Ascites

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v neděli 6. února 2022 v 18:01.

Ascites je zvýšené množství volné tekutiny v dutině břišní (norma je do 150 ml). Ascites bývá doprovázen dyspepsií, meteorismem, dušností a pohybovými obtížemi. V důsledku zvýšené intrabdominální tenze se může objevit umbilikální kýla. Malé množství ascitu nemusí vyvolávat žádné subjektivní obtíže.

Etiologie

Nejčastější příčinou ascitu je jaterní cirhóza.

Ascites

Mezi další příčiny řadíme:

• pravostranné srdeční selhání;
• nefrotický syndrom;
• karcinomatózu peritonea;
• pankreatitidu;
• venookluzivní nemoc, Buddův-Chiariho syndrom, trombózu v. portae;
• TBC;
• ascites u dialyzovaných, myxedému, chlamydiových infekcí;.

Patogeneze

Při portální hypertenzi se zvyšuje tlak v jaterních sinusoidách, což vede k průniku albuminu do extravaskulárního prostoru. Zvyšuje se únik tekutin do jaterního intersticia. Tekutina je drénována lymfatickými cestami a jestliže drenáž nestačí, přebytek tekutiny uniká povrchem jater do peritoneální dutiny a vzniká ascites.

Klasifikace

• malý – zjištěn na zobrazovacích metodách
• středně velký – nevelký ascites zjistitelný důkladným fyzikálním vyšetřením
• velký – zřetelný při fyzikálním vyšetření

Velký ascites může být tenzní nebo netenzní. Při výskytu tenzního ascitu je břicho neprohmatné. Ascites, který nereaguje na maximální možnou diuretickou léčbu se označuje refrakterní ascites.

Diagnostika

Ascites na ultrazvuku

Základem diagnostiky ascitu je fyzikální vyšeření a zobrazovací vyšetření.

Ascites na CT

Fyzikálním vyšetřením prokážeme ascites až při množství více než 2 litry. Při fyzikálním vyšetření pohledem pozorujeme břicho na niveau, případně vyhlazený pupek či umbilikální kýlu. Pohmatově břicho může být měkké i tvrdé při tenzním ascitu. Poklep je zkrácený. Při velkém zmožství ascitu (10 l a více) je přítomna undulace.

Vyšetření ultrazvukem prokáže i malé zmnožení peritoneální tekutiny. Ascites se na ultrazvuku zobrazuje jako anechogenní tekutina. Ascites se zobrazuje i na dalších zobrazovacích metodách (CT, magnetická rezonance). Při prvním výskytu ascitu či náhlém zhoršení stavu pacienta s chronickým jaterním onemocněním je indikována diagnostická punkce ascitu a vyšetření laboratorních parametrů ascitické tekutiny s cílem vyloučení spontánní bakteriální peritonitidy a stanovení albuminového gradientu sérum–ascites (SAAG > 11 g/l → PH).

Terapie

• Léčba příčiny vzniku ascitu – abstinence od alkoholu u pacientů s alkoholickou jaterní cirhózou, protivirová léčba u pacientů s jaterní cirhózou na podkladě chronické virové hepatitidy B či C atd.,
• omezení soli na 3 gramy za den; tekutiny většinou není třeba výrazně omezovat (omezení tekutin je doporučeno při hyponatrémii < 120 mmol/l),
• vyloučení nefrotoxické medikace (aminoglykosidy, antiflogistika),
• diuretika – spironolakton a furosemid v individuálně stanovených dávkách, obvykle v poměru 100:40 mg za den a v maximálních dávkách až 400 mg/den spironolaktonu a 160 mg/den furosemidu,
• paracentéza (vypuštění ascitu) – po ní podat i.v. albumin = prevence hypovolémie (porucha prokrvení ledvin až šokový stav),
• TIPS (transjugulární intrahepatický portosystémový shunt) – zabrání reakumulaci ascitu, indikován při refrakterním ascitu,
• chirurgické zavedení umělé peritoneovenózní spojky (Le Veenova, Denverská), která drénuje ascites přímo do centrální žíly – jedná se o metodu využívanou velmi zřídka.

Odkazy

Související články

• Portální hypertenze
• Důsledky portální hypertenze
• Lymfedém
• Jaterní selhání

Externí odkazy

• Ascites (česká wikipedie)
• Ascites (anglická wikipedie)

Použitá literatura

• DÍTĚ, P., et al. Vnitřní lékařství. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-496-6.

• KLENER, Pavel. Vnitřní lékařství. - vydání. Galén, 2011. 1174 s. ISBN 9788072627059.

• MARTÍNEK, Jan a Pavel TRUNEČKA. Gastroenterologie a hepatologie v algoritmech. - vydání. Maxdorf, 2021. ISBN 9788073456849.

• EASL,. EASL clinical practice guidelines on the management of ascites, spontaneous bacterial peritonitis, and hepatorenal syndrome in cirrhosis. Journal of Hepatology [online]. 2010, vol. 53, s. 397-417, dostupné také z <https://www.journal-of-hepatology.eu/article/S0168-8278(10)00478-2/fulltext#%20>.