Aeromonády a plesiomonády

Z WikiSkript

Aeromonády a plesiomonády jsou fermentující, oxidáza pozitivní bakterie. Mají bičíky, které jsou umístěny polárně. Jsou významné pro modelování změn klimatu nebo epidemiologické studie.

Aeromonády[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Aeromonas hydrophila
Aeromonas hydrophila na krevním agaru
Aeromonas hydrophila na krevním agaru
Morfologie G− tyčinka
Kultivace krevní agar a selektivní půdy
Faktory virulence β-laktamázy, fimbrie, pouzdro nebo lipopolysacharidy
Výskyt potraviny a v nádržkách pro destilovanou vodu
Onemocnění septikémie, meningitidy, cholecystitidy nebo extraintestinální infekce
Terapie aminoglykosidy a fluorochinolony
MeSH ID D016980


Aeromonády se vyskytují ve vodách, v rybách, mase, mléku, zelenině, ale také v nemocnicích nebo v nádržkách pro destilovanou vodu. Zahrnují:

  • Aeromonas hydrophila,
  • Aeromonas caviae,
  • Aeromonas sobria.

Jsou to krátké tyčinky se zaoblenými konci, gramnegativní, kataláza a oxidáza pozitivní. Jsou pohyblivé. Produkují sekreční a povrchové faktory virulence. Mezi tyto faktory patří fimbrie, proteiny vnější membrány, pouzdro nebo lipopolysacharidy. Způsobují mírné průjmy, ale i onemocnění podobné choleře. Taktéž mohou vyvolat septikémie, meningitidy, cholecystitidy nebo extraintestinální infekce, a to spíše u starších mužů a při oslabeném imunitním systému. K terapii extraintestinálních infekcí užíváme aminoglykosidy a fluorochinolony, pro infekce GIT se antibiotická léčba nepoužívá. Jsou rezistentní na ampicilinStátní úřad pro kontrolu léčiv: ampicilin nebo některé cefalosporiny. Produkují β-laktamázy. Můžeme je prokázat ve stolici pomocí selektivních půd s přídavkem ampicilinu nebo na agaru s přídavkem thiosulfátu, citrátu, žluči a sacharózy (tzv. TCŽS – agar). Tvoří žluté kolonie s modrou zónou. Na krevním agaru se projeví úplná hemolýza a jsou tak neodlišitelné od E. coli.

Plesiomonády[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vyřazeny z čeledi Vibrionaceae a dány do Enterobacteriaceae. Řadíme mezi ně jediný druh Plesiomonas shigelloides, který se vyskytuje v tropických a subtropických vodách, na zvířatech, jako je skot nebo prase, ale také na hadech, obojživelnících a hmyzu.
Jsou gramnegativní, manitolnegativní, nesporulující tyčinky a také toxikogenní. Jejich vlastnosti jsou stejné jako u Shigell, zapáchají na Endově a MacConkeyho půdě. Pro pěstování se používají půdy jako pro Enterobacteriaceae. Infekce se projevují dvěma způsoby – buď jako průjmy, které jsou vodnatějšího rázu až do zelenožluta nebo mohou pěnit, a nebo jako septikémie. Onemocnění odezní většinou spontánně, pokud se projeví extraintestinální infekce, užijeme širokospektrá antibiotika.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.