Zajištění dýchacích cest během anestézie

Z WikiSkript

Definice[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Úkony vedoucí k zajištění trvalé průchodnosti dýchacích cest pacienta.

Historie[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Cca 3000 př.n.l. – Bible Starý zákon – umělé dýchání asfyktickým novorozencům – „Porodní bába Puah přiložila svá ústa k ústům dítěte, a to se rozplakalo.“
  • 1275 př.n.l. – bitva u Kadéše – bimanuální předsunutí čelisti.
  • 960 n. l. – Avicena – v díle Kanón medicíny popisuje metodu připomínající endotracheální intubaci. – „Dle potřeby zavést hrdlem stříbrnou trubičku k podpoře dýchání“.
  • 1732 – skotský chirurg Tossach – dýchání z úst do úst.
  • 1794 – John Herhold a Carl Rasn – dýchání z úst do úst, úvahy o použití tracheální rourky.
  • 1900 – Franz Kuhn – intubace za pomocí „autoskopu“.
  • Chevalier Jackson – zdokonalení autoskopu a přejmenování na laryngoskop.
  • J.W.Magil a Robert R. Macintosh další zdokonalování laryngoskopu a techniky endotracheální intubace.
  • 1956 – Peter Safar – dýchání z úst do úst, záklon hlavy a uzavření nosu (Trojtý hmat) při první pomoci a resuscitaci.
  • 1983 – Archie Brain – laryngeální maska.


Anatomie[upravit upravit | editovat zdroj]

Neinvazivní techniky[upravit upravit | editovat zdroj]

Tyto techniky jsou používány zejména při první pomoci a slouží k uvolnění horních dýchacích cest.

  • Dvojitý manévr (rukou na čele provádíme záklon, prsty druhé ruky zvedají bradu).
  • Trojitý manévr (záklon, tlačení mandibuly nahoru a dopředu).
  • Stabilizovaná poloha.
  • Heimlichův manévr – tlak na epigastrium.
  • Gordonův manévr – úder mezi lopatky.
S pomůckami

Předpokladem pro úspěšnou ventilaci s pomůckami jsou volné dýchací cesty (odstranění jakýchkoli volných předmětů z dutiny ústní) při urgentních situacích je někdy třeba odsát sekret z dutiny ústní.

  • Obličejová maska, nosní maska:
    • dbát na správné přiložení masky na obličej pacienta – nos a ústa musí být dokonale obemknuta maskou aby nedocházelo k úniku vzduchu mimo dýchací cesty pacienta (často obtížné, zejména u osob s vyjmutou zubní protézou);
    • důležitá je poloha hlavy tzv. čichací poloha (anteflexe krční páteře, reklinace v alantookcipitálním kloubu);
    • pokud i při optimální pozici hlavy, výběru správné velikosti a polohy masky nelze dosáhnout optimální ventilace pacienta můžeme si pomoci invazivními pomůckami (Guedel nebo Wendel tubus viz níže).
  • Prodýchávání pacienta pomocí masky je spolehlivý způsob zajištění dostatečné ventilace pacienta.

Invazivní techniky[upravit upravit | editovat zdroj]

Slouží k zprůchodnění a udržení průchodnosti dýchacích cest za použití speciálních pomůcek.

  • Vzduchovody ústní (Guedel) a nosní (Wendel);
    • zavádíme v bezvědomí nebo anestezii – při vědomí mohou vyvolat dávící reflex.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Zajištění dýchacích cest.


Laryngeální maska[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Výhody:
    • jednoduchý způsob zavádění,
    • není třeba svalová relaxace,
    • menší riziko poškození hlasivek,
    • celý postup je rychlejší než endotracheální intubace.
  • Nevýhody:
    • pharyngeální a laryngeální reflexy při nedostatečné hloubce anestezie,
    • žádná ochrana před aspirací žaludečního obsahu,
    • poškození nervů tlakem nafouklé laryngeální masky (N. lingualis, N. laryngeus recurrens, N. hypoglossus).
  • Kontraindikace
    • pacient není lačný nebo je riziko aspirace,
    • nízká plicní compliance a vysoká plicní rezistence,
    • insuficience kardie nebo hiátové hernie,
    • adipositas (extrémní hmotnosti),
    • obstrukce dýchacích cest,
    • výkony, při kterých musí být spolehlivě zajištěny dýchací cesty.
  • Video

Play.png Zavádění laryngeální masky – YouTube instruktáž (anglicky)

Endotracheální intubace[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Invazivní zajištění dýchacích cest za pomoci endotracheálního tubusu a přímé laryngoskopie.
  • Orotracheální × nasotracheální.
  • Využívána u operací zajména v obl. hrudníku, břicha, hlavy a krku, delších výkonů.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Endotracheální intubace.


Crush úvod do anestezie (Rapid sequence induction)[upravit upravit | editovat zdroj]

Použití při vysokém riziku aspirace (nelačný pacient, ileus atd.).

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Crush úvod do anestezie.


Obtížná intubace[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Stav, kdy potřebujeme k běžné laryngoskopii a intubaci více než tři pokusy nebo trvá déle něž 10 minut.
  • Obtížná laryngoskopie při intubaci je složitá zejména:
    • U těhotných, při hyperplazii štítné žlázy, u epiglottitis, omezené hybnosti krční páteře, malé dutiny ústní, popáleninových stavů, …
    • Hodnocení obtížnosti pomocí skóre Cormack and Lehane.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Obtížná intubace.


Tracheostomie[upravit upravit | editovat zdroj]

Zavedení intubační rourky přes chirurgicky vytvořený otvor do průdušnice k zajištění ventilace. Na rozdíl od koniotomie se nejedná o čistě akutní výkon a může být dlouhodobě.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Tracheostomie.


Koniopunkce, Koniotomie[upravit upravit | editovat zdroj]

Akutní výkon k zajištění dýchacích cest. Vytvoření komunikace s tracheou v oblasti lig. cricothyroideum k zajištění ventilace.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Koniotomie.


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Video[upravit upravit | editovat zdroj]

Play.png Endotracheální intubace (anglicky)

Play.png Zajištění dýchacích cest (anglicky)

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]


Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • KRETZ, Franz-Josef a Frank TEUFEL. Anästhesie und Intensivmedizin. 1. vydání. Heidelberg : Springer, 2006. 695 s. ISBN 3-540-62739-1.
  • HECK, Michael a Michael FRESENIUS. Repetitorium Anästhesiologie. 5. vydání. Heidelberg : Springer, 2007. 642 s. ISBN 978-3-540-46575-1.