Biofilm

Z WikiSkript
Biofilm S. aureus na katetru
5 fází tvorby biofilmu: 1. Iniciální přilnutí, 2. Ireverzibilní přilnutí, 3. Zrání I, 4. Zrání II, 5. Odlučování bakterií a šíření kolonie

Biofilm je mikrobiální společenství uložené v mezibuněčné hmotě (exopolysacharidy) adherující k povrchům inertním i živým.

  • Složitá struktura s kanálky (voda přináší živiny a odnáší odpad);
  • připomíná tkáně vyšších organismů;
  • na jeho vzniku se většinou podílí několik druhů mikrobů;
  • přilnutí na povrch → spuštění genů pro tvorbu extracelulárních polymerů → mikrokolonie se slizem → diferenciace v biofilm → odlučování bakterií a šíření kolonie
    • chemické signály spouštějí expresi genů, účastní se také quorum sensing (aktivace exprese genů v závislosti na hustotě bakteriální populace) spouštějící tvorbu biofilmu;
  • produkce velkého množství lepivého polysacharidu podobného škrobu => hlenová matrice držící buňky pohromadě a funguje jako voštinové lešení;
  • bakterie v biofilmu jsou ochráněny před nepříznivými podmínkami prostředí a imunitou;
  • biofilm lze pozorovat konfokálním laserovým mikroskopem v optických řezech a z nich složit prostorovou strukturu;
  • tloušťka biofilmu kolísá od několika až do stovky mikrometrů, podle dostupnosti živin.


Příklady míst tvorby biofilmu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V urologii je biofilm nejčastější příčinou infekce při zavedeném močovém katétru.


Rezistence buněk biofilmu k antibiotikům[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Buňky biofilmu jsou velmi rezistentní k antimikrobním látkám a dezinfekcím (až tisíckrát více než buňky planktonické).
  • V lékařské praxi to znamená, že k léčbě nestačí ani vysoké dávky antibiotik.
  • Odolnost je vyjádřena fenotypově − nejde o rezistenci podmíněnou geneticky.
  • Laboratorní vyšetření citlivosti vůči antibiotikům podává nesprávné výsledky.
  • Bakterie biofilmu jsou rezistentní, ale oproti planktonickým bakteriím se v optimálních laboratorních podmínkách jeví jako citlivé.
  • Odolné buňky tolerující antibiotikum a setrvávající v těle se obecně nazývají perzistoři.
  • V biofilmu se mezi buňkami přenáší geny až tisíckrát úspěšněji než mezi planktonickými buňkami (podpora přenosu genů rezistence v populaci).
  • Hlenovou hmotou jsou buňky v biofilmu také fyzicky chráněny před protilátkami.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SCHINDLER, Jiří. Mikrobiologie pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 0 s. ISBN 978-80-247-3170-4.

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]