Zajištění žilního přístupu

Z WikiSkript


Centrální žilní katetr
  1. Venepunkce – nabodnutí žíly a zavedení kanyly nebo katetru:
    1. periferní žíly – v loketní jamce (v. basilica, v. cephalica), na předloktí a hřbetu ruky;
    2. centrální žíly – v. subclavia, v. jugularis externa nebo interna, vzácně v. femoralis (centrální žilní katetr = katetr, jehož konec leží v duté žíle).
  2. Venesekce – chirurgické obnažení žíly, její otevření a zavedení kanyly (není-li možné provést venepunkci, např. jsou-li žíly kolabovány při velké krevní ztrátě) – v. basilica, v. cephalica, v. jugularis externa, v. saphena magna.
  3. Intraoseální žilní přístup – je-li pokus o kanylaci žíly neúspěšný, speciální jehla se závitem se zavádí do dřeně dlouhých kostí (tibie pod tuberositas tibiae, distální část femuru, nad vnitřním kotníkem, do spina iliaca)
  • Žilní přístupy slouží k aplikaci intravenosních infuzí (indikace: podávání náhradních roztoků při krevní ztrátě, při anestézii, dlouhodobé podávání antibiotik, parenterální výživy…) nebo krevních transfúzí, případně k monitorování hemodynamiky (měření centrálního žilního tlaku…).
  • Při rozhodování o venepunkci nebo venesekci dáváme přednost HK nebo krku (na DK je riziko vzniku flebotrombózy) a provádíme ji co nejperiferněji (aby bylo možno stejnou žílu napíchnout vícekrát) a pokud možno ne nad kloubem (aby pacient nebyl omezován v pohybu).

Možnosti punkčních přístupů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

IV kanyla
IV kanyla – umístění
  1. Katetr přes jehlu;
  2. katetr skrze jehlu;
  3. katetr skrze kanylu;
  4. po drátěném vodiči (Seldingerova technika).
  • Při zavádění centrálního žilního katetru (užívá se Seldingerova technika) je nejčastější komplikací pneumotorax, po každém zavedení centrálního žilního katetru je třeba provést RTG snímek plic ke kontrole polohy katetru a k vyloučení pneumotoraxu.

Postup při zajištění periferní žíly[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Provádíme na přístupné periferní žíle. Nejčastěji v. basilica, v. cephalica, vény na předloktí, hřbetu ruky. Ve výjimečných případech lze použít i žíly dolních končetin případně krku. Postupujeme obdobně jako při odběru žilní krve. Pracujeme vždy v rukavicích.

  1. Nasazení škrtidla (turniketu);
  2. vyhledání vhodné žíly;
  3. pečlivá desinfekce místa vpichu;
  4. zavedení kanyly do žíly;
  5. uvolnění turniketu;
  6. zajištění kanyly proti pohybu;
  7. vyjmutí jehly a ponechání plastového katetru;
  8. napojení na příslušnou infuzi.

Komplikace žilních přístupů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Propíchnutí žíly;
  2. paravenosní aplikace léku;
  3. vzduchová embolie;
  4. zánět a trombóza v místě vpichu;
  5. pneumotorax, hemotorax;
  6. u dlouhodobě zavedených katetrů: trombóza, infekce až katetrová sepse.

Barevné značení periferních žilních kanyl[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Intravenózní katetry
Barevné značení žilních kanyl
Velikost v Gauge 24 22 20 18 17 16 14
Barva žlutá modrá růžová zelená bílá šedá oranžová
Zevní průměr

(mm)

0,7 0,9 1,1 1,3 1,5 1,7 2,2
Vnitřní průměr

(mm)

0,4 0,6 0,8 1,0 1,1 1,3 1,7
Průtok

(ml/min)

13 36 61 103/96 128 196 343
Délka vpichu

(mm)

19 25 33 33/45 45 50 50

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]