Vzteklina

Vzteklina (rabies, lyssa) je virové infekční onemocnění, které se šíří z divokých i domácích zvířat. Jakmile propuknou klinické příznaky, je choroba vždy smrtelná.^[1]

ČR je od roku 2004 považována za „Rabies-free“ (v ČR se vzteklina nevyskytuje). V ČR se lze setkat s importovanou vzteklinou nebo se vzteklinou po kousnutí netopýrem. Zvýšené riziko vztekliny je při hranicích s Polskem a Slovenskem (tyto země nejsou „Rabies-free“).

upravit Patogeneze

• primární encefalitida způsobená lyssavirem, patřící do skupiny Rhabdoviridae^[2]
• přenáší se slinami zvířete při pokousání či infikovaným škrábnutím
• virus se z místa kontaminace do CNS šíří perineurálně
• o délce inkubace rozhoduje vzdálenost poranění od hlavy (2 týdny až několik měsíců)

upravit Patologicko-anatomický obraz

• v cytoplazmě napadených buněk inkluzní Negriho tělíska
• virus napadá kůru mozkovou, oblongatu, jádra hlavových nervů a spinální ganglia

upravit Klinické příznaky

• po inkubaci se objeví nespecifické příznaky – zvýšená únavnost, emoční labilita, poruchy spánku, napětí v jizvě
• posléze paroxyzmy křečí – faryngospasmy s dysfágií, hydrofobie
• profúzní salivace a pocení
• smrt za pár dní za příznaků hyperpyrexie a selhání srdce

upravit Diferenciální diagnostika

Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit tetanus.

upravit Léčba

Léčba vztekliny neexistuje.

upravit Profylace

Nutné je nechat vyšetřit zvíře veterinářem. Při kousnutí infikovaným zvířetem nebo zvířetem s rizikem vztekliny je nutná tzv. postexpoziční profylace. Jedná se o kombinaci aktivní (vakcína) a pasivní (antirabické heterologní koňské sérum) imunizace. Vakcína se podává v 5 dávkách ve schémata 0-3-7-14-28. U cestovatelů a veterinářů je možná i preexpoziční profylaxe.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Prevence vztekliny

upravit Externí odkazy

• Vzteklina (česká wikipedie)
• Rabies (anglická wikipedie)

upravit Zdroj

1. ↑ SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
2. ↑ POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén-Karolinum, 2007. s. 297-299. ISBN 978-80-7262-494-2.

upravit Použitá literatura

• BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.