovité buňky s malými krátkými výběžky.
Do cementu vstupují svazky kolagenních vláken zvaných Sharpeyova vlákna.
Sharpeyova vlákna
Sharpeyova vlákna jsou snopce kolagenních vláken procházejících periodontální štěrbinou.
- gingivální – upínají se do volné gingivy. Tvoří tzv. cirkulární vaz, který rozrušujeme před extrakcí zubu.
- transseptální – spojují sousední zuby v řadě při úbytku alveolárního výběžku přibývá těchto vláken
- hřebenová – vycházejí z hřebene alveolu do krčkové oblasti cementu. Působí proti silám na tah.
- horizontální – podporují předchozí vlákna
- šikmá – zachycují hlavní část okluzního zatížení zubu. Působí proti silám na tlak.
- apikální – vedou od apexu zubu ke dnu zubního lůžka
Tomuto uspořádání se říká funkční uspořádání.
Dentinum
[editovat část] Dentin se skládá ze základní hmoty, která je tvořena odontoblasty, a z dentinových tubulů s Tomesovými vlákny. Svým způsobem je vlastně strukturou velmi podobný kosti. Vlivem vyššího stupně mineralizace je však o něco tvrdší. Základní hmotu tvoří kolagenní fibrily I. typu, glykosaminoglykany a kalciové soli jako hydroxyapatit.
Odontoblasty
Odontoblasty jsou štíhlé cylindrické buňky epiteloidního charakteru. Lemují cavum pulpae (dřeňovou dutinu zubu). Jsou orientovány apexem směrem k dentinu. Apikálně mají uložena sekreční granula, ze kterých exocytózou vypuzují základní substanci dentinu. Jádra jsou naopak uložená na opačném konci buněk, tedy na bazální straně.
Tomesovo vlákno
Tomesovo vlákno je dlouhý výběžek z apikálního pólu odontoblastu. Obsahuje mikrotubuly, mikrofilamenta, mitochondrie, mikrovezikuly a naopak zde chybí ribozomy a endoplazmatické retikulum. Na přechodu mezi sklovinou a dentinem se větví do několika konečných větví, které mohou zasahovat až do skloviny. Tato vlákna probíhají v kanálcích – canaliculi dentis.
Typy dentinu
Dentinové kanálky nesměřují k dentinosklovinné hranici přímo, ale esovitě, a to tak, že první konvexita míří vždy směrem k apexu kořene. Kolagenní vlákna vytvářejí síť kolem těchto dentinových tubulů.
- Peritubulární dentin je více mineralizovaný než dentin intertubulární. Rozhraní mezi nimi tvoří Neumanova pochva, která vypadá na barevných histologických preparátech jako membrána.
- Cirkumpulpální dentin se jinak nazývá von Ebnerův. Tvoří ho jemná kolagenní vlákna, která kříží dentinové tubuly v pravém úhlu. V této části dentinu se dentinové tubuly nevětví.
- Plášťový dentin se jinak nazývá von Korffův. Tvoří ho hrubá kolagenní vlákna, která jsou uspořádána radiálně. V této části dentinu se dentinové tubuly větví.
Enamelum
Obecné vlastnosti
Sklovina je ektodermálního původu. Je produkována vnitřními ameloblasty sklovinného orgánu. Jedná se o nejtvrdší tkáň v lidském těle, což je také způsobeno tím, že je to nejvíce mineralizovaná tkáň v těle. Hlavním minerálem je fluorohydroxyapatit. Sklovina má namodralou až lehce nažloutlou barvu.
Prizmata a proužky
Skládá se ze sklovinných hranolů – prizmat. Ta jsou polygonální, arkádovitá a oválná. Vedou od dentinosklovinné hranice kolmo k povrchu. Trochu se vlní vlevo a vpravo; v sousedních prizmatech vždy opačně. To vyvolává optický jev – Hunter-Schregerovy proužky (vedou kolmo k povrchu zubu). Retziusovy proužky jsou naproti tomu koncentricky uspořádané, protože znázorňují nerovnoměrně probíhající postupnou mineralizaci skloviny. Prizmata jsou prostoupena jehlicemi hydroxyapatitu, které jsou větší než v kosti či dentinu. Jsou orientovány rovnoběžně s osou prizmatu. Každé prizma je obklopeno tenkou membránou (membrana prismatis) o tloušťce 0,1–0,2 μm. Mezi prizmaty je tzv. interprizmatická substance. V ní jsou jehlice hydroxyapatitu uspořádány nerovnoměrně.
Odkazy
Související články
Použitá literatura
- KLIKA, Eduard, et al. Histologie pro stomatology: učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. 448 s.
- JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY. Základy histologie. 1. v ČR vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.
