Vedlejší dutiny nosní

Vedlejší nostní dutiny (sinus paranasales) obklopují v lebce dutinu nosní. Jsou párové. S nosní dutinou jsou paranasální dutiny spojeny úzkým vývodem, který může být v případě rozsáhlejší neléčené infekce obstruován, což může vést ke vzniku onemocnění zvaného sinusitida.

Nacházejí se:

• v horní čelisti (sinus maxillaris)
• v kosti čelní (sinus frontalis)
• v kosti čichové (sinus ethmoidales)
• v kosti klínové (sinus sphenoidales)

Zakládají se již prenatálně jako drobné výchlipky nosního epitelu do okolní chrupavky, jejich vývoj však probíhá až postnatálně a konečnou podobu získávají v dospělosti. Jsou zcela vystlány sliznicí s víceřadým cylindrickým epitelem. Oproti epitelu nosní dutiny obsahuje méně pohárkových buněk a žlázek. Funkce paranasálních dutin je nejasná, pravděpodobně se tvoří na to, aby odlehčily lebku, dále fungují jako rezonanční prostory při tvorbě hlasu a možná se i částečně podílí na zvlhčování vdechovaného vzduchu.

Obsah 1 Funkce 2 Sinus maxillaris 3 Sinus frontalis 4 Sinus ethmoidales 5 Sinus sphenoidales 6 Cévní a nervové zásobení 6.1 Tepny 6.2 Žíly 6.3 Mízní cévy 6.4 Inervace 7 Odkazy 7.1 Související články 7.2 Použitá literatura

upravit Funkce

Paranasální dutiny významně zvětšují objem nosní dutiny. Jejich význam spočívá v úpravě vdechovaného vzduchu, který je zde částečně ohříván, zbavován nečistot a zvlhčen. Další význam paranasálních dutin je zejména ve tvorbě hlasu, který je díky odlišnému rozsahu dutin a jejich individuálnímu tvaru pro každou osobu charakteristický. V patologii mají paranasální dutiny velký podíl na vzniku infekcí. Vzhledem k jejich blízkému kontaktu s okolními strukturami, jako jsou zubní alveoly, orbita a zejména dutina lebeční, může infekce přestoupit z dutin do těchto struktur a v krajním případě způsobit i zánět mozkových blan.

upravit Sinus maxillaris

• největší paranasální dutina – objem dutin obou stran je cca 25 cm³;
• nachází se v corpus maxillae a v začátcích výběžků maxilly;
• spodní plocha zasahuje až do blízkosti alveolů 1. a 2. stoličky v horní čelisti – kořeny stoliček mohou proniknout až do dutiny (→ nebezpeční při extrakci – šíření infekce z dutiny ústní do sinu);
  • hiatus semilunaris – má tvar úzké štěrbiny, táhne se dorsokaudálním směrem, vyústění do středního nosního průchodu
• do předního okraje hiatu jsou otevřeny i další dutiny – sinus ethmoidales anteriores (tzv. infundibulum ethmoidale) a sinus frontalis (variabilně).

upravit Sinus frontalis

• v os frontale, od místa glabely zasahuje individuálně vysoko do šupiny;
• je prstovitě rozdělen;
• objem je cca 15 cm³;
• rozdělem často asymetricky – septum sinuum frontalium;
• ústí variabilně – infundibulum frontoethmoidale – společný vývod se sinus ethmoidales anteriores;
• ductus nasofrontalis – meatus nasi medius před hiatus maxillaris (semilunaris).

upravit Sinus ethmoidales

Na obou stranách kosti čichové je větší počet dutinek (3–18) – cellulae ethmoidales – ty jsou pak propojeny do skupin.

• cellulae ethmoidales anteriores – přední čichové sklípky – jejich laterální stěna zasahuje až ke stěně orbity, od které je oddělena pomocí lamina papyracea, což trefně vystihuje její redukovanou šířku, která proto představuje velké nebezpečí pro přechod infekce z dutinek do orbity.
  • 1/2 až 2/3 všech dutinek čichové kosti;
  • nacházejí se od stěny nosní dutiny po laminu orbitalis ossis ethmoidalis;
  • vyklenutí – bulla frontalis et bulla ethmoidalis;
  • infundibulum ethmoidale – obvyklé vyústění ;
• cellulae ethmoidales mediae – nekonstantně samostatné;
  • některé dutinky ze zadního okraje předních sklípků, které ústí samostatně do středního nosního průchodu;
• cellulae ethmoidales posteriores – dvě až tři dutinky;
  • ústí samostatně do horního nosního průchodu.

upravit Sinus sphenoidales

• párové dutiny oddělené sagitální přepážkou – septum sinuum sphenoidalium – často asymetrické;
• celkový objem cca 6 cm³;
• apertura sinus sphenoidalis – otvor do recessus sphenoethmoidalis (v horním nosním průchodu).

upravit Cévní a nervové zásobení

upravit Tepny

• a. ophtalmica
  • a. ethmoidalis anterior
  • a. ethmoidalis posterior
• a. maxillaris
  • a. sphenopalatina
    • aa. nasales posteriores
    • rr. septales posteriores
  • a. infraorbitalis
  • a. alveolaris superior posterior

upravit Žíly

• plexus cavernosi concharum → plexus pterygoideus → plexus pharyngeus

upravit Mízní cévy

• nodi lymphatici retropharyngei
• nodi lymphatici cervicales profundi

upravit Inervace

• n. ophthalmicus
  • n. ethmoidalis anterior
    • rr. nasales interni
    • rr. nasales laterales
    • rr. nasales mediales
    • r. nasalis externus
  • n. ethmoidalis posterior
• n. maxillaris
  • rr. nasales posteriores superiores mediales
  • rr. nasales posteriores superiores laterales
  • n. nasopalatinus
• n. olfactorius + n. terminalis (vomeronasalis)

upravit Odkazy

upravit Související články

• Nosní dutina
• Kosti neurocrania
• Horní cesty dýchací
• Kosti splanchnocrania

upravit Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. ISBN 80-247-0143-X.