Úrazy hrudníku v PNP/SŠ (sestra)

Z WikiSkript

  • Jedny z nejčastějších poranění
  • Příčinou bývají dopravní nehody, pády, nárazy, stlačení hrudního koše (Blast syndrom), násilné trestné činy.
  • Tupá traumata dopravních nehod jsou následkem:
  • Převrácením a rolováním vozu.
  • Nárazem na volant a air-bag.
  • Vymrštění z vozu.
  • Zborcení kabiny vozu.

Mechanismy poranění hrudníku[upravit | editovat zdroj]

  • Otevřená poranění, penetrující.
  • poranění proniká přes pleuru → poranění plic.
  • poranění neproniká pleurou.
  • poranění mediastina → poranění nitrohrudních orgánů.
  • Zavřená poranění, nepenetrující.
  • kontuze.
  • komprese.
  • poranění z mediastina – průnik z dolních dýchacích cest.
  • Poranění bránice.
Závažnost poranění graduje od prostých kontuzí,přes zlomeniny žeber až po komplexní poranění hrudníku,která pak bezprostředně ohrožují život raněného kardiorespiračním selháním.
Závažnost závisí na typu poranění, velikosti působící síly, na době působení i na elasticitě hrudníku. U mladších lidí je tupé trauma hrudní stěny závažnější pro celkové poranění nitrohrudních orgánů – síla se přenese a snadno vzniká kontuze plic a srdce.

Mezi kritické stavy patří[upravit | editovat zdroj]

  • Masivní nitrohrudní krvácení.
  • Srdeční tamponáda.
  • Poranění aorty.
  • Tenzní pneumotorax.
  • Obstrukce dýchacích cest.
  • Nestabilní stěna hrudní, tzv. vlající hrudník.
  • Tracheobronchiální poranění.
  • Ruptura bránice s herniací břišních orgánů.
  • Poranění jícnu.

Stavy ohrožující život nemocného[upravit | editovat zdroj]

Charakteristika poranění hrudníku[upravit | editovat zdroj]

  • Poranění hrudníku vede k ohrožení dvou základních životních funkcí – dýchání a oběh.
  • Změny dýchání postihují při poranění mechaniku dýchání od okamžiku primárního inzultu → v průběhu časných poúrazových hodin se přidávají další změny (primární ARDS, edém plic apod.).

Příznaky[upravit | editovat zdroj]

  • Pokles pO2 a SaO2.
  • Bolest na hrudi, pocit sevření, bolest se stupňuje při kašli a nádechu.
  • Tachypnoe, anxiozita, zapojení pomocných dýchacích svalů, dyspnoe.
  • Klesá reziduální kapacita a poddajnost plic, rozvoj atelektáz.
  • Nestabilita hrudní stěny a snížená elasticita.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • Anamnéza – úrazový mechanismus (např. náraz na volant, náraz při pádu, úder atd.).
  • Fyzikální vyšetření – pohled, pohmat, poslech a poklep.
  • TK, P, EKG, SpO2.

Zlomeniny žeber[upravit | editovat zdroj]

  • Velmi bolestivá poranění.
  • Vždy myslíme na přídatné poranění – hlavně pneumothorax, poranění sleziny.
  • Zlomeniny jednotlivých žeber – časté izolované zranění, zlomeniny příčné, krátce šikmé → velmi bolestivé dýchání → vědomé omezení dýchání pacientem!!!
  • Sériová zlomenina žeber – zlomenina 3 a více žeber nad sebou, jednostranně či oboustranně, vysoké riziko hemothoraxu, kontuze plic či srdce.
  • Okénkové (dvířkové) seriové zlomeniny – vzniká při dvojité sériové zlomenině žeber, k příznakům patří tzv. vlající hrudník (paradoxní dýchání, kdy vylomená část vpadává při nádechu směrem do hrudní stěny).

Terapie v PNP[upravit | editovat zdroj]

  • Poloha v polosedě,
  • lze provést celkovou imobilizaci vakuovou matrací,
  • oxygenoterapie, UPV s vysokým PEEPem,
  • I.V. vstup → Analgetika, infuze,
  • PNO – akutní punkce hrudníku.

Hemotorax[upravit | editovat zdroj]

= Krvácení do dutiny hrudní, nejčastjší příčinou je poranění plíce nebo mezižeberních cév.

