Vlastnosti zvuku

Z WikiSkript

Hodnoceno 4x, počet editací 6, počet autorů 6

Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)

Přejít na: navigace, hledání

Zvuk = vibrace pružného prostředí ve frekvenčním rozsahu lidského ucha (16 Hz–20 kHz).

Nižší = infrazvuk, vyšší = ultrazvuk.

Fyzikální akustika – fyzikální zákonitosti šíření zvuku (intenzita nebo frekvence zvuku).

Fyziologická akustika – akustika sluchu a řeči (hlasitost, výška zvuku…)

Zvukové vlnění je deformace šířící se prostředím, částice se při ní netransportují ale kmitají.

$c = \sqrt{\frac{\kappa p} {\rho}}$

κ = Poissonova konstanta, ρ = hustota plynu, p = tlak plynu

$c = \sqrt{\frac{K} {\rho}}$

K=modul objemové pružnosti

$\lambda = \frac{c}{f}$

Akustický tlak: v místě amplitudy akustické rychlosti částic je maximální i akustický tlak způsobený periodickým zhušťováním a zřeďováním prostředí.

Intenzita zvuku: energie, která projde jednotkovou plochou kolmou na směr šíření zvuku za jednotku času (W·m⁻²).
Prahová intenzita zvuku (I) o frekvenci 1 kHz: intenzita, kterou zdravé lidské ucho již slyší: 10⁻¹² W·m⁻².
Hladina intenzity zvuku (L) se vyjadřuje v relativních jednotkách, belech (popř. decibelech).

$L = 10log\frac{I}{I_0} (dB)$

kde I₀=základní intenzita (obvykle 10^-12 W.m^-2)

upravit Odkazy

KUBATOVA, Senta. Biofot [online]. [cit. 2011-01-31]. <http://uloz.to/1162346/biofot.doc>.