Zhoubné nádory děložního těla (patologie)

Z WikiSkript

Mezi zhoubné nádory děložního těla patří: leiomyosarkom, stromální sarkom, karcinom děložního těla, karcinosarkom.

Uterine leiomyosarcoma (1).jpg
Leiomyosarkom dělohy

Leiomyosarkom[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je maligní nádor vycházející z buněk hladké svaloviny. Je vzácnější než jeho benigní varianta − leiomyom. Makroskopicky je to solidní uzel světlé barvy a měkké konzistence. Někdy je ostře ohraničený, jindy infiltruje okolí. Často v něm vidíme nekrózy a další regresivní změny. V mikroskopu pak u tohoto nádoru vidíme vyšší buněčnost, jadernou polymorfii a mitotickou aktivitu. Po odstranění často recidivuje a může i hematogenně metastazovat. Prognóza závisí na stupni diferenciace nádoru, 5 let se dožije přibližně 40% pacientů.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Leiomyosarkom.


Stromální sarkom[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Stromální sarkom

Endometrium během menstruačního cyklu podléhá mnoha změnám a má obrovskou proliferační aktivitu. Nádory, které vycházejí z endometria mohou být benigní, hraniční i maligní. Stromální sarkom je z nádorů endometria nejdůležitější.
Tento nádor je nebezpečný proto, že roste difuzně, infiltruje mezi snopce myometria, proniká do lymfatických i krevních cév. Navíc prominuje do dutiny dělohy stejně jako polyp. Všechny tyto vlastnosti nasvědčují, že tento nádor je velmi invazivní a proto se preventivně provádí hysterektomie. I přesto však dochází k recidivám, objevují se hematogenní a lymfatické metastázy přibližně v 15% případů.
Podle proliferační aktivity dělíme:

  • low-grade – nízce maligní,
  • high-grade – vysoce maligní.


Adenokarcinom[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Endometriální adenokarcinom −podélný řez
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Karcinom děložního těla.

Nádor vycházející ze žlázového epitelu endometria. Jde o nejčastější maligní nádor u ženského genitálu v rozvinutých zemích a USA. Nejčastěji se vyskytuje u žen mezi 55 a 65 lety. U žen pod 40 je vzácný.

Rizikové faktory[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Všechny rizikové faktory mají společné: dlouhodobá terapie estrogeny, která zvyšuje riziko rozvoje karcinomu. Patří sem i nádory produkující estrogeny (např. granulomatózní nádor). Patří sem:

  • faktory ovlivňující vznik aterosklerózyDM, arteriální hypertenze, obezita (obezita je spojena se zvýšenou syntézou estrogenů z tuku),
  • neplodnost a bezdětnost − chybí protektivní vliv hormonů během gravidity,
  • časná menarche a pozdní menopauza − endometrium je delší dobu pod vlivem hormonů.

Klinické příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejčastěji ženu přivede do ordinace gynekologa poševní výtok a abnormální krvácení v menopauze, které souvisí s ulcerací na povrchu nádoru. S postupným zvětšováním nádoru se může děloha zvětšovat a fixovat na okolní struktury, pokud nádor prorůstá mimo děložní tělo.

Mikroskopický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Endocervikální adenokarcinom − biopsie

Mikroskopický obraz souvisí s tím, jakým způsoben nádor vzniká. Pokud nádor vzniká v důsledku dlouhodobého působení estrogenů, pak adenokarcinom napodobuje původní architektoniku sliznice, označujme jej jako endometroidní karcinom. Tento typ nádoru může být dále diferencovaný:

  • acinózní,
  • dlaždicobuněčný,
  • adenoskvamózní,
  • tubární s řasinkami.


Ve 20% však není vznik adenokarcinomu spojeno s nadměrným vlivem estrogenů nebo maligním zvratem hyperplazie sliznice. Tyto nádory se vyskytují ve vyšším věku, jsou méně diferencované a tedy výrazně agresivnější. Mikroskopický vzhled mají stejný jako nádory ovaria. Vznikají z mutace genu p53. Patří sem:

  • serózní papilární karcinom,
  • světlobuněčný adenokarcinom.


CAVE!!! Bez ohledu na mikroskopický typ nádoru, vždy rostou exofyticky nebo infiltrativně. V pozdějších stadiích vrůstají do myometria a do cév. Metastazují lymfagenně do regionálních pánevních lymfatických uzlin.


Karcinosarkom[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Rhabdomyosarkomatozní karcinosarkom

Skupina nádorů vycházející z miileriánského epitelu. Je složený z epitelové a mezenchymové komponenty. Vyskytují se u žen po menopauze. Rostou velmi rychle a jsou extrémně agresivní. Prominují do děložního těla a prorůstají i do myometria. Mohou vysílat metastázy lymfou i krví. Pětileté přežití není víc jak 30%.

  • Makroskopický obraz: často v nich vidíme nekrózy a krvácení.
  • Mikroskopický obraz: epitelová komponenta je nízce diferencovaný endometriální ca. Podle diferenciace mezenchymové komponenty rozdělujeme na:
    • Homologní smíšený nádor – karcinosarkom: mezenchymová složka má charakter primitivní nediferencovaná vřetenité tkáně sarkomatózní charakteru
    • Heterogenní smíšený nádor – smíšený miilleriánský mezodermální nádor: mezenchym se dále diferencuje. Mezenchym se může diferencovat na příčně pruhovanou svalovinu (rhabdomyosarkomatozní), chrupavku (chondosarkomatózní), kosti (osteosarkomatózní) a tukovou tkáň (liposarkomatózní).


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.