Atrézie jícnu

Z WikiSkript

Atrézie jícnu je vývojová vada jícnu, kdy jícen je slepě ukončen a často je píštělí spojen s tracheou (až v 85 %), díky čemuž vzniká riziko aspirace. Výskyt je 1:2000 až 1:4000, obě pohlaví bývají postižena stejně.[1]

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

  • porucha diferenciace primární embryonální střevní trubice v jícen, průdušnici a plíci
  • může být součásti tzv. VACTERL – vývojové vady páteře, anorektální oblasti, srdce, ledvin a rádia (Vertebral anomalies, Anal atresia, Cardiovascular anomalies, Tracheoesophageal fistula, Esophageal atresia, Renal and/or Radial anomalies, Limb defects)

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

  1. dle Vogta (I–III) [2]:
    • typ I: úplné chybění jícnu nebo místo jícnu vazivový pruh,<1%
    • typ II: dva vzdálené pahýly, píštěl nepřítomna, 8%
    • typ IIIa: horní ezofagotracheální píštěl, dolní slepý vak 1%
    • typ IIIb: dolní ezofagotracheální píštěl, horní slepý vak, nejčastější (85-90%)
    • typ IIIc: horní a dolní ezofagotracheální píštěl 1%
    • H-píštěl: jícen průchodný, přítomna píštěl ve tvaru H mezi jícnem a tracheou 5%
  2. dle R. E. Grosse (A–E/H)
Klasifikace atrézie jícnu dle Vogta/Grosse

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  • prenatálně: polyhydramnion (a s ním spojené riziko předčasného porodu)
  • postnatálně: nadměrné slinění, při prvním pití kašel, cyanóza, aspirace[1]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • nelze zavést žaludeční sondu
  • RTG hrudníku a břicha[1]
  • rtg kontrastní vyšetření jícnu – nástřik vodné kontrastní látky sondou do pahýlu jícnu, který u nejčastějšího typu atrézie Vogt IIIb slepě končí v úrovni Th 2–4

Léčba[upravit | editovat zdroj]

  • operativní uzavření tracheoezofageální píštěle – co nejdříve po porodu (nebezpečí aspirace)


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 358. ISBN 978-80-247-2525-3.
  2. ZEMAN, Miroslav et al. Speciální chirurgie. 2. vyd. Praha: Galén, 2004. s.504 ISBN 80-7262-260-9