Zajištění dýchacích cest během anestézie

Obsah 1 Definice 2 Historie 3 Anatomie 4 Neinvazivní techniky 5 Invazivní techniky 5.1 Laryngeální maska 6 Endotracheální intubace 7 Crush úvod do anestezie (Rapid sequence induction) 8 Obtížná intubace 9 Tracheostomie 10 Koniopunkce, Koniotomie 11 Odkazy 11.1 Video 11.2 Externí odkazy 11.3 Použitá literatura

upravit Definice

• Úkony vedoucí k zajištění trvalé průchodnosti dýchacích cest pacienta.

upravit Historie

• cca. 3000 př.n.l. – Bible Starý zákon – umělé dýchání asfyktickým novorozencům – „Porodní bába Puah přiložila svá ústa k ústům dítěte, a to se rozplakalo.“
• 1275 př.n.l. – bitva u Kadéše – bimanuální předsunutí čelisti.
• 960 n.l. – Avicena – v díle Kanón medicíny popisuje metodu připomínající endotracheální intubaci. – „Dle potřeby zavést hrdlem stříbrnou trubičku k podpoře dýchání“.
• 1732 – skotský chirurg Tossach – dýchání z úst do úst.
• 1794 – John Herhold a Carl Rasn – dýchání z úst do úst, úvahy o použití tracheální rourky.
• 1900 – Franz Kuhn – intubace za pomocí „autoskopu“.
• Chevalier Jackson – zdokonalení autoskopu a přejmenování na laryngoskop.
• J.W.Magil a Robert R. Macintosh další zdokonalování laryngoskopu a techniky endotracheální intubace.
• 1956 – Peter Safar – dýchání z úst do úst, záklon hlavy a uzavření nosu (Trojtý hmat) při první pomoci a resuscitaci.
• 1983 – Archie Brain – laryngeální maska.

upravit Anatomie

• Horní dýchací cesty – nosní dutiny, nasopharynx, larynx.
• Dolní dýchací cesty – trachea, bronchy (hlavní, lobární, segmentární), bronchioly, ductus alveolaris, alveoly.

upravit Neinvazivní techniky

Tyto techniky jsou používány zejména při první pomoci a slouží k uvolnění horních dýchacích cest.

• Dvojitý manévr (rukou na čele provádíme záklon, prsty druhé ruky zvedají bradu).
• Trojitý manévr (záklon, tlačení mandibuly nahoru a dopředu).
• Stabilizovaná poloha.
• Heimlichův manévr – tlak na epigastrium.
• Gordonův manévr – úder mezi lopatky.

S pomůckami:

Předpokladem pro úspěšnou ventilaci s pomůckami jsou volné dýchací cesty (odstranění jakýchkoli volných předmětů z dutiny ústní) při urgentních situacích je někdy třeba odsát sekret z dutiny ústní.

• Obličejová maska, nosní maska:
  • dbát na správné přiložení masky na obličej pacienta – nos a ústa musí být dokonale obemknuta maskou aby nedocházelo k úniku vzduchu mimo dýchací cesty pacienta (často obtížné, zejména u osob s vyjmutou zubní protézou);
  • důležitá je poloha hlavy tzv. čichací poloha (anteflexe krční páteře, reklinace v alantookcipitálním kloubu);
  • pokud i při optimální pozici hlavy, výběru správné velikosti a polohy masky nelze dosáhnout optimální ventilace pacienta můžeme si pomoci invazivními pomůckami (Guedel nebo Wendel tubus viz. níže).

• Prodýchávání pacienta pomocí masky je spolehlivý způsob zajištění dostatečné ventilace pacienta.

upravit Invazivní techniky

Slouží k zprůchodnění a udržení průchodnosti dýchacích cest za použití speciálních pomůcek.

• Vzduchovody ústní (Guedel) a nosní (Wendel);
  • zavádímé v bezvědomí nebo anestezii – při vědomí mohou vyvolat dávící reflex.

• Extratracheální:
  • laryngeální maska,
  • combi tube,
  • faryngotracheální vzduchovody.
• Endotracheální:
  • endotracheální intubace,
  • koniopunkce,
  • tracheostomie.

upravit Laryngeální maska

• Výhody:
  • jednoduchý způsob zavádění,
  • není třeba svalová relaxace,
  • menší riziko poškození hlasivek,
  • celý postup je rychlejší než endotracheální intubace.

• Nevýhody:
  • pharyngeální a laryngeální reflexy při nedostatečné hloubce anestezie,
  • žádná ochrana před aspirací žaludečního obsahu,
  • poškození nervů tlakem nafouklé laryngeální masky (N. lingualis, N. laryngeus recurrens, N. hypoglossus).

• Kontraindikace
  • pacient není lačný nebo je riziko aspirace,
  • nízká plicní compliance a vysoká plicní rezistence,
  • insuficience kardie nebo hiátové hernie,
  • adipositas (extrémní hmotnosti),
  • obstrukce dýchacích cest,
  • výkony, při kterých musí být spolehlivě zajištěny dýchací cesty.

• Video

• Zavádění laryngeální masky

upravit Endotracheální intubace

• Invazivní zajištění dýchacích cest za pomoci endotracheálního tubusu a přímé laryngoskopie.
• Orotracheální X nasotracheální.
• Využívána u operací zajména v obl. hrudníku, břicha, hlavy a krku, delších výkonů.

upravit Crush úvod do anestezie (Rapid sequence induction)

Použití při vysokém riziku aspirace (nelačný pacient, ileus atd.).

upravit Obtížná intubace

• Stav, kdy potřebujeme k běžné laryngoskopii a intubaci více než tři pokusy nebo trvá déle něž 10 minut.
• Obtížná laryngoskopie při intubaci je složitá zejména:
  • U těhotných, při hyperplazii štítné žlázy, u epiglottitis, omezené hybnosti krční páteře, malé dutiny ústní, popáleninových stavů…
  • Hodnocení obtížnosti pomocí skóre Cormack and Lehane.

upravit Tracheostomie

Zavedení intubační rourky přes chirurgicky vytvořený otvor do průdušnice k zajištění ventilace. Na rozdíl od koniotomie se nejedná o čistě akutní výkon a může být dlohodobě.

upravit Koniopunkce, Koniotomie

Akutní výkon k zajištění dýchacích cest. Vytvoření komunikace s tracheou v oblasti lig. cricothyroideum k zajištění ventilace.

upravit Odkazy

upravit Video

• Endotracheální intubace
• Zajištění dýchacích cest

upravit Externí odkazy

• Brtníková Věra,Sedlák Ctirad – Techniky zajištění dýchacích cest KAR FN Olomouc
• Akutne.cz
• Jan Bruthans – Zajištění dýchacích cest KARIM 1.LF UK

upravit Použitá literatura

• KRETZ, Franz-Josef a Frank TEUFEL. Anästhesie und Intensivmedizin. 1. vydání. Heidelberg : Springer, 2006. 695 s. ISBN 3-540-62739-1.

• HECK, Michael a Michael FRESENIUS. Repetitorium Anästhesiologie. 5. vydání. Heidelberg : Springer, 2007. 642 s. ISBN 978-3-540-46575-1.