Zajištění žilního přístupu

Obsah 1 Možnosti punkčních přístupů 2 Postup při zajištění periferní žíly 3 Komplikace žilních přístupů 4 Barevné značení periferních žilních kanyl 5 Odkazy 5.1 Související články 5.2 Externí odkazy 5.3 Zdroj

1. Venepunkce – nabodnutí žíly a zavedení kanyly nebo katetru:
   1. periferní žíly – v loketní jamce (v. basilica, v. cephalica), na předloktí a hřbetu ruky;
   2. centrální žíly – v. subclavia, v. jugularis externa nebo interna, vzácně v. femoralis (centrální žilní katetr = katetr, jehož konec leží v duté žíle).
2. Venesekce – chirurgické obnažení žíly, její otevření a zavedení kanyly (není-li možné provést venepunkci, např. jsou-li žíly kolabovány při velké krevní ztrátě) – v. basilica, v. cephalica, v. jugularis externa, v. saphena magna.
3. Intraoseální žilní přístup – je-li pokus o kanylaci žíly neúspěšný, speciální jehla se závitem se zavádí do dřeně dlouhých kostí (tibie pod tuberositas tibiae, distální část femuru, nad vnitřním kotníkem, do spina iliaca)

• Žilní přístupy slouží k aplikaci intravenosních infuzí (indikace: podávání náhradních roztoků při krevní ztrátě, při anestézii, dlouhodobé podávání antibiotik, parenterální výživy…) nebo krevních transfúzí, případně k monitorování hemodynamiky (měření centrálního žilního tlaku…).
• Při rozhodování o venepunkci nebo venesekci dáváme přednost HK nebo krku (na DK je riziko vzniku flebotrombózy) a provádíme ji co nejperiferněji (aby bylo možno stejnou žílu napíchnout vícekrát) a pokud možno ne nad kloubem (aby pacient nebyl omezován v pohybu).

upravit Možnosti punkčních přístupů

1. katetr přes jehlu;
2. katetr skrze jehlu;
3. katetr skrze kanylu;
4. po drátěném vodiči (Seldingerova technika).

• Při zavádění centrálního žilního katetru (užívá se Seldingerova technika) je nejčastější komplikací pneumotorax, po každém zavedení centrálního žilního katetru je třeba provést RTG snímek plic ke kontrole polohy katetru a k vyloučení pneumotoraxu.

upravit Postup při zajištění periferní žíly

Provádíme na přístupné periferní žíle. Nejčastěji v. basilica, v. cephalica, vény na předloktí, hřbetu ruky. Ve výjimečných případech lze použít i žíly dolních končetin případně krku. Postupujeme obdobně jako při odběru žilní krve. Pracujeme vždy v rukavicích.

1. Nasazení škrtidla (turniketu);
2. vyhledání vhodné žíly;
3. pečlivá desinfekce místa vpichu;
4. zavedení kanyly do žíly;
5. uvolnění turniketu;
6. zajištění kanyly proti pohybu;
7. vyjmutí jehly a ponechání plastového katetru;
8. napojení na příslušnou infuzi.

upravit Komplikace žilních přístupů

1. Propíchnutí žíly;
2. paravenosní aplikace léku;
3. vzduchová embolie;
4. zánět a trombóza v místě vpichu;
5. pneumotorax, hemotorax;
6. u dlouhodobě zavedených katetrů: trombóza, infekce až katetrová sepse.

upravit Barevné značení periferních žilních kanyl

Barevné značení žilních kanyl
Velikost v Gauge	24	22	20	18	17	16	14
Barva	žlutá	modrá	růžová	zelená	bílá	šedá	oranžová
Zevní průměr (mm)	0,7	0,9	1,1	1,3	1,5	1,7	2,2
Vnitřní průměr (mm)	0,4	0,6	0,8	1,0	1,1	1,3	1,7
Průtok (ml/min)	13	36	61	103/96	128	196	343
Délka vpichu (mm)	19	25	33	33/45	45	50	50

upravit Odkazy

upravit Související články

• Zajištění periferního žilního přístupu - podrobně
• Centrální žilní katetr
• Kanylace centrální žíly (pediatrie)
• Arteriální katetr
• Kanylace tepny - podrobně
• Zavedení Swan-Ganzova katetru (pediatrie)
• Intraoseální infuze
• Seldingerova technika

upravit Externí odkazy

• Kanylace periferní žíly
• Přehled přístupů do žilního řečiště - včetně intraosseálního přístupu

upravit Zdroj

• PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. -]. <http://langenbeck.webs.com>.