  • Krevní ztráta do hrudníku může být 2–2,5 l krve, asi 500 ml krve může být skryto v kopuli bránice
  • Příznaky: Oslabené dýchání až vymizení dýchacích fenomenů, dyspnoe, tlumený poklep, cyanóza, poslechově může být slyšitelné bublání (přítomná krev) → rozvoj hypovolemie a šoku při ztrátě nad 1000 ml.
  • Terapie:
    • Zajištění i.v. linky → infuze, analgetika,
    • monitorace TK, P, EKG, SpO2,
    • hrudní drenáž – 2–3 cm incize ve střední či přední axilární čáře nad 6. žebrem → pouze u pacienta v kritickém stavu.

Pneumotorax[upravit | editovat zdroj]

= vzduch v dutině hrudní, při kombinaci s hemotoraxem mluvíme o pneumohemotoraxu.

Ventilový PNO[upravit | editovat zdroj]

= záklopkový, část tkáně působí jako ventil umožňující vniknutí vzduchu do dutiny, ale neumožní únik ven.

  • Příznaky: dušnost, cyanoza, podkožní emfyzém, oběhová nestabilita, zvýšená náplň krčích žil, posun hrtanu na opačnou stranu, bubínkový poklep, vymizení dechových fenoménů.
  • Střídavý PNO → stav kdy se po částečném vstřebání vzduchu obnový tenzní PNO → rána se střídavě otvírá a zavírá.
  • Vnitřní ventilový PNO – při poškození bronchů.

Zavřený PNO[upravit | editovat zdroj]

= náhlé vniknutí vzduchu do dutiny hrudní s částečným či úplným kolapsem plíce, většinou spontánní.

  • Obtíže dle množství vzduchu,
  • k dalším příčinám patří ruptura tuberkulózního ložiska, ruptura emfyzematické buly, zavedení centrálního žilního katétru.

Otevřený PNO[upravit | editovat zdroj]

=vytvoření komunikace mezi dutinou hrudní a zevním prostředím.

  • Vysoce nebezpečný PNO s otvorem větším než 2/3 průměru trachey → vzduch tudy utíká, neefektivní ventilace
  • Příznaky:
  • Vlání mediastina → pohyb mediastina vlivem proudění vzduchu v dutině hrudní,
  • Paradoxní dýchání → rozepínání zdravé plíce při výdechu a smrštění při nádechu z důvodu proudění vzduchu do dutiny hrudní.
  • Terapie:
  • poloprodyšný obvaz – čtverec + folie (kus gumovky) a fixace ze tří stran → vzduch může ven, ale ne dovnitř,
  • zajištění i.v. linky, infuze, analgetika,
  • monitorace.

Mediastinální emfyzém[upravit | editovat zdroj]

  • Může být izolovaný nebo součástí PNO → vzduch proniká do mediastina.
  • Příčina: Poranění dýchacích cest, jícnu nebo dolní části obličejového skeletu.
  • Terapie: Ošetření poraněných struktur, drenáž, i.v. vstup.

Poranění hrudních orgánů[upravit | editovat zdroj]

  • Kontuze plic – těžké poranění orgánu, způsobeno tlakem, nárazem na hrudník.
  • Příznaky: dušnost, může být hemoptýza, známky emfyzemu → rozvoj ARDS.
  • Terapie: I.v. linka – infuze, analgetika; oxygenoterapie – UPV; transport.

Srdeční tamponáda[upravit | editovat zdroj]

= hemoperikard → útlak srdce následkem nadměrného nahromadění tekutiny v perikardu → omezení mechanické práce srdce.

  • Příčina: Akutní infarkt myokardu (ruptura stěny), perikarditida, penetrující poranění.
  • Příznaky: Beckova triáda – systolická hypotenze, rozšířené krční žíly (=zvýšená náplň krčních žil), tlumené a oslabené ozvy.
cyanóza, pulsus paradoxus, EKG změny.
  • Terapie:
  • Akutní punkce perikardu – vpich vlevo těsně u mečovitého výběžku, jehlu směřovat pod úhlem 45° (tzv.Larreyův trojúhelník), hloubka vpichu je asi 2,5–5cm, jehla se zavádí pod stálou aspirací stříkačkou.

Perthesův syndrom[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o tzv. syndrom modré masky, vzniká po traumatické asfyxii při silné kompresi hrudníku.

  • Příznaky: Cyanóza obličeje a krku, porucha vědomí, dochází k městnání v povodí horní duté žíly, dochází ke krvácení do sítnice a sklivce, může dojít k ruptuře bubínku a exophtalmu.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • POKORNÝ, Jan. Lékařská první pomoc. 2. vydání. Praha : Galén, c2010. ISBN 978-80-7262-322-8.
  • BYDŽOVSKÝ, Jan. Akutní stavy v kontextu. 1. vydání. Praha : Triton, 2008. ISBN 978-80-7254-815-6.