Vyšetření sluchu

• Vyšetření sluchu patří k běžným lékařským úkonům.
• U větších dětí a dospělých – pomocí řeči, ladiček a konvenční audiometrie.
• U malých dětí zvukovými hračkami.
• U obou skupin – tympanometrie, objektivní audiometrie, otoakustické emise.

Obsah 1 Vyšetření pomocí řeči 2 Vyšetření ladičkami 2.1 Weberova zkouška (W) 2.2 Rinneho zkouška (R) 2.3 Schwabachova zkouška (Sch) 3 Tónová audiometrie 4 Audiometrie řeči 5 Nadprahová audiometrie 6 Otoakustické emise 7 Objektivní audiometrie 8 Tympanometrie 9 Vyšetření při podezření na simulaci 10 Odkazy 10.1 Související články 10.2 Zdroj 10.3 Použitá literatura

upravit Vyšetření pomocí řeči

• Provádíme plným hlasem – vox magna (V), nebo šepotem – vox sibilans (vs).
• V nehlučné místnosti, dlouhé aspoň 6 m.
• Používáme slova, která obsahují nízké, střední a vysoké formanty:
  • hluboké – slova s „u“ – hůl, půl, auto, ucho;
  • střední – slova s „a“ a „o“ – voda, kabát, tabák, zahrada, okno;
  • vysoké – slova s „i“, „e“ a se sykavkami – měsíc, tisíc, číslice.
• Provádíme monoaurálně, druhé ucho je zakryté.
• Vyšetřovaný sedí vyšetřovaným uchem k lékaři, pacient by se neměl na lékaře dívat.
• Hodnocení:
  • normální sluch – více než 10 m pro hlasitou řeč, a více než 6 m pro šepot;
  • zhoršení vysokých slov – soudíme na percepční nedoslýchavost (v záznamu značíme „i“);
  • horšení u středních a hlubokých hlásek značíme „a“ , „u“ – převodní nedoslýchavost.

upravit Vyšetření ladičkami

• Důležité k odlišení převodní a percepční nedoslýchavosti.
• Používáme ladičku s komorním a s patkou.

upravit Weberova zkouška (W)

• Rozezvučenou ladičku dáme do střední čáry na temeno, ptáme se pacienta, kde ji slyší více.
• Když lateralizuje do ucha hůře slyšícího → převodní vada tohoto ucha.
• Když lateralizuje do ucha lépe slyšícího → to druhé má percepční vadu.
• Lateralizaci označujeme (W→), normální nález (‹W›).

upravit Rinneho zkouška (R)

• Srovnává slyšení kostního a vzdušného slyšení téhož ucha.
• Zdravé ucho a percepčně nedoslýchavé slyší déle ladičku vzdušně než přes kost → tedy Rinneho zkouška je pozitivní (R+).
• U převodní nedoslýchavosti – nemocný slyší lépe a déle kostní vedení (R−).

upravit Schwabachova zkouška (Sch)

• Srovnáná délku kostního slyšení nemocného a lékaře.
• Slyší-li ladičku na planum mastoideum pacient stejně dlouho jako lékař → Schwabach normální (Sch norm).
• Slyší-li lékař déle než nemocný → ucho pacienta má percepční nedoslýchavost → Schwabach zkrácený (Sch zkr).
• Slyší-li nemocný déle než lékař → ucho pacienta má převodní nedoslýchavost → Schwabach prodloužený (Sch prodl).

upravit Tónová audiometrie

• Provádí se přístrojem, který generuje tóny o určitém kmitočtu (Hz) a intenzitě (dB).
• Tón vede pacientovi do ucha buď vzdušním nebo kostním sluchadlem.
• Obvykle se provádí v rozsahu 125 Hz do 10 kHz, od −10 dB do 100 dB.
• Máme za cíl vyhledat sluchový práh – nejnižší intenzitu při dané frekvenci, kdy vyšetřovaný tón slyší.
• Výsledek zapíšeme do audiogramu:
  • kostní vedení čárkovaně, vzdušné plnou čarou,
  • pravé ucho červeně, levé modře,
• hodnocení – normální je sluch do 15 dB ztrát,
  • percepční porucha – pokles bude jak složky kostní tak vzduchové, větší pokles ve vyšších tónech,
  • převodní porucha – pokles bude u vzdušného vedení, kostní bude normální,
  • smíšená – kombinace.

