Atypická mykobakteria

Z WikiSkript
Atypická mycobacteria
Morfologie acidorezistentní tyčinka
Vztah ke kyslíku aerobní
Kultivace šedo-bílé kolonie
Zdroj voda, půda
Onemocnění mykobakteriózy
Diagnostika mikroskopické a kultivační vyšetření
Terapie antituberkulotika v kombinaci


Jedná se o mykobakterie, které jsou primárně / příležitostně patogenní až saprofytické. Acidorezistentní, nepohyblivé, nesporulující aerobní tyčinky.

Vyvolávají onemocnění, jež jsou analogická k tuberkulóze = mykobakteriózy. Vyskytují se v rozmezí mezi 3–7 % – ve vodě, půdě (obvyklý zdroj nákazy). K přenosu mezi lidmi nedochází.

Mycobacterium kansasii

Zástupci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzhledem k velkému množství zástupců mykobakterií, uvádíme pouze nejvýznamnější.

  • Mycobacterium kansasii
  • Mycobacterium gordonae
  • Mycobacterium xenopi
  • Mycobacterium avium
  • Mycobacterium intracellulare
  • Mycobacterium scrofulaceum
  • Mycobacterium ulcerans


Atypická mykobakteria rostou v teplotách od 38 do 42 °C.

Klasifikace mykobakterií[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Klasifikace dle Runyona[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Fotochromogenní – mykobakterie jsou ve tmě nepigmentované, po osvětlení mají žluté zbarvení (př. Mycobacterium kansasii)
  2. Skotochromogenní – mykobakterie jsou oranžově nebo žlutě pigmentované i ve tmě (př. Mycobacterium gordonae)
  3. Nonchromogenní – mykobakterie nejsou pigmentované (př. Mycobacterium avium)
  4. Rychle rostoucí – mykobakterie s rychlým růstem maximálně do 5 dnů[1] (např. Mycobacterium fortuitum, Mycobacterium chelonae)

Klinicky významní zástupci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • komplex MAI/MAIS - Mycobacterium avium + Mycobacterium intracellulare (komplex MAI), + Mycobacterium scrofulaceum (komplex MAIS)
Výskyt hlavně u ptáků a prasat. U člověka způsobují krční lymfadenitidu a tuberkulóze podobná plicní onemocnění. Při průniku do tkání mohou způsobovat onemocnění připomínající lepru.
  • Mycobacterium xenopi – způsobuje plicní onemocnění.
Burulský vřed na kotníku
Burulský vřed na ruce
  • Mycobacterium ulcerans – způsobuje tzv. Burulský vřed = nebolestivý nodulární útvar měnící se v rozsáhlé postižení kožní oblasti.
  • Mycobacterium kansasii – poměrně častý původce onemocnění, vyvolává chronická plicní onemocnění napodobující tuberkulózu

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnóza mykobakteriálních onemocnění se opírá o celkové zhodnocení příznaků, rentgenový nález, izolaci a identifikaci mykobakterií. Klinické příznaky mykobakteriózy jsou velmi podobné jako bývají u tuberkulózy a bez druhové specifikace původce nelze onemocnění odlišit.

Významné příznaky:

  • celková slabost
  • kašel
  • dušnost
  • nechutenství
  • váhový úbytek
  • zvýšená teplota
  • pocení

U dětí dochází k častému postižení orofaciální oblasti. U dospělých pacientů se zřídka objevuje postižení uzlin (hlavně imunokompromitovaní pacienti a pacienti s HIV infekcí). Někdy dochází k postižení kůže, kostí, měkkých tkání, trávicího traktu, jater a sleziny.

Pro identifikaci mykobakterií provádíme mikroskopické a kultivační vyšetření. Pozitivní kultivační nález může odpovídat infekci, asymptomatické kolonizaci nebo jen kontaminaci zevním prostředím.

Spolu s klinickým a rentgenovým obrazem jsou nezbytné nejméně dva kultivačně pozitivní nálezy ze separovaných vyšetření sputa nebo alespoň jeden kultivačně pozitivní nález získaný bronchiálním výplachem či laváží.

Diagnóza může být také stanovena transbronchiální nebo jinou plicní biopsií s průkazem granulomatózního zánětu nebo acidorezistentních tyčinek a doplněná minimálně o jeden pozitivní výsledek kultivace sputa či bronchiálního výplachu na netuberkulózní mykobakterie.

Pokud máme podezření na atypická mykobakteria a nejsou splněna všechna základní diagnostická kritéria, je nezbytné pacienta dále sledovat po stránce klinické, rentgenové a mikrobiální.

Základem a zlatým standardem laboratorních vyšetření je kultivace mykobakterií na tekutých a pevných půdách s následnou druhovou identifikací kmene. Molekulárně genetická technika, založená na průkazu mikrobiální DNA, je vysoce citlivá a rychlá metoda, kterou lze užít v diagnostice M. kansasii, M. gordonae. BACTEC nebo biochemické testy (např. s niacinem) odliší tuberkulózní a netuberkulózní mykobakterie.

Kultivace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pomalý růst na speciálních půdách. Na pevných půdách (Lowenstein-Jensen, Ogawa) roste v objemnějších hladkých šedo-bílých koloniích. V tekutých půdách (Šulova) pozorujeme amorfní sediment s mléčným zákalem.

Při kultivaci hodnotíme:

  • rychlost kultivace;
  • velikost kolonií;
  • vzhled kolonií;
  • pigmentaci;
  • produkce enzymů.

Barvení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kvůli vysokému obsahu tukových látek v těle mykobakterií nelze barvit dle Grama. K barvení tedy používáme Ziehl-Neelsenovo barvení.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pro mykobakteriální onemocnění neexistuje jednotné schéma léčby. Používáme různé kombinace antituberkulotik.

Velká většina je rezistentní na řadu antituberkulotik.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 2. vydání. 2015. 0 s. ISBN 978-80-246-3210-0.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie. 1.. vydání. Praha : Marvil, 1996. ISBN 80-2380-297-6.
  • VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie obecná. 2.. vydání. Brno : Neptun, 2005. ISBN 8086850005.
  • VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 2.. vydání. Brno : Neptun, 2006. ISBN 8090289665.
  • JULÁK, Jaroslav a PAVLÍK Emil. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékařství. 1.. vydání. Praha : Karolinum, 2010. ISBN 9788024617923.