Weber-Fechnerův zákon

Hodnoceno 3x, počet editací 4, počet autorů 4   

   Děkujeme za Vaše hodnocení (4★)   

Weber-Fechnerův zákon charakterizuje vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu působícího na receptor a subjektivním vjemem intenzity (počitkem), které toto působení vyvolá. Pojmenován je po německém lékaři E. H. Weberovi (1795–1878) a německém psychologovi G. Th. Fechnerovi (1801–1887).

Weber-Fechnerův zákon lze matematicky popsat například následujícím vztahem:

Tento vztah lze upravit vyřešením příslušné diferenciální rovnice na známou formuli:

• S – intenzita subjektivního vjemu;
• k – konstanta;
• I – fyzikální intenzita podnětu působícího na receptor;
• I₀ – prahová intenzita, tedy absolutně nejnižší možná intenzita, jakou je schopný jedinec vnímat.

K názozné interpretací matematického popisu pomůže, když si diferenciál v první rovnici nahradíme malou změnou Δ:

Vztah lze pak chápat tak, že subjektivně vnímaná malá změna počitku je přímo úměrná malé změně intenzity podnětu a nepřímo úměrná intenzitě počitku. To znamená, že například:

Důvodem pro takovéto chování receptorů je zřejmě především to, že je umožněn současně vysoký rozsah vnímaných fyzikálních intenzit a vysoká rozlišovací schopnost alespoň při nízkých intenzitách.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.