Zhoubné nádory ovária

Z WikiSkript

Zhoubné nádory ovárií[1] jsou nejčastěji nádory z povrchového epitelu (90 %). Ze skupiny nádorů z germinálních buněk (2–3 % zhoubných) je nejčastějším zhoubným nádorem dysgerminom. Další zhoubné nádory jsou ze skupiny nádorů z buněk stromatu a zárodečných pruhů. Do ovarií metastazují nádory děložního těla a nádory GITu (Krukenbergův nádor)[1].

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Ovariální nádory.
Krukenbergův nádor ovária

Epitelové nádory se šíří zejména implantačně a lymfogenně[2]. Dysgerminomy metastazují zejména lymfogenně, implantačně zřídka.[1]

Epidemiologie[upravit upravit | editovat zdroj]

Zhoubné nádory ovarií mají roční incidenci cca 11/100 000 žen[3].

Diagnostika[upravit upravit | editovat zdroj]

Epitelové nádory jsou většinou asymptomatické a přijde se na ně jako náhodný nález při ultrazvukovém vyšetření. Důležité je také biochemické vyšetření tumor markeru CA-125. V pozdních stádiích se mohou projevovat hmatnou rezistencí, bolestivou torzí nebo subtorzí cysty, ascitem.

U zárodečných nádorů je možná detekce α-fetoproteinu (AFP), hCG a karcinoembryonálního antigenu (CEA).

Sertoliho-Leydigův nádor (androblastom) produkuje androgeny, čemuž odpovídají klinické projevy. Estrogenně aktivní granulózový nádor může mít za projevy předčasnou pseudopubertu, nepravidelné menstruační krvácení a pod estrogenním vlivem se může vyvíjet i karcinom endometria se svými projevy.

Základem je ultrazvukové vyšetření, biochemické vyšetření tumor markerů, diagnostická a operační laparoskopie s prevencí maligního rozsevu po peritoneu (endo-bag) a následným histologickým vyšetřením.

Staging[upravit upravit | editovat zdroj]

Při stagingu se používá klasifikace TNM nebo klasifikace FIGO:

  • T1, FIGO I – nádor ohraničen na vaječník (1a jeden vaječník, 1b oba vaječníky, 1c ruptura pouzdra a maligní buňky v ascitu/cytologii z peritonea),
  • T2, FIGO II – nádor pouze v pánvi (2a děloha/tuba, 2b ostatní tkáně, 2c maligní buňky v ascitu/cytologii z peritonea),
  • T3, FIGO III – nádor mimo pánev, metastázy na peritoneu (N1 mízní uzliny, 3a mikrometastázy, 3b meta < 2 cm, 3c meta > 2 cm),
  • M1, FIGO IV – vzdálené metastázy

Léčba[upravit upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránkách Chirurgická léčba zhoubných gynekologických nádorů, Nechirurgická léčba zhoubných gynekologických nádorů.

Léčba se liší podle histologického typu. Epitelové a neepitelové nádory s výjimkou dysgerminomu se léčí chirurgicky, často s velmi rozsáhlými výkony s cílem dosažení nulového makroskopického rezidua (R0)[2]. Chemoterapie se používá adjuvantně (epitelové nádory paclitaxel + karboplatina 6–8 cyklů s intervalem 21 dní mezi cykly)[4].

Dysgerminomy jsou velmi chemosenzitivní a radiosenzitivní. Pro menší pozdní komplikace se preferuje chemoterapie bleomycin, etoposid, cisplatina (BEP)[1].


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART. Gynekologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2008. 390 s. s. 206–211. ISBN 978-80-7262-501-7.
  2. a b CIBULA, David. Management zhoubných gynekologických nádorů – chirurgická léčba [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 14.2.2014. 
  3. Webový portál - Epidemiologie zhoubných nádorů v České Republice. Report diagnózy: C56 – ZN vaječníku [online]. ©2015 (data za rok 2012). [cit. 2015-11-11]. <http://www.svod.cz/report.php?diag=C56>.
  4. FREITAG, Pavel. Management zhoubných gynekologických nádorů [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 14.2.2014.