upravit Audiometrie řeči

• Používáme slovní sestavy o 10 slovech s vyvážením slov se středními, vysokými a nízkými formantami.
• Přehrávají se pacientovi v různé intenzitě a on je opakuje.
• Zanáší se počet správných odpovědí v závislosti na intenzitě.
• Hodnocení:
  • převodové poruchy – křivka si uchovává esovitý tvar, je ale posunuta do vyšších intenzit.
  • percepční nedoslýchavost se projevuje diskriminací řeči – nižší rozlišovací skóre.
    • Nemocný slyší, ale nerozumí a zvyšováním intenzity se to obvykle nevylepší.
• Význam též pro stanovení účelnosti nošení sluchadel.

upravit Nadprahová audiometrie

• Pro rozlišení poruchy ve vláskových buněk nebo v n. VIII..

upravit Otoakustické emise

• Vychází z poznatku, že zdravé ucho generuje periodickým kmitáním zevních řad vláskových buněk zvuky, které jsou mj. emitovány středouším ven, ty je pak možné zaznamenat a analyzovat
• Jsou tvořeny spontánně nebo jako ozvěna na zvukový podnět.
• Emise může pohltit porucha v převodním systému.
• Při jejich nepřítomnosti je třeba ucho vyšetřit tympanometricky.
• Metoda je jednoduchá, používá se ke screeningu u rizikových novorozenců

upravit Objektivní audiometrie

• Většina předchozích metod vyžaduje spolupráci pacienta (je tedy subjektiví).
• Objektivní audiometrie se uplatňuje u malých dětí, duševně labilních, pro volní zábrany…
• Je to metoda na principu akčních potenciálů.
• Podle toho, kde ty potenciály snímáme (záleží to na časovém odstupu po impulsu – kam až to stačí doběhnout) rozlišujeme:
  • ECPG – elektrokochleografie;
  • BERA – kmenová audiometrie;
  • CERA – korová audiometrie.
• Vyšetření je časově náročné.
• Metoda přispívá k topodiagnostice léze.

upravit Tympanometrie

• Měří přímo mechanické a akustické vlastnosti bubínku a nepřímo tím měříme vlastnosti převodního systému pomocí odrazu zvuku. V podstatě měříme komplianci (poddajnost) bubínku
• Přístroj vyšle zvuk a mění změny tlaku v olivou uzavřeném zevním zvukovodu, pak zpětně mikrofonem snímá intenzitu zvuku reflektovaného bubínkem.
• Tympanometrická křivka:
  • křivka typu A – normální, má vrchol při tlaku, který odpovídá tlaku ve středouší (vypadá jako hora nebo stan);
  • křivka typu B – při podtlaku ve středouší – vrchol je posunut vlevo;
  • křivka typu C – pokud je ve středouší místo vzduchu tekutina – vede to k oploštění křivky.
• Podajnost bubínku se mění zapojením středušních svalů → stapediální reflex – nastupuje při intenzitách 75–85 dB.
  • Sluchový vjem se přenese na n. VII. a m. stapedius

upravit Vyšetření při podezření na simulaci

• Simulace jednostranné hluchoty – zkouška pomocí Barányho ohlušovače.
  • Vychází z automatické kontroly intenzity řeči sluchem. Necháme pacienta hlasitě počítat a během toho mu ohlušovačem vyřadíme sluch zdravého ucha. Pokud to zbylé ucho je hluché, přestane se slyšet a dojde ke zvýšení a zesílení hlasu a zrychlení tempa. Pokud simuluje a na ucho slyší, počítá stále stejně.
• Simulace oboustranné hluchoty – podobně za pomoci dvou ohlušovačů.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Audiometrie
• Vlastnosti zvuku
• Sluch
• Nedoslýchavost
• Klasifikace sluchových poruch

upravit Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.

upravit Použitá literatura

• KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.