Alkalická fosfatáza a její stanovení

Z WikiSkript

Alkalická fosfatáza (ALP) je metaloproteinový enzym katalyzující hydrolýzu monoesterů kyseliny fosforečné v alkalickém prostředí (v optimu pH 9,5–10,5) na kyselinu fosforečnou a alkohol. Ovlivňuje metabolismus makroenergických fosfátových vazeb a napomáhá transportu anorganických fosfátů přes buněčnou membránu.

Referenční rozmezí[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

sérum[1]:

  • děti (<6 týdnů): 1,2–6,3 μkat/l
  • děti (6 týdnů–2 roky): 1,44–8,0 μkat/l
  • děti (2–11 let): 1,12–6,2 μkat/l
  • děti (11–15 let): 1,35–7,5 μkat/l
  • ženy: 0,7–2,1 μkat/l
  • muži: 0,9–2,2 μkat/l

Výskyt ALP[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Alkalická fosfatáza se vyskytuje výhradně v cytoplazmatických membránách – v epitelu vývodových cest žlučových, játrech, kostech, střevech, placentě, srdci a v plicích.

Klinický význam zvýšených hodnot[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Klinický význam snížených hodnot (vzácné)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Izoenzymy ALP[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Alkalická fosfatáza tvoří více než 17 izoenzymů, klinicky nejdůležitější jsou 4 z nich:

  • 3 tkáňově specifické izoenzymy: střevní, placentární a placentárnímu podobný – Reganův placentární izoenzym, který vzniká při specifickém nádorovém bujení, od placentárního je těžko rozeznatelný
  • 1 tkáňově nespecifický, který zahrnuje 3 izoformy: jaterní, kostní a ledvinovou

U dětí převažuje izoenzym kostní (až 85 % z celkové ALP), u těhotných žen zase převládá izoenzym placentární (až 50 % z celkové ALP).

Stanovení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Stanovení celkové ALP[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vyšetření se provádí z nehemolytického séra nebo plazmy. Materiál se odebírá do skleněných nebo plastových zkumavek s obsahem antikoagulačního činidla (Li-heparin) a musí být zpracován do 4 hodin od odběru. Vyšetření se nesmí provádět z hemolytického séra, protože z erytrocytů by se uvolnily fosfomonoesterázy, což by způsobilo falešně pozitivní výsledek. Stanovení vadí také opětovné zamrazení a ohřátí vzorku. Při stanovení se nesmí vzorek setkat s EDTA, oxaláty a citráty, které tvoří cheláty a inhibují aktivitu ALP tím, že vyváží zinečnatý kationt z jejího aktivního centra.

  • Standardizovaná metoda:
Měření aktivity ALP se provádí při 37 °C v TRIS pufru (tris-hydroxymethyl-aminomethan) s aktivátorem při pH 10,4. Principem reakce je katalýza štěpení 4-nitrofenylfosfátu na 4-nitrofenol a fosforečnan, kdy sledujeme nárůst absorbance na spektrofotometru při 405 nm, která je přímo úměrná příbytku množství 4-nitrofenolu a tudíž přímo úměrná aktivitě ALP.

Stanovení izoenzymů ALP[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Stanovení se provádí z nehemolytického séra, materiál se odebírá nalačno. Ihned po odběru se vzorek musí transportovat do laboratoře, kde je až do zpracování (maximálně jeden týden) uložen v chladničce.

  • ELFO
Zde se využívá rozdělení jednotlivých izoenzymů na základě různých pohyblivostí.
anoda ← (nejrychlejší) jaterní > placentární > kostní > střevní (nejpomalejší) → katoda
poté se provede denzitometrická kvantifikace.
Normální hodnoty izoenzymů:
  • kostní – 60–70 %
  • jaterní – 30–50 %
  • střevní < 20 %
  • Inaktivace teplem
Směs se na 10 minut zahřeje na 56 °C, tím dojde k úplné inaktivaci kostního izoenzymu. Ve směsi zůstane izoenzym jaterní, který se při teplotě nad 56 °C rozpadá. Zato placentární izoenzym je velice termostabilní, vydrží teploty až k 65 °C. Tímto způsobem můžeme při různých teplotách změřit aktivitu různých izoenzymů.
  • Inhibiční metody
Zde je využíváno různých inhibičních roztoků, např:
Použitím α-fenylalaninu je možné inhibovat zcela izoenzym střevní a polovinu izoenzymu placentárního.
Močovina zase inhibuje zcela izoenzym kostní, z 30 % izoenzym střevní a placentární a z 50 % izoenzym jaterní.
Pomocí homoargininu se zase inaktivují izoenzymy kostní a jaterní.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Ústav klinické biochemie a patobiochemie Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice v Motole. . Laboratorní příručka, verze: VLP_8ÚKBP_1/2009_1. 1. vydání. 2010. ISBN 978-80-7262-660-1.
  • RACEK, J, et al. Klinická biochemie. První vydání. Praha : Galén – Karolinum, 0000. 0 s. ISBN 80-7262-023-1.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. RACEK, J, et al. Klinická biochemie. První vydání. Praha : Galén – Karolinum, 0000. 0 s. ISBN 80-7262-023-